V předvečer historicky prvního koncertu „Baobo Diluna“ v Číně (6. dubna) se konala za velkého zájmu a účasti soudců, procesních právníků a akademiků na právnické fakultě Fordham – Jezuitské Univerzity New Yorku odborná konference Bob Dylan and the Law, analyzující bardovo pojetí práva tak, jak se odráží v jeho tvorbě a také, vzhledem k jeho proslulosti a vlivu, zdali Dylanova hudba má nějaký dopad na americký systém soudnictví obecně.
Již na počátku 60. let Dylan kriticky komentoval některé justiční nespravedlnosti v písních jako Hurricane o boxerovi Rubinu Carterovi, který byl chybně odsouzen za tři vraždy a odseděl si osmnáct let, nebo skladbě The Lonesome Death of Hattie Carroll o černošské číšnici, jež zemřela na infarkt po agresivním střetu vyprovokovaném jedním společenským prominentem. Jak prokázal seminář, Zimmieho vliv na soudní systém je však daleko hlubší. Jen v posledních dvou letech se úryvky z Dylanových textů hned dvakrát vyskytly ve výrocích a právních posudcích soudců Nejvyššího soudu, jak dokázal prof. Alex B. Long z právnické fakulty University of Tennessee. V roce 2008 Nejvyšší soudce John G. Roberts, Jr. citoval úryvek skladby Like a Rolling Stone ve svém rozsudku v případě sporu dvou telefonních operátorů. Jiný soudce NS Scalia měl vloni rozhodnout, zdali kalifornská policie neporušila osobnostní práva svého příslušníka, když monitorovala jeho privátní textovou zprávu odeslanou ze služebního pageru. Scalia došel k závěru, že tvrzení „the times they are a-changing“, což byl hlavní argument obhajoby, je jen chabá omluva pro spáchání přestupku porušení pracovní disciplíny ze strany dotyčného poldy. Prof. Long dále uvedl, že Dylanovy texty jsou též vůbec nejčastěji citovány v právních posudcích a odborných článcích zabývajících se novelizací zákonů. Akademici a soudci v nich citovali Dylana celkem stošedesátkrát, zatímco třeba Beatles pouze čtyřiasedmdesátkrát. David Hajdu, profesor žurnalistiky na Columbia University a autor knihy Positively 4th Street o Dylanově raném působení v Greenwich Village, upozornil na skutečnost, že již od počátků si Dylan vytvářel image rebela. Že vytvořil osobu psance, který zpochybňoval zákony země a formální jurisdikci. Ve svém soucítění s lidmi na okraji společnosti – zoufalci, černochy, chudáky – hledal spojnici k jejich nároku na jakousi „vyšší“ spravedlnost a hlubší pravdu. Podle něj však nešlo o odmítání zákonů či výzvu k jejich porušování, spíše o vznášení nároku na privilegium, upsání se k „vyšší“ jurisdikci. Hudebník Pete Kennedy (The Kennedys), který na konferenci interpretoval diskutované songy, zase tvrdil, že Dylan zosobňuje konzervativní pojetí práva skrývající se za jistým cynismem, který je v protikladu k jeho image představitele idealismu boje za občanská práva a protiválečných protestů z 60. let. Podle něj se Dylan zastává principu ideál ní justice, o níž však současně říká, že neexistuje. Touží po tom, aby takový systém fungoval a je zklamán, že tomu tak není. Ne všichni právníci však Dylana pouze bezvýhradně chválili. Profesorka Abbe Smith z právnické fakulty Georgetown University mu vytýká, že v songu o Hattie Carroll je řada nepřesností (špatně uvedený počet jejích dětí, zkomolené jméno antagonisty a chybná citace jeho obvinění – nešlo o vraždu prvního stupně, nýbrž o zabití z nedbalosti). V písni o boxeru Hurikánovi jí zase vadí, že v jejích celkem jedenácti slokách není ani zmínky o boxerově kriminální minulosti z doby dávno před jeho aktuálním uvězněním, o kterém Dylan v písni referoval. Prof. Smith to vidí tak, že vina a nevina jsou v pojetí Dylana formulovány příliš černobíle. Že měl hlouběji pátrat v životě lidí, které ve svých písních portrétoval. Jejich konání mělo přece jenom více nuancí, než tyto písně naznačují. Zajímavý příspěvek přednesl Bobby D. Zornow, velký Dylanův fanoušek a globální ředitel odboru litigací právní kanceláře Skadden Arps Slate Meagher & Flom. Má velké renomé na poli trestní obhajoby v oboru „kancelářské kriminality“ a k Dylanovi se dostal přes Scorseseho fi lm No Direction Home. Jeho přednesený paper nesl název Dylan’s Judgment on Judges: Are Power, Greed and Corruptible Seed All That There Is ? Jde vlastně o parodizující obžalobu „soudců“ vznesenou zvláštním asistentem Nejvyššího návladního Spojených států, tedy Bobem Dylanem. Desetistránková „obžaloba“ cituje 27 Dylanových textů – včetně tak obskurních songů jako Seven Curses nebo Percy’s Song – jež generalizují soudce coby osoby posedlé mocí, hamižností a snadno zkorumpovatelné. Na závěr malý citát z písně Joey, který podle Zornowa s jistou nadsázkou ilustruje situaci dnes panující v americkém soudnictví: „’What time is it?’ said the judge to Joey when they met/’Five to ten,’ said Joey. The judge says, ’That’s exactly what you get’.“ („,Kolik je hodin?‘, zeptal se soudce Joeyho. ,Za pět deset,‘ řekl Joey. A soudce na to: ,Přesně tolik dostaneš‘.“
