Mytografové tvrdí, že první alfabetu prý sestavil bůh Hermes, když opatřil zvuky pěti samohlásek a třinácti souhlásek klínovými znaky. Bůhví proč její archaická verze neobsahovala písmeno Z (jenom S). 
Nicméně, Hermův skriptogenetický handicap se po tisíciletích podjal odstranit svérázný kalifornský tvůrce GX Jupitter-Larsen. Svůj několikaletý projekt Zelphabet (www.zelphabet.com) koncipoval jako sedmadvacetidílnou encyklopedii aktuální noisové hudby. Šestadvaceti písmenům abecedy odpovídá šestadvacet audiodisků s desítkami kusů od různých mistrů zvuku a hluku plus jeden bonusový disk pro předplatitele. Zatím stihl vydat prvních jedenáct – písmena A až K; jeho sonická abeceda by měla být kompletní v roce 2015. Výběr autorů je samozřejmě zcela subjektivní, odráží však uváženou dramaturgickou koncepci celé edice i vkusové preference jejího sestavovatele. Přestože mi v ní chybí některá jména (třeba Bob Ostertag, Gen Ken Montgomery či Dan Burke resp. Illu sion of Safety), reprezentuje umění hluku v celé šíři jeho různorodých manifestací.
Zelphabet je po všech stránkách skvělý projekt. Nemá jinou ambici, než ukázat životaschopnost, proměnlivost a zejména pestrost aktuálních projevů hudebních avantgard, které (izolované nebo propojené) přebývají na různých periferiích, kde tvrdošíjně odolávají zhoubným procesům komodifikace a mainstreamizace. Bez toho, aby aplikoval striktnější hierarchizující a hodnotící kritéria (kromě selektivní optiky nekonvenčního umělce), nabízí svým abonentům vzrušující výlety do odlehlých zákoutí a záhybů nesmírně členité zvukové krajiny. Není to tudíž až tak abeceda, spíše jakási zvuková navigace neboli kartografie mapující sonofilní anomálie a deviace v rámci diferencovaného terénu, jehož současná podoba je výsledkem šedesáti let tektonických erupcí a vrásnění, na kterých se podílely audio koláže musique concrete a rané elektroakustiky, rozhlasové intervence, analogová live electronics a turntablismus, improvizace s původně nehudebními zvukovými zdroji, digitální drony, loopy, ruchy, distorze, manipulace a remixy, glitch i prostorový sound art. Z hlediska komunikačního média představuje Jupitter-Larsenův audiozinový seriál jakýsi kompromis mezi elitářskými alternativními nízkonákladovými edičními počiny a demokratickým internetovým downloadováním postmoderního věku. Z taxonomického hlediska sice není koncipován širokospektrálně, avšak vzhledem k estetické a (sub) žánrové pestrosti přístupů ke zvuku, jež prezentuje, je to obdivuhodně komplexní a dynamické dílo. Umění elektronického nahrávání, organizování a strukturování hluku je příliš mladé na to, aby si mohlo dovolit neexperimentovat a ustrnout v redundanci sebezničujících repetic. Zelphabet je svým způsobem hypertext (všechny skladby jsou opatřeny internetovými adresami jejich autorů), jenž unáší posluchače do neprobádaných oblastí zvukové kreativity, pobízí je v percepčním rozletu, ale na druhé straně jim nenabízí žádné stabilnější orientační rámce a koordináty. Jenom zvuky, rozmanité metody práce s nimi a přístupy k nim. Není to systematická alfabeta hierarchicky uspořádaných znaků, nýbrž chaosmatická zelfabeta rizomaticky (ne)uspořádaných dynamických procesů a stávání, v níž jsou stabilní jenom (jevová) pominutelnost a (žánrová) proměnlivost.
Nejlépe tuto nehomogennost ilustrují dosud publikovaná hesla neobvyklé zvukové encyklopedie (autorem všech fotografií na obalech disků je sám GX Jupitter-Larsen).
