Brněnské undergroundové sdružení nejenže neopouští fantazie s jakou chrlí podivuhodné názvy, ale ani tvůrčí potence. Třetí album se objevilo už rok po svém předchůdci a je poslední vzpomínkou na svérázného literáta Milana Kozelku, jehož texty tu nejen opět byly zhudebněny, ale ještě se tu stihl mihnout jako „hlas veverky“. „Morgani“ opět dokazují, že jsou na tuzemské podzemní scéně ojedinělým zjevem, neboť vedle temnějších hudebních motivů staví svérázný nadhled a svěží humor, jehož většina undergroundových kolegů prostě není schopna (a nejde jen o tituly skladeb jako jsou Fíky prosazují pěstní právo, Jarní osahávání mladistvých, Sýr roste na smetišti, dozrává v kamenolomu, prodává se v autoservisu a kupuje v parfumerii nebo té, podle které dostalo album název). I tentokrát nabízejí hudbu, která je daleka na „scéně“ častému hudebnímu neumětelství, plná bluesových nálad, ale i potenciálních hitů, jakým je bez debaty melodická Ústavní lesbičky v kožených bundách. Hudebním zpestřením oproti dřívějšku je hlavně opakované využití kláves namísto akordeonu – vyznění se tím vzdaluje z hospody do serióznějších destinací, nutí brát kapelu vážněji. Což si zaslouží i bez psychologického, muzikologického, filozofického i právnického rozboru v bookletu, které zřejmě měly být vtipnější, než opravdu jsou.
S nahrávkou si kapela zjevně dala větší práci: aranže jsou důmyslnější, hudba propracovanější a navzdory undergroundovému hlasovému projevu někde mezi recitací a proklamativními výkřiky to vše do sebe zapadá, včetně sofistikovaného zvuku. Tomu nechybí garážová syrovost, ale ani čitelnost, vzdálená lo-fi přístupům. V kombinaci s poetickým obsahem textů to dává výsledek, který je zajímavé poslouchat opakovaně a hledat další roviny, hudební legrácky a oceňovat všeobecnou hravost. Zapadá do toho i nečekaně nápadité vidění i otřepaných témat v textech, ale vlastně podobný přístup i v hudbě, kde je sice slyšet mnoho odkazů, ale zároveň i až nezvyklá originalita. Obojí za sebou mimochodem nechává leckteré o generaci mladší kolegy. Jestliže se kapela v minulosti jistila ironickou sebenálepkou „autsajdr pop“, po téhle nahrávce už vážně nemusí.
Indies Happy Trails, 2014, 43:04
