Beat Diary – 28. 11. HooDoo

Jeden beat denně po dobu celého jednoho roku: úkol, do kterého se bubeník a hledač zvuků Julian Sartorius pustil 1. ledna 2011. Výsledky zveřejňoval každý den na svém blogu. Zaznamenané tracky vytvořil bez elektronických efektů, samplů nebo smyček. Každý jednotlivý úder byl skutečně zahrán a všechny zvuky jsou reálné.
Beat Diary je v současnosti v plném rozsahu k dispozici na 12 LP: 365 beatů doprovázených 365 fotografiemi vypráví příběh Julianova roku. Roku mezi kuchyněmi, Berlínem, horami, hotelovými pokoji a zákulisím nejrůznějších scén po celém světě. Terénní nahrávky jsou jemně tkané v jedinečném rytmu architektury, včetně klapnutí vypínače světel, šelestu vysavače, pískání plastového prasátka, chrastění klavírů, bzučení elektrického kartáčku na zuby, až po novoroční ohňostrojový třesk na samém konci.
Oněch dvanáct nahraných LP desek, jejichž hudba je inspirována projekty JDilla, Aphexe Twina, Black Atlantica, série Congotronics a hudebním minimalismem, dostanou k dispozici a po svém na místě zpracují čtyři naprosto rozdílní hráči na gramofony.

Julian Sartorius (Švýcarsko)
Narodil se v roce 1981, na bicí začal hrát v pěti letech a za svou vášní šel od pochodů přes skladby Michaela Jacksona až k hudbě místních undergroundových kapel, jichž byl členem. Studoval u takových hudebníků, jako jsou Fabian Kuratli, Pierre Favre a Norbert Pfammatter na jazzových školáchv Bernu a Lucernu. Spolupracoval se Sophií Hunger, Colinem Vallonem, Jürgem Halterem, Rhysem Chathamem a skupinami Dimlite či Merz, hrál po celé Evropě, Jižní Americe, Kanadě a USA.
Svými rytmy Sartorius odhaluje nekonečné možnosti a rozsah svého nástroje. Často používá bicí neobvyklým způsobem, preparuje je, pracuje s nejrůznějšími akustickými zvuky a jednotlivé beaty rozvíjí do nečekaných podob.

beat_diarydieb13 (Rakousko)
Od konce 80. let pracuje dieb13 (Dieter Kovačič) na uměleckémpřetváření kazetových přehrávačů, vinylů, CD či pevných disků na hudební nástroje. Vedle svých sólových vystoupení trvale spolupracuje na nejrůznějších projektech jako např. eh, NotTheSameColor, Siewert/dieb13, erik.M/dieb13, dieb13 vs Takeshi fumimoto, Swedish Azz, Phil Minton Azz/dieb13, John Butcher Group.

Píše hudbu pro divadelní a operní díla i videoprodukci, je zakladatelem Klingt. orgestra a vystupoval na řadě mezinárodních festivalů. Kromě toho provozuje internetovou platformu klingt.org.

Phaerentz (Česká republika)
Phaerentz (Petr Ferenc) je pražský hudebník věnující se elektronice, promotér a hudební publicista, člen skupin Birds Build Nests Underground, Radio Royal a dalších projektů. Pracuje se zvukem a různými médii, využívá přehrávače, většinou gramofony a kazetové magnetofony, ale i minidisky a CD walkmany.
Jako sólista se Phaerentz zaměřuje na fyzikální vlastnosti zvuku a rozhodl se nepoužívat žádné zvukové efekty a další krabičky, přes které zní většina zvuků podobně. Každé zvukové médium má pro něj své kouzlo, povrchový hluk/zvukovou plochu a zvláštní kvalitu, pokud jde o opakování, náhodnost a citlivost hraní. Pro Phaerentzovu práci je typické opakování krátkých smyček různých délek, přičemž posun jejich fází vytváří překvapivé a zcela nepředvídatelné akustické a polyrytmické jevy.

Meienberg (Švýcarsko)
Muzikant a zakladatel vydavatelství Everestrecords Meienberg nachází zalíbení zejména v nejrůznějších až groteskních podobách hudby. A to už od mládí, kdy byl frontmanem hned dvou kapel a psal, hrál i zpíval své vlastní písně. Posléze našel zalíbení v digitální a elektronické hudbě, jejímž podrobným studiem se zabývá přes deset let. Jeho sofistikovaná tvorba kolísá někde mezi dubem, elektronickým breakem a IDM.

Strotter Inst. (Švýcarsko)
Strotter Inst., vlastním jménem Christoph Hess, od roku 1999 tvoří hudbu na starých, upravených gramofonech Lenco, které ovládá nesčetnými způsoby. Kombinace mechanických pomůcek a elektroniky vytvářejí husté zvukové struktury, loopy, dunivé rytmy i vícevrstevnaté beaty. Hudba Christopha Hesse má blíž k anti-electronice dua Pan Sonic nebo minimalismu Stevea Reicha než k experimentální hudbě hráčů na gramofony jako jsou eRikm, Philip Jeck nebo Christian Marclay. Kořeny jeho hudby nenajdeme v improvizaci, ale v industriálu, elektronické avantgardě a elektroakustické kompozici. Christoph Hess je také od roku 1995 členem post-industriální kapely Herpes Ö DeLuxe. Spolupracoval se Sudden Infant, Majou Ratkje a dalšími a jako Strotter Inst. hrál v celé Evropě, Číně, Rusku, Spojených státech, Japonsku a Bolívii.

Přidat komentář