B4: Didaktik Nation Legendary Rock

1_b4B4 získali kvůli své zálibě v analogových syntezátorech punc opožděné odpovědi na německý kraut rock. To je ovšem trochu zavádějící, i když se u nich dají najít lehké paralely s Can, konkrétně s jejich tvorbou z alb Flow Motion a Saw Delight. Nenabízejí žádné sonické experimenty v rozsáhlých plochách, ale svižné a místy chytlavé písně. Stejně tak by se dalo psát o společných plochách a Add N To (X), ale i na poslední desce jsou stále zřetelné ohlasy instrumentálního rhytm’n’blues Booker T and MG’s, přestože zvuku nedominují hammondy a analogy občas – zejména v závěrech skladeb – pěkně bouří. Kořeny téhle kapely tkví v šedesátých letech, rytmika je rovná, bicí jen udávají rytmus, melodie jsou zřetelné, harmonie prosté. Fascinace minulým, patrná třeba na deskách Jima O’Rourka, je cítit i z posledního alba Didaktik Nation Legendary Rock. On i ten kraut rock a analogy jsou poctou minulosti, která nebyla tak chaotická, jako dnešek, době, kdy sci-fi filmy doprovázelo bzučení prostých syntezátorů a stačilo to. To neznamená, že by se vyhýbali modernímu jako čert kříži. Využívají podivných samplů a scratchingu a možná blíž než k Neu mají k Beastie Boys, které taky fascinovalo rhythm’n’blues, styčné body však spíš vidím s hravým pobočným projektem BS 2000.
Ona prostota je zdánlivá. B4 nejsou insitní, ale sofistikovaní. Odvažují pečlivě jednotlivé prvky, aby získali onen nádech, pro který by se hodilo označení retrofuture. Patrné je to už ve výčtu nástrojů, kde skupina pečlivě volila, které klávesy využít. Vedle wurlitzeru se na desce objevují i méně obvyklé nástroje v podobě italského monofoního syntezátoru Siel, nebo polyfonní Crumar Multiman či východoněmecké stroje od Vermony, varhany ET 6-2 a bicí automat ER-9.
Bizarní atmosféru zdůrazňují samply, jako je vyprávění z archivního naučného pořadu o touze člověka dobýt vesmír ve Vědecké, či maďarština v Alkoholu. A stejně výrazné jako vlivy krautrocku jsou postupy recyklovaného funku a la Gang Of Four, zřetelné právě v Alkoholu a v Gruzoviku, zatímco Zimní má snovou náladu Stereolab. Ta se objevuje i ve francouzsky zpívaném Chanson de le vengeance, kde ji však narušuje ostrý pilovitý zvuk.
O invenci kapely svědčí ale především druhý disk Antitank Kiddo Legendary Cork. To totiž nabízí stejné písně, ovšem ve zcela odlišných mixech, které více zdůrazňují zvukovou složku a potlačují písňovou strukturu. Označit obsah druhého alba za remixy by ale bylo trochu zavádějící, protože ty jsou většinou chápány jako přepracování stávajících mixů a obvykle i jejich doplnění o výrazný beat.
B4 potvrdili svou výjimečnost i to, že stále žije původní idea z dob nástupu punku a nové vlny – neplatí žádná pravidla, žádná omezení, vše lze zkusit.

Polí5, 2011, 38:49 a 39:37

Přidat komentář