Avishai Cohen: Cross My Palm With Silver

Rád kladu autorům instrumentální hudby otázku, zda za svými zdánlivě abstraktními skladbami vidí konkrétní příběhy. Izraelský trumpetista Avishai Cohen, čím dál známější jmenovec ještě známějšího kontrabasisty, na tuto otázku odpovídá názvem první skladby svého nového, na jazzové poměry poměrně krátkého alba. „Will I Die, Miss? Will I Die?“ je citát ze zpravodajského videa o syrském chlapci zasaženém chemickými zbraněmi, který v slzách a s kyslíkovou maskou na obličeji komunikuje se zdravotnicí. Když někdo takto silně pojmenuje úvodní skladbu alba, skladbu, v níž sólový hlas patří intenzivnímu a emočně vypjatému zvuku trubky, vypovídá to o obsahu CD víc než hustě potištěné stránky bookletu. Skutečnost, že izraelský hudebník s typickým židovským jménem vzdá tímto způsobem hold dětem a dalším obětem nesmyslné války v arabském státě, je silná sama o sobě. Cohen to však nedělá samoúčelně. Jeho hudba je skutečně plná emocí a s naznačeným tématem, k němuž se vrací minimálně ještě ve skladbě Shoot Me In The Leg, koresponduje.
Cross My Palm With Silver však není album silné a naléhavé pouze díky tomuto tematickému východisku. Cohen píše hudbu, která je silná sama o sobě a měla by co říct i zcela beze slov (tedy i bez názvů skladeb). Do studia si pozval hráče, které známe už z jeho debutu pro značku ECM Into The Silence – bubeníka Nasheeta Waitse a pianistu Yonathana Avishaie – a jako nováčka přibral basistu Baraka Moriho. Právě kontrabas nejméně vyčnívá z celku, ale například v úvodu závěrečné skladby 50 Years And Counting díky němu drží postupně se rozvíjející celek pohromadě. Waitsovy bicí plní místy tutéž roli, ale třeba v 340 Down, nejkratší z pěti skladeb, překvapí zajímavou strukturou, která se přelévá až do jakési obřadní podoby s důležitou rolí ticha mezi jednotlivými údery.
Piano a trubka představují v rámci alba kontrastní prvky. Klavír hraje baladicky i zdobně (úvod Shoot Me In The Leg), ale naléhavější party přenechává kapelníkovi. Je to zřetelně znát například v závěrečné 50 Years And Counting, v níž sice Yonathan Avishai využívá celého rozsahu svého nástroje a kapela jako celek pracuje se změnami tempa, nicméně hlavní pozornost na sebe nakonec opět strhává Avishai Cohen v roli důvěryhodného vypravěče. Navzdory řečenému však není Cross My Palm With Silver album sólisty a jeho doprovodné skupiny. Síla celku spočívá především v solidně napsaných skladbách, které jejich autor nahrál se svými vysněnými spoluhráči (sám hovoří o „dream teamu“). Vedle silných melodií, z nichž ta možná nejintenzivnější se objeví hned v úvodní skladbě „Will I Die, Miss? Will I Die?“, patří k silným stránkám alba také vyvážený poměr mezi napsanou hudbou a improvizací. Ve skutečnosti nedokážu hranici mezi nimi vždy postřehnout a určit, což je ovšem také klad. I díky tomu je toto „válečné“ album tak naléhavé a uvěřitelné

ECM, 2017, 38:39

Přidat komentář