Dirtmusic: Troubles; Samba Touré: Albala

dirt_musicObě alba mají společné jmenovatele: Mali, šaríja, etnická válka, naděje a mír. Hrají na nich také stejní lidé, což neznamená, že bychom poslou­chali ředění jednoho a téhož. Mono­litní pouštní blues Samby Tourého zní v naprosto odlišné intenzitě, než stylově neukotvený dravější afro­-elektrorock Dirtmusic.
Troubles sice má převážně taneční kontext, protéká jím nicméně napětí, mírový apel a rozčarování. V temně strašidelné, od jamajského reggae-mana Keitha Hudsona převzaté skladbě Troubles vyjádřeno málem caveovským slovníkem: „Ráno jsem vstal a první koho potkal byl ďábel.“

Pozvat do klubu Moffou patřící­ho Salifu Keitovi Tuaregy, jak jistě uznáte, nešlo, v Bamaku by je dav s největší pravděpodobností zlyn­čoval. Dirtmusic proto oslovili Ma­lijčany z okruhu labelu Glitterbeat: zpěváka a kytaristu afrobeatového zaměření Bena Zaba, Sambu Touré­ho, muzikanty jejich doprovodných ansámblů a dvě zpěvačky, o nichž se už delší dobu mluví. Virginia Dembe­le v elektro dubové Wa Nazu dokazu­je, proč si ji vybrala do sboru Rokia Traoré, a Aminatu Wassidje Traoré žádající o mír pro zemi, hlasem strhává v afrofunkové La Paix, dotažené skvělými Eckmanovými kytarovými sóly. Pro zpívajícího hráče na jednostrunné housle soku Zoumana Tereta nachystal Hugo Race ambientní podklad, včetně pouličních zvuků a God Is A Mystery rytmicky ovládá také Eckmanova baskytara.
sambaZa okny klubu vřela ulice otázkami a zmatky, obyvatelé Bamaka čekali na to nejhorší a Dirtmusic umožnili Samba Tourému vybuchnout v hněvu: Wa Ya You doslova paralyzuje zpěvákovou naléhavostí, temným bubnováním, úpěním soku a zvukovou psychedelií. Ze zhudebněné imaginace vzteklého zoufalství vůbec neplyne počáteční natáčecí scénář Dirtmusic: „hrát a hrát, dokud se něco nestane“. Album Troubles si i přes stylové a jazykové odlišnosti jednotlivých skladeb drží celistvý charakter. Ani ty, v nichž neokázale drží prim Race s Eckmanem, z něho nevyčnívají, oběma rockerům a programátorům se podařilo hodit na hřiště míč, o který se zbytek jamujících neporval, naopak, jako tým toužící po vítězství s ním utíkal k bráně a její strážce neměl šanci. Přispěl k tomu také náš Milan Cimfe: album se totiž částečně mixovalo ve Studiu Sono.

Sambovi Tourému, Raceovi, Eckmanovi a Zoumanovi Teretovi stačilo jen přejít pár ulic a vstoupit do studia Bogolan, srdce moderní malijské hudby: místa navždy spojeného s Alim Farkou Tourém, ochráncem svého možného nástupce Samby.
Nemá zrovna čas, „obrací se v hrobě“, ale přesto: jaké blues by asi velký Ali Farka složil při pohledu na rodné Timbuktu, kde vedle sebe donedávna v tisícileté symbióze žili Tuaregové s Araby a Malijčany? Můžeme se jen domnívat. Samba Touré ale rozhořčeně ve skadbě zvyšuje hlas i za něho: „Říkám vám, vrazi, zloději a násilníci, opusťte naše cesty. Tvrdíte, že jen chcete, abychom se modlili, a přinášíte přitom nenávist, násilí a smutek. Opusťte naše cesty.“

Už dávno hvězdný, pětačtyřicetiletý Samba zůstává věrný úspornému doprovodu pouštního blues od řeky Niger: akustické a elektrické kytary, soku, ngoni, djembé, sboristka Aminata. Na skladbě Fondora lze ale zdokumentovat decentní a občas nečekaný vklad Eckmana s Hugem Racem: třeba to byl záměr, třeba ne, napětí zvyšuje zvuk kláves připomínající hrdelní zpěv.
Tohle dokážou snad jen Západoafričané: namísto slov, zdaleka prý nevystihujících hrůzu, jaká Mali potkala, zvolil Touré v titulní skladbě Albala (v jeho rodném jazyce shongai znamená nebezpečí) instrumentální, strunami ngoni Djimé Sissoka prozvoněné vyjádření, přesně ten typ rozjímavé, uklidňující, vtahující hudby, jakou u pouštních bluesmanů nebo malijských griotů obdivujeme.
Tourého texty zahrnují morální poselství i vzdorovité apely a ve třech jazycích Shongai, Bambara a Peul se s nimi obrací ke všem. V Awn B`e Ye Kelenye (We Are All Malians) potom zpívá: „Ať se v této zemi nacházíte kdekoliv, pořád zůstáváte dítětem Mali.“
Závěrečná skladba Bana (Rain) jako by na album nepatřila: emočním prožitkem, zdaleka naléhavějším Tourého hlasem i vpády boostrované Raceovy kytary. Metaforické zamyšlení o dešti, který do vyprahlé krajiny přináší životadárnou vláhu, ale pokud zesílí a zničí veškerou úrodu a stává se příčinou hladomoru, není vlastně nic jiného, než poměrně bolestivá úvaha o novodobé historii Mali a víře v lidství.
Glitterbeat Records, 2013, 49:50
Glitterbeat Records, 2013, 49:15

Přidat komentář