CANDY: Co teď, co pak, co potom

Candy_CotedKroměřížské trio Candy Meatworks existovalo na počátku tohoto desetiletí, a i když se pohybovalo na spíše alternativnějších pódiích spolu s Už jsme doma nebo Vložte kočku, pořád bylo do jisté míry pod vlivem moru našeho venkova, kde se kapely donekonečna vracejí k funk- -rap-metalové crossoverové vlně z první poloviny devadesátých let a mají u toho pocit, že jsou progresivní. Po personálním rozkladu se frontman a baskytarista Pishkot přesunul do Prahy, a pod zkráceným názvem v červenci vydal už zcela sólovou nahrávku.
Ta se vyznačuje značnou urputností a zběsilostí na hraně hysterie a nervně se na ní střídají sotva minutové erupce s naopak pětiminutovými komplikovanými kompozicemi. Příjemně překvapují nejen divokou energií, ale i instrumentálním nasazením a propracovanou spletitostí v duchu math-rocku, kde stoptimové záseky střídají zuřivě gradující pasáže. Evokují svou rozjetostí nejen zmíněné Už jsme doma, ale díky dominantní baskytaře i americké matadory Primus, přičemž si lze vzpomenout také na táborské spolky Deverova chyba a Sabot. Především po instrumentální stránce jde rozhodně o pozoruhodnou záležitost. Tu ovšem poněkud sráží až příliš undergroundový zpěv, kterému sice prospívá, když je efektově upravený, ale i tak je ho až zbytečně mnoho. Inspirativní by určitě mohlo být setkání se zcela instrumentálními postmetalovými soubory, jako jsou Red Sparowes nebo Pelican. Album lze nicméně brát jako sympatický pokus o novou cestu, plnou ochoty k hledání v nejistotách současného světa, které jsou dobře cítit z názvů skladeb (Kdyby, Selhat, Zdánlivě nebo Snad) a hlavně opuštění modelu tradiční kapely, mnohdy udržované jen ze zvyku, za každou cenu. Pro boj s letní letargií je tohle album každopádně docela dobrým prostředkem.

vlastní náklad, 2016, 35:28

Přidat komentář