Banjo je pro náš zvuk určující

Vítězem slovenských cen Radio Head Awards v žánrové kategorii World music/folk se letos stala bratislavská skupina Tu v dome s albem Protichodné chute. Na naše otázky odpovídal kytarista a skladatel Laco Ďurko.

tu_v_dome_12001Vaše aktuální album Protichodné chute začíná zhudebněnou básní Charlese Baudelaira Ó bolesť. Proč jste se rozhodl zpracovat právě tyto verše?
Baudelaire byl dost velký rebel, což je pro nás důležité, ale není to hlavní kritérium. Autoři, které zhudebňujeme, nás oslovují obsahem tvorby, ale nemusí to být nutně rebelství. Byli jsme překvapení, u kolika básníků máme pocit, že za nás vypovídají přesně to, co cítíme. A přitom jsou to někdy velmi staré věci. Je vidět, jak člověka stále trápí tytéž otázky bytí a nebytí. Lidé je rozebírají a řeší stejným způsobem a nás oslovují autoři, kteří to ve své tvorbě nějak řešili. A to je také případ Charlese Baudelaira.

Fungujete s přestávkami od roku 1991. Bylo zpočátku vaším cílem hraní hudby, nebo snaha vyzpívat do světa tyto názory?
Začátky kapely byly v trochu jiném duchu, a to hudebně i textově. Zpočátku jsme chtěli hrát něco mezi bluegrassem a newgrassem a takové bylo také naše nástrojové obsazení – kontrabas, banjo, akustická kytara a housle nebo mandolína. Dnes máte místo kotrabasu violoncello, ale banjo ze sestavy nezmizelo… Ano, na banjo hraje „otec zakladatel“ Martin Šútovec a jeho nástroj je skutečně pro zvuk naší kapely určující. Na violoncello hraje Bronka Schragge, na housle hraje a zpívá Alenka Kobzová, za bicími sedí Igor Guttler a já hraju na kytaru a další nástroje.

Banjo máme většinou spojené právě s bluegrassem, ale zajímavé je i jeho použití v blues nebo v současném jazzu. Jak se na ně díváte vy?
Banjo vnímáme v první řadě jako nástroj, který nám vazbí na koncertech. Ale Martin poslouchá mnoho druhů hudby a jedním z jeho oblíbenců je Béla Fleck, který si nebere servítky u žánrových přesahů. I Martinovi imponuje boření vžitých názorů, že banjo znamená automaticky country. Snažíme se banjo zapojovat i jinak – já jsem je například v jedné skladbě „použil“ pro party, kterým by spíše slušel sekvencer. I Martin se snaží s banjem provádět všechno, co píseň snese.

Vy s Martinem se dělíte o autorství písní, některé jste dokonce napsali společně. Jak tato spolupráce probíhá?
Banjo je pro náš zvuk určující Zpravidla jeden z nás přinese prvotní námět a druhý jej dokončí. Není to tak, že bychom se spolu zavřeli a psali spolu, jako to dělali pánové z Abby. U nás vzniká prvotní nápad individuálně a pak už záleží na konkrétní skladbě. Někdy autor přinese víceméně hotovou píseň, jindy nabídne nápad a ostatní k němu něco přidají. Nemáme jednoznačný recept, jestli tvořit demokratickým, nebo imperátorským způsobem. Předpokládám, že když zhudebňujete báseň, začínáte právě od té básně a nesnažíte se na text napasovat motiv, který už máte vymyšlený…? Když máme dopředu nějaký hudební motiv, je to spíše otázka mezihry a instrumentální části. Jinak – a to můžu mluvit i za Martina – samotná melodie a vůbec hudební složka pod zpěvem vzniká tak, že je nejprve na světě text, se kterým se pracuje a zhudebňuje se. A není to jen klasická poezie. V kapele máme zručnou textařku, Bronku Schragge.

Zhudebnili jste také Emily Dickinsonovou ve slovenských překladech. Čím jsou pro vás právě její verše atraktivní?
Nerad bych použil silná slova jako tragičnost nebo osudovost. Ale prostě píše o vážných věcech, až z toho člověka zamrazí. Já jsem, pokud jde o hudbu, trochu technokrat. Některé básně nedokážu zhudebnit, protože mám rád relativně pravidelné metrum. A to bylo v těchto překladech dodrženo. Mám rád například i Jaroslava Seiferta, jenže tomu v některých básních metrum poskakuje nahoru a dolů a s tím si nevím rady. Jiní skladatelé si s volným veršem výborně poradí, ale mně to nejde. Od Seiferta jste na nové album zařadili báseň Chci vzbudit mrtvou… Té skladbě jsme dali možná „tvrďáčtější“ kontext, než autor zamýšlel. Seifert si všímal i pěkných stránek života a my jsme od něj v minulosti zhudebnili i idyličtější verše, ale této básni jsme dali náboj větší naléhavosti. Když Martin mou hudbu k tomuto textu slyšel, nešlo mu do hlavy, že jsem nikdy cíleně neposlouchal Dunaj. Podle něj je to taková „brněnská alternativní“ záležitost.

I když na albu Protichodné chute převažují pochmurné texty, v repertoáru máte i veselé písničky. Vzpomínám si třeba na píseň Šakali z alba Neskorý zber…
Teď jsme možná vyprodukovali album, kde toho veselého moc není. I ta jediná skladba, která se nese v optimistickém rytmu, v sobě má závažné poselství. Jdeme tedy více po melancholických, zádumčivých plochách, ale občas se nebráníme něčemu humornějšímu. A atmosféra v kapele určitě není ponurá.

Co kapelu čeká v nejbližších měsících?
Řešíme teď důležité soukromé záležitosti. Alence se v lednu narodila dcera, a protože se nám nechce měnit aktuální sestavu, raději jsme pozastavili zkoušení a hraní. Naopak jsme nepozastavili – a jde nám to teď dobře – další psaní a zhudebňování. Takže až přijde čas, budeme mít nabito.

tu v dome

Přidat komentář