Nový film režisérky Darnell Martin Cadillac Records je barvitou oslavou chicagského městského blues v jeho nejzářivější epoše na přelomu 40. a 50. let, kdy židovský producent Leonard Chess založil svůj slavný label Chess Records. Snímek je pojat jako skupinový portrét pozoruhodné a těkavé konstelace tehdy se prosazujících černých bluesmanů – Muddyho Waterse, Chucka Berryho, Howlin’ Wolfa či zpěvačky Etty James – kteří jsou i po stránce hudební na plátně skvěle zosobněni herci. Navíc, opravdový Willie Dixon nás ve filmu provází jako vypravěč v roli „baviče Cedrika“.
Proslulé bluesové inovátory dal dohromady impresário Chess, který v poválečném Chicagu vycítil v jejich ,rasové‘ hudbě potenciální zlatý důl a mimoděk se přitom stal rovněž prostředníkem dalekosáhlé kulturní transformace, neboť, jak známo: „Blues mělo bejby a to pojmenovali rock’n’roll…“ Hutný, místy až anekdotický děj filmu se točí kolem svérázného přátelství mezi Chessem a Muddym Watersem, jeho první velké hvězdy. Producent je svým umělcům oddán, ale stejnou měrou je přitom neváhá odírat o zisk. Dělá maximum pro jejich propagaci, avšak namísto vyplácení tantiém každému raději daruje nablýskaný obří cadillac a zaváže si je řadou dodatečných podmínek. Když Muddy Waters protestuje, Howlin’ Wolf mu ve filmu říká: „Jeho job je, aby na tobě vydělal prachy, jseš přece z Mississippi, copak to neznáš?“ Ani nevadí, že se režisérka někdy příliš pedantsky nedrží historických faktů a namísto toho pracuje s velmi jasným a komplexním souborem idejí, které si o svých postavách vytvořila. Nápadné je její hluboké pochopení pro hudbu samu. Inteligence a péče věnovaná prezentaci svébytného výrazu a idiomu jednotlivých ztvárněných bluesmanů, tedy aspektům, které jsou pro filmovou dramatizaci jejich životů nejpodstatnější, je skutečně udivující. Platí to nejenom třeba o herci Jeffrey Wrightovi, který na plátně předvede největší fláky Muddyho Waterse takřka k nerozeznání od jejich originálu, ale zejména o zpěvačce Beyoncé Knowles v roli vzteklé, nesmírně talentované a přitom fantasticky nedisciplinované Etty James, která se při své interpretaci jejích skladeb At Last nebo I’d Rather Go Blind doslova promění v soulovou divu největšího kalibru. Ve filmu je skvěle zachycena tvůrčí atmosféra – veškerá vášeň, bolest, něha i agrese, jež byly typické pro každého z interpretů, který kdy nahrával na labelu Chess. Symbolický je i onen Cadillac v názvu. V mnoha skladbách o něm přece chválu pěli nejen Chuck Berry či Bo Diddley. Byl metaforou ultimátního komfortu, rozkoše a požitku. Motor přede, tiše vrní, ale když je třeba, umí to parádně a ve velkém stylu rozbalit.