Barbora Bloom: 15/7

barbaraBloom bylo původně duo slovenské zpěvačky Barbory Drahovské a kytaristy Lukáše Kyšky. K nim se později přidali baskytarista Jozef Yogi Graus a bubeník Igor Ajdži Sabo, čímž vznikla regulérní (folk)rocková kapela, která například v květnu 2012 zahrála živě v mém pořadu v rádiu. Nějakou dobu jsem potom Barboru a její aktivity sledoval pouze zpovzdálí sociálních sítí, až se ke mně dostalo úplně nové album 15/7. Barbora se totiž mezitím rozhodla pro sólovou dráhu a z kapely se stala Barbora Bloom. Vedle toho je třeba hned úvodem připomenout dvě důležité změny. Namísto rockové instrumentace hrají na novince klíčovou roli syntezátory a elektronické zvuky a Barbora jako textařka přešla z angličtiny na slovenštinu.
barboraO tom, jak začala psát slovensky a jak například z písně Forest udělala Čiernu labuť, se autorka rozepisuje v bookletu alba. Nelze jednoznačně říct, zda jsou slovenské texty lepší volba. Verše Barbory Bloom jsou pocitové, nabízejí spíše náznaky než příběhy, často pracují s ptačími nebo zvířecími metaforami („v klietke zamknutá čierna labuť“, „stanem sa bielym havranom“, „chcem bežať ako divoký kôň“), láska a vztahy se v jejích písních pojí s blouděním, putováním a překonáváním překážek („preborím tvoje chodby hrubostenné“, „v hlave trasy“). Celé to vytváří zajímavý obraz autorky a jejího vnitřního světa, nicméně při poslechu písní jako celku vnímám jako zásadnější její pěvecký projev a jeho spojení s vybraným hudebním doprovodem než smysl každého jednotlivého slova. Z toho důvodu by pro mne jako posluchače měly anglické texty možná stejný efekt jako slovenské. Na druhou stranu oceňuji Barbořinu snahu jít s kůží na trh před domácím publikem.
V některých písních se po zpěvaččině boku dál objevuje její dlouholetý kolega Lukáš Kyška s kytarou, nicméně hlavního spolupracovníka Barbora našla v producentovi Erikovi Horákovi, zvaném Losos. Právě on její víceméně folkové písně obalil do syntetických a elektronických zvuků, aniž by naštěstí ve většině případů rozbil cokoli z jejich podstaty – snad jen v Čierne labuti se výpověď v popovém oparu trochu ztrácí a Izba bez zrkadla až moc připomíná estetiku 80. let. Celkově je však zvolený doprovod vkusný, nepřekombinovaný a díky několika málo hostům – především violoncellistce Kataríně Kozelkové – pestrý. K nejlepším momentům pak patří píseň V inom priestore s dechovou sekcí (trubka, trombon, lesní roh, tuba), která je na první poslech „jiná“ a přitom nevybočuje z kontextu alba.
Kapela Bloom na svém starším albu Let The Good Days Come (2013) podepisovala písně kolektivně, ale hudbu zpravidla psal Lukáš Kyška. Na novém albu sice některé skladby z autorské dílny Barbora Bloom – Lukáš Kyška najdeme také, avšak ve většině případů je zpěvačka autorkou slov i melodie. Ve spolupráci s producentem, který album zároveň nahrával a mixoval – a zvuk je opravdu skvostný! – vzniklo dílo, které by ani ve srovnání s další velmi silnou produkcí Slnko Records nemělo zapadnout.

Slnko Records, 2016, 42:35

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *