C

Podle názvu by mohli být minimalistickou kapelou. Ale nejsou. Lze narazit na tvrzení, že zůstávají jedinou pořádnou postrockovou partou u nás, ale ne že by právě zrovna u nich ty škatulky byly tak důležité. Sami tomu s čertem v oku říkají comm-post rock. Faktem je, že pokud chcete nějaká srovnání, podobné postupy nebo náladu, je nejlepší si ušetřit práci s hledáním doma a rovnou vyrazit za hranice. A i tam to bude přibližné, protože tahle parta prostě je svá.
12_c_1Vznikli v roce 1999 původně jen jako další projekt pro zpestření dvou členů skupiny Waawe, která následně po dvou albech a několika evropských turné už přes dva roky spí hlubokým zimním spánkem, aby přednost dostali právě C. Pepa Sejk zůstal u baskytary, zpěvák a kytarista Tomáš Bílý (a mj. i DJ a výtvarník) se posadil za bicí. Krátce nato přibrali i kytaristu Patrika Kučeru, který nejenže s nimi působil ve Waawe, ale s Tomášem měli i remixérský projekt Toxic Boom. Původně pochopitelně přemýšleli o nějakém zpěvákovi, ale nakonec se ukázalo, že to funguje bez něj, a tak se definitivně stali jedním z mála téměř instrumentálních těles.
Debutový digipack Dep z roku 2001, masterovaný v Liverpoolu a vydaný na malé pražské značce Minority, motá hlavu už svým neobvyklým rozsahem přesně někde mezi EP a regulérním albem. Přináší velmi komunikativní hudbu, která jakoby vybízela posluchače, aby si představil další nástroje, cosi na způsob experimentálního karaoke, ale zároveň rozhodně nepůsobí nedokončeně či nedotaženě. Načasované gradace, zvuková otevřenost, neotřelé rytmy. 12_c_2To, co na webu vypadá jako reklamní slogan, tj. že hudba ,Céček‘ spojuje minulost, současnost i budoucnost, se naplňuje v praxi. Ještě téhož roku na podzim vyrážejí poprvé na větší turné po klubech západní Evropy. Na klávesy s nimi hostuje Tomáš Cílek ze spřátelené Deverovy chyby, aby se následně stal čtvrtým stálým členem. Druhé CD, již regulérní album Universum, vychází na táborské značce Free Dimension v říjnu 2003. Stejně jako debut obsahuje pro zpestření jednu hlasem opatřenou skladbu (Lexa Walsh z Kačkaly), a s větší jistotou pokračuje v nastoleném kursu. Uhrančivá atmosféra divokých koncertů se skvěle doplňuje s nikterak agresivními, zvukově i aranžérsky dobrodružnými skladbami. Heavy riffy, psychedelie i dub. Nejčastější otázkou, na kterou kapela v té době odpovídá, je zvědavost na poměr improvizovaných pasáží. Prý skoro žádné nejsou. Spolu s Waawe, Sabot a dalšími, dostávají cenu publicistů Žlutá ponorka, objevují se i na některých festivalech, na album vychází řada recenzí i v zahraničí. Na jaře 2004 následuje opět měsíční turné s téměř třemi desítkami koncertů hlavně po Německu, Francii a Španělsku, na podzim pak další, tentokrát i se sedmi zastávkami v Británii. V roce 2005 se kapela chystá poprvé do USA, bohužel je nutno již naplánované a zařízené turné na poslední chvíli zrušit pro úřednický zádrhel v udělení víz. Kvůli organizačním problémům nevyšlo ani letošní turné, které se smrsklo na pár ojedinělých zahraničních koncertů a bylo odloženo na jaro příštího roku. Čtveřice to ovšem nevzdává a letos v létě se zavírá do domácího studia. Novinku Underlove, která před pár dny vyšla u pražských Silver Rocket, opět jako její předchůdkyni míchal a masteroval osvědčený Ondřej Ježek, a skupina materiál z ní poprvé předvedla na pražském koncertě před japonskými Mono.
Hudbu, kterou tohle kvarteto produkuje, je ještě těžší nebo spíš nesmyslnější jakkoliv slovně charakterizovat, mnohem víc než tvorbu kohokoliv jiného. Nemá pevné kotvy, jasné hranice ani vlivy. Vznáší se někde v prostoru, nenabízí konkrétní zážitky, bez spolupráce posluchačovy fantazie nefunguje. Je jen na vás, jestli po ní chňapnete nebo prosvištíte kolem.

Foto archiv

Přidat komentář