Kolem Dylana se věčně něco děje. Nová generace folkrockerů pod pevným producentským vedením T Bone Burnetta a se zasloužilým hostem Elvisem Costellem se rozhodla vrátit k jeho „sklepním páskům“ z konce šedesátých let na CD Lost Songs: The Basement Tapes Continued. Zároveň vychází jiné cédéčko, na kterém dylanovky zpívají a hrají muzikanti z Kuby, Tchaj-wanu, Makedonie, Bangladéše, Íránu či Egypta. Cílem producenta Alaina Webera, jenž dal album From Another World: A Tribute To Bob Dylan dohromady, prý bylo najít ve světě umělce symbolizující pro jejich zemi totéž co Dylan pro Ameriku. Na duben zase byla ohlášena dávno ztracená a nyní znovuobjevená deska coververzí Bobových písní z jeho křesťanského období. Album Dylan’s Gospel natočil roku 1969 s černošským sborem Lou Adler, slavný šéf hudebních vydavatelství Dunhill a Ode Records, pořadatel festivalu v Monterey a producent hitů San Francisco a California Dreamin’. Tehdy sice deska vyšla, ale brzy se vyprodala a od té doby byla nesehnatelná. Je možné, že po tomto ohlédnutí vymete své gospelové šuplíky sám Dylan – bylo by na čase, jedná se o nejopomíjenější etapu jeho tvorby a autor sedí jak žába na prameni snad na celé stovce písniček, které oficiálně nikdy nespatřily světlo světa.
Nejzajímavěji ze všech těchto projektů vypadala další albová pocta Bob Dylan In The 80s: Volume One, zosnovaná mladými hudebníky a producenty Jessem Lauterem a Seanem O’Brienem. V Dylanově pozdním zpěvníku lze samozřejmě kutat donekonečna, protože pod svícnem je tma a po tolika letech adorace jeho klasických milníků se posluchači konečně dostávají ke klenotům pohřbeným pod nánosem necitlivého „osmdesátkového“ soundu. Říká se, že to byla Bobova nejhorší dekáda, jenže z fyziky víme, že energie se nikam neztrácí. Množství vyslovených i nerozpoznaných hitů na novém CD to potvrzuje, a to jde teprve o první část. Nicméně už teď je vidět, že tvůrci potenciál svého nápadu tak trochu promarnili, když se vydali tou nejjednodušší cestou a jednotlivé skladby – až na pár výjimek – vlastně jen okopírovali. Interpret za interpretem se víceméně drží původní verze, ať už jde o Jokermana v podání indie-rockové skupiny Built To Spill, Sweetheart Like You podle frontmana rockové kapely The Hold Steady Craiga Finna, nebo You Changed My Life seattleského dua Ivan & Alyosha. Jistě, zopakovat si například chytlavé riffy Marka Knopflera z období desky Infidels je lákavé a pro současnou generaci možná i objevné, ale mnohem zábavnější by bylo stárnoucí písně po dylanovsku vybrakovat, vůbec se s nimi nepárat, dekonstruovat je a zase složit do úplně odlišného tvaru.
To tady zkusil snad jen světoběžník Reggie Watts s vyprávěním Brownsville Girl z Dylanova posmívaného LP Knocked Out Loaded. Jenže tenhle epos, zdá se, snese všechno, od diskorytmu přes latinu až po počítačové smyčky. A nic ho taky nezachrání – spoluator Sam Shepard z něj měl radši udělat filmový scénář. Lépe dopadl jiný kousek z téže desky – rockabillyový popěvek Got My Mind Made Up, který Bob složil s parťákem Tomem Pettym. Na letošní „tribute“ si ho vzal do práce alternativní countryman z Pensylvánie Langhorne Slim. Z písniček, které bývají často přebírány, vyniká Every Grain Of Sand v instrumentálním aranžmá pianisty Marca Beneventa. Jak jinak promluvit o Bohu, jenž je v každém zrnku písku, než tím, že o něm zazpíváme beze slov? Wiggle Wiggle, startovní třasák z Dylanova elpíčka Under The Red Sky, se dočkal úpravy ve stylu robotického dua Daft Punk, zatímco nám dobře známý irský folkař Glen Hansard se velmi slušně popasoval se základním dylanovským gospelem Pressing On (odvedl minimálně stejně dobrý výkon jako John Doe na soundtracku k filmu I’m Not There). Taktéž balada Covenant Woman se krásně hodí k snivému projevu sanfranciské zpěvačky Hannah Cohenové. Škoda, že muzikanti v aranžích nepopustili víc uzdu své představivosti. Vyplatilo by se jim to v písničkách Night After Night, Congratulations, Series Of Dreams či Death Is Not The End, které takhle působí jen jako slabší odvar originálu. Akustická brnkačka Dark Eyes, k níž si Bonnie „Prince“ Billy přizval zpěvačku Dawn Landesovou, přímo odkazuje k proslulému koncertnímu duetu Dylana s Patti Smithovou. Nepočítáme-li Waiting To Get Beat, bůhvíproč resuscitovaný druhořadý outtake z alba Empire Burlesque, k žádným velkým objevům na CD Bob Dylan In The 80s: Volume One nedošlo.
ATO Records, 2014, 71:58
