Dalším památným dnem se stane pro naši republiku 14. říjen, neboť toho dne se zrodilo těleso Prague Improvising Orchestra pod taktov kou dnes již „Amerikočecha“, kontrabasisty a potažmo zvukotvůrce nonplusultra, newyorského rodá ka George Cremaschiho. Pravdou je, že skutečných Pražanů bylo v holešovické Galerii Divus skutečně pomálu, nicméně v rámci globálního improvizačního oteplení je to v našich středoevropských luzích a hájích docela zázrak. Setkal jsem se i s myšlenkou, že pejsek s kočičkou upekli svůj pověstný dort lépe, ale dle mého názoru (a mnohých jiných) opak je pravdou. George sice přizval své hudební kolegy ze San Francisca i Brna (mimo jiné naprosto skvostná dvoukrká ky tara Ivana Palackého, většinou však využívaná coby dechový nástroj) a vytvořil něco na způsob Zornovy Cobry, což je jeden z principů konduk tované improvizace za pomoci značek a signálů, ale vnesl do celé věci zcela nový princip, kde principál není diktátorem, ale spíše našeptávačem. Jedním ze skutečných Pražanů zde byl Petr Vrba, který svou hudební kariéru započal v roce 1994 coby DJ Radia 1 v nočních hodinách, kde nejsou již předepsány playlisty a můžete hrát le dacos. To Petr definoval zejména ve svém pořadu 13 syrových, kde jednou za čtrnáct dní pouští nezvyklé hudební konstelace, které by lecjaké médium neskouslo. V roce 1997 Petr absolvo val v Indonésii workshop hry na ga melan, což v něm postupně vytvářelo myšlenku na vlastní vystupování. Pů vodními nástroji byly kráječe na vajíč ka či knedlíky, ale nakonec zvítězila trumpeta. Sám Petr o tom říká: „Líbí se mi její zvuk, dá se na ni hrát neidio matickým způsobem, navíc je snadno převozitelná a nepotřebuješ ji zapojovat do elektriky atd. Nakonec jsem ale přešel ke klarinetu, protože na trubku jsem musel doma přestat hrát kvůli hlasitosti, tedy kvůli sousedům.“ Nic méně Petr se nevzdává ani elektroni ce a jedním z jeho stěžejních nástrojů jsou i vibrující reproduktory. Mapovat všechny jeho hudební aktivity je spíše práce pro geografy, geology, psycho analytiky a bezpočet dalších vědních oborů. Připomeňme tedy snad jenom proměnlivý soubor IQ + 1, jehož des ka Tváří v tvář se setkala s velkou po chvalou od hudebních kritiků. Petr se v budoucnosti ale nehodlá věnovat je nom improvizaci a stále více tíhne ke strukturalismu a se slovenským saxo fonistou Miro Tothem i jinými se blíží až k písňové formě, například ve formaci STROM, kde vedle Petra vytvá ří hudbu Martin Alacam, Markéta Lisá a Martin Zbořil. Jedním z nejnovějších projektů Petra Vrby jsou Spoje a Škví ry se slovenskými muzikanty. A Pet rovou vizí do budoucnosti je: „Tvořit dál, aby mě to pořád bavilo. Jeden sen už jsem si splnil a tím je deska, kterou jsme natočili s Franzem Hautzingerem a Isabelle Duthoit a Matijou Schellanderem, která má tak krásný zvuk, že ani nevěřím, že jsem se na tom podí lel i já. A to doslova a do písmene.“ Třetím do kolegia bude na letoš ní Alternativě Chris Heenan, experi mentální hudebník, který skrz saxo fony, klarinety a analogový syntezátor zkoumá nové hudební formy a odhaluje je až do krajních možností.
