Na počátku února a března zemřeli hned dva z dávných Dylanových mentorů a kamarádů, velmi talentovaných, leč nezasvěcenému publiku méně známých amerických folkařů, kteří se spolu s ním podíleli na folkové renesanci z přelomu padesátých a šedesátých let, která vzápětí zcela změnila politiku a estetiku rockové hudby s platností do dneška. Eric von Schmidt (75), interpret a sběratel tradičního hudebního materiálu, který druhé inspiroval k hledání jeho modernějšího ztvárnění, byl současně velmi úspěšným ilustrátorem. Specializoval se na rozměrem velká plátna s historicky nastudovanými detaily výjevů z dějin amerického Západu, která s oblibou otiskovala na obálce řada předních amerických časopisů. Proslulý je například jeho pětimetrový obraz Custer’s Last Stand, zobrazující poslední momenty porážky 7. kavalérie u Little Big Hornu v roce 1876. Výjev byl prohlášen oficiálním portrétem bitvy Správou národních parků USA. „Snažím se postihnout nejenom to, co se v určitém čase stalo, ale i to, jak to muselo tehdy fyzicky působit,“ řekl jednou Schmidt pro list Herald Tribune. Na začátku šedesátých let žil Schmidt v Cambridge, Mass., kde hudebně a názorově ovlivnil nejen Dylana, ale též Joan Baez, Toma Rushe a další. Dylan jej navždy ,zvěčnil‘ v úvodu své verze skladby, kterou jej naučil právě Schmidt, Baby, Let Me Follow You Down z roku 1962. Zde v mluveném úvodu zmiňuje jejich setkání na „zelených pažitech Harvardovy univerzity“. Dylan také napsal esej na obal Schmidtova asi neznámějšího alba Who Knocked the Brains Out of the Sky? (1969). Mnohými přezpívaná byla též jeho slavná píseň Joshua Gone Barbados. V roce 1994 vyšel reprint Schmidtových knižních vzpomínek Baby let Me Follow You Down: The Illustrated Story of the Cambridge Folk Years (Amherst: Univ. of Massachussetts Press). Druhým zesnulým byl písničkář a kytarista výrazně levicového vidění světa Mark Spoelstra (66), který proslul obřím Gibsonem B–45 a na kterého ve svých Kronikách Dylan vzpomíná jako na svého „zpívajícího kamaráda“. Spoelstru jsme také mohli zahlédnout ve Scorseseho dylanovském dokumentu No Direction Home, v březnu reprízovaném na ČT2. Jeho albový debut Five and Twenty Questions vyšel v New Yorku v roce 1965 (Electra). Rok poté vyšla deska State Of Mind, kde naplno vyznívají jeho protiválečné názory. Z alba Hobo Poet (Columbia, 1969) bylo použito několik jeho písní pro svého času pověstný ,alternativní‘ film Modrá Electra Glide (rež. James Guercio, 1973). Občas ještě koncertoval, ale nouze jej přiměla hledat job mimo hudbu. Do důchodu odešel v roce 2005. Jeho posledním vydaným albem je Out of My Hands (OJL, 2001).
