„Mojí prací prostupuje a pohání ji fascinace konjunkcí protikladných prvků jako je vysoké umění a nízké umění , akustická a elektrická hudba, analog a digital nebo abstrakce a forma,“ popisuje proces své tvorby Dave Brown, který se narodil 22. ledna 1956 v australském Melbourne. Původně studoval v letech 1975 až 1977 výtvarné umění na Preston Institute of Technology. 
Vedle malování a kreslení tu navštěvoval i přednášky o zvuku. Mezi jeho oblíbené malíře patří například Max Ernst, Francis Picabia, Yves Tanguy, Kurt Switters, Matta, Marcel Duchamp, Giorgio de Chirico nebo popartista Peter Blake. V letech 1997 až 2000 pokračoval v mistrovském studiu na Royal Melbourne Institute of Technology, kde se věnoval zkoumání využití digitální techniky jako interaktivního elementu při vytváření matematických a abstraktních procesů v nahrávání, skládání a míchání. Jeho závěrečná práce dostala název Role živé hudební performance v nahrávacím studiu.
Jako dítě sice chodil na hodiny piana, ale připadalo mu to jako naprostá nuda. Teprve na střední škole se přidal ke kapele a dostal přídělem baskytaru, protože všechny ostatní nástroje už byly obsazeny. V roce 1975 na to konto dělal dokonce konkurs do skupiny AC/DC, která tehdy přesídlila do Melbourne a hledala novou rytmickou sekci (náhodou tam tehdy získal post bubeníka jeho spolužák ze základky Phil Rudd). Obě strany ovšem usoudily, že toto spojení by asi moc nefungovalo, a tak se nestal hvězdou olbřímích vystoupení, kde by musel omílat stále dokola tytéž odrhovačkové riffy, ale svébytným experimentátorem, jehož záběr je vskutku fenomenální. Lokální úspěchy slavil už se svými prvními spíš rockově orientovanými soubory False Start (1978), Signals (1978–1983) a Skeleton (1983), kde působil též klávesista Jamie Fielding, ale do širšího povědomí se dostala až kapela Dumb And The Ugly, která vznikla v roce 1987 a v průběhu svékariéry vystupovala například s Einstürzende Neubauten nebo Fredem Frithem. Jejich labutí písní bylo CD Atmospheres Of Metal z roku 1993, které otvírá úchvatná neopsychedelická coververze I Feel Free z repertoáru Cream. V té době už ovšem trio, kde hrál také bubeník a tvůrce hlukových pásků John Murphy, začal poněkud diktátorsky ovládat kytarista Michael Sheridan a Dave cítil, že potřebuje mnohem vstřícnější spolupracovníky. Navíc už druhým rokem hrál s punkovou improvizační úderkou Bucketrider (viz profil UNI 2/2006), kde měl mnohem lepší prostor pro sebevyjádření. Bucketrider jsou otevřená kapela, která se nebrání nejrůznějším vedlejším aktivitám – od roku 1996 funguje například The Crowded Foxhole, kde vedle Browna působí i její další členové – bubeník Sean Baxter a saxofonista Tim O’Dwyer. Za zmínku rozhodně stojí i projekt The Molecular Omniverse Chaos Myth Arkestra, s nímž několikrát vystoupili Bucketrider v rozšířené sestavě v programu Space Is The Place, tedy poctě epochálnímu muzikantovi Sun Ra. Sean Baxter se ostatně stal jedním z nejbližších Brownových souputníků. V roce 1995 spolu založili 
postminimalistické duo Lazy, které je ovšem při nejrůznějších příležitostech opět přístupné i dalším muzikantům. Jejich zvukové zdroje použil také v roce 1999 zvukový mág Philip Samartzis jako základ pro své CD Windmills Bordered By Nothingness. Ten s nimi pak na oplátku o dva roky později vytvořil mrazivou substanci Western Grey, jejíž paranihlistická produkce opravdu nahání strach. V roce 2003 pak začíná také spolupráce s v Berlíně usazeným Australanem Anthonym Paterasem, virtuozem na preparované piano. V triu s Baxterem vydali dvě živá alba z vystoupení v nejrůznějších částech světa. Jejich filigránské improvizované kompozice mají skutečně mikromolekulární strukturu a nutí pozorného posluchače znovu a znovu objevovat každičký šelest či úder. Noiseovou či možná ještě přesněji texturální stránku Brownovy tvorby představuje velice barevná formace Terminal Hz, na níž se podílí japonský kytarista KK Null (jinak též protagonista kapely Zeni Geva) a jež má své různé mutace od dua přes vícečlenné obsazení, kde pochopitelně nechybí ani Sean Baxter.
Dave Brown má však i svou veselejší tvář. Ta se nejvíc projevuje v jeho čistě sólovém projektu Candlesnuffer. Tam metodou absolutní koláže absorbuje veškeré své poznatky z předcházející tvorby a mistrně střídá flowerpowerovou psychedelii s brutálními zvukovými ataky i drobnokresebnými melodiemi. Opět tu asistuje Philip Samartzis. Podobnou strukturu má i projekt Morpho, na němž se výrazně podepsal také někdejší Brownův spoluhráč z kapely Signals David Wadelton, který zde vedle celé řady nástrojů bravurně využívá možností thereminu i terénních nahrávek. Příznačná je pro něj již úvodní skladba Surf, Instrumentals and Exploation z jejich eponymního alba, které vyšlo letos na značce Dr Jim’s Records. Jsou to výlety do tonálních i atonálních vesmírů plné dramatických výstřelků a nekonečných spirituálních snových vrstev. Humor nepostrádá ani kapela Dreamland Happy Times For All, která fungovala v letech 1998 až 2000 a zanechala po sobě EP Plays Krautrock Classics, kde najdeme předělávky Kraftwerk či Faust.
Všechny Brownovy aktivity jsou jakýmisi spojenými nádobami a tudíž se zcela nenásilně prolínají a nechávají pučet a kvést jeho nezměřitelnou imaginaci do všech směrů. Zahrál si i s anglo-australským Paganinim Jonem Rosem a mnoha dalšími umělci a svou původní profesi výtvarníka také nenechává na holičkách. Není proto divu, že se jeho skladba Were Holes Mended objevila v roce 2002 i na prestižní kompilaci Variable Resistance, která vyšla u příležitosti výstavy a desetihodinové hudební prezentace australské tvorby v muzeu moderního umění v San Francisku, a jeho duet s Anthonym Paterasem je obsažen i na pozoruhodném 2CD Xing-Wu, které vyšlo v Malajsii roku 2004.
Diskografie (výběr):
Dumb and the Ugly: Atmospheres of Metal (Dr Jim’s Records 1993)
Bucketrider (viz UNI 2/2006)
Candlesnuffer (Dr Jim’s Records 2001)
Candlesnuffer: Apsomeophone (Lexicon Devil 2005)
Lazy: Microsonics (Dr Jim’s Records 2002)
KK Null + DB: Therminal Hz (Groundfault Records 2000)
Western Grey: Glacial Erratic (Dr Jim’s Records 2003)
Pateras – Baxter – Brown: Ataxia (Synaesthesia Records 2004), Gauticle (Synaesthesia Records 2006)
Morpho (Dr Jim’s Records 2006)
www.candlesnuffer.org
Foto archiv Davida Browna