Okouzlující letní album fungující takřka na první našlápnutí, v tomto případě spíš na první cvaknutí oslích zubů. Přesně tak, oslích zubů, Američané z Bostonu totiž prolnuli indie rock s rozpustilým stylem son jarocho z mexického přístavu Veracruz, v němž udává rytmus perkusivní nástroj jawbone vyrobený ze spodní čelisti osla. Nad tím, jestli vám něco říká son jarocho, moc nepřemýšlejte: znáte hit La Bamba od Ritchieho Valense?
Knock Knock Get Up se vlamuje do hlavy osvěžujícími melodiemi a suverénním nastavením rockového zvuku s mexickou kytarou jarana jarocho, autoharfou, vibrafonem, houslemi nebo mariachi trubači.
Do hudby zpěváka a kytaristy Davida Waxe a zpívající houslistky Suz Slezak není zapasován všeobjímající žár „do přírody mířících“ neo-folkařů, ani přepjatost, až to leze na nervy. Přirozená uvolněnost souvisí jednak s příklonem k son jarocho, hudbě radostné už z podstaty, a také s texty mrkajícími jinotajností a lehce nahozeným humorem: „Nelžu, ale jsem dost dobrý v tom říkat polopravdy“.
Dost skladeb se točí kolem milostných skic a rešerší vztahů. „Jsem jako vejce vydechující naposled na pánvi. Vezmeš si mě?,“ vyznává se například Wax jisté Vivian.
Countryovka se saxofonem Leopard Girl nedává v textu moc smysl, tajemství ale autor odhalil sám: prý tehdy hodně poslouchal Dylana. U Harder Before It Gets Easier naskakuje s tanečně strhujícím akordeo-nem a sbory zase Paul Simon.
„Dej mi něco zatraceně dobrého a pravdivého až to zabolí,“ zpívá David Wax ve skladbě A Dog in This Fight a nejrockovějším nasazením kytar, hammondek a syntezátorů podtrhuje divné téma: Salvador Allende v posledním tažení.
Předcházející tři alba na nynější košatý zvuk nedosáhla, tohle je poměrně velký krok dopředu. Skupina (ještě multiinstrumentalista Greg Glassman a basista Philip Mayer) se od roku 2007 držela spíš akustičtějšího folkrocku, z něhož Suz Slezak – vychovaná navíc v irském prostředí – vyšla. Knock Knock Get Up se ne-upnulo k mexickému ani velikášskému trendu: harvardský student Wax žil dlouho ve Veracruz, studoval tu lokální tradiční hudbu a teprve po setkání s producentem Samem Kassirerem (kapelník u Joshe Rittera) mu naskočilo nynější indie rockové mexico-americana, jak tomu sami říkají. A tím totálně svádivé letní album co vám bohatě vystačí až do Vánoc.
Proper, 2013, 40:13