Virtuózní kytaristka, zpěvačka a autorka písní Tereza Hrubanová alias Electric Lady je talentovaná, pilná a má výdrž. Bylo by spravedlivé, kdyby se jí splnil „český sen o americkém snu“. K čemuž má směle nakročeno. Její předchozí kapela Rubiano sice nikdy nedosáhla takového ohlasu, jaký by si zasloužila, ovšem nově designovaný projekt Electric Lady hraje s vyššími trumfy. Počínaje už šelmovským dotažením šelmičkovského image na obalu minialba. A pokračujíc velmi prestižním titulem firemního hráče Official Fender Artist, který jedna z nejprestižnějších kytarářských společností neuděluje hned tak někomu.
Ovšem důležitější je samozřejmě samotná muzika, ve které se výrazně projevila americká Tereza Hrubanová „experience“. Nejprve zřejmě dosti intenzivní a pracná zkušenost s protloukáním a potloukáním po newyorské a neworleanské scéně v roce 2013. A poté loňské pozvání do texaského Austinu producentem a bubeníkem Kirkem Covingtonem, který si kytaristku vyhlídl… nikoliv během americké návštěvy, jak by se dalo čekat, ale v pražském Jazz Docku. Nejen, že Hrubanová odkoukala, jak se pracuje za velkou louží, ale hlavně díky odstupu od vlastní minulosti, díky pohledu odjinud našla vlastní styl vyjadřování, mnohem sevřenější a vyrovnanější než dříve.
Je to poznat nejen porovnáním s nahrávkami někdejší kapely Rubiano, ale hlavně díky „ne-porovnání“ písní na (zcela autorské) desce Electrical. Tři písně byly zachyceny během zmíněného pobytu v Austinu s americkými muzikanty, zbylé čtyři v Klatovech se zdejší rytmikou. Ne, že bychom nemohli vystopovat menší odlišnosti, ale nejsou podstatné. Je skoro jedno, co se točilo kde, nahrávky nevypovídají o místech vzniku a produkčních stylech, ale o Tereze Hrubanové. Minialbum drží pohromadě. Pravda, nevzniklo nic nového pod funkrockovým sluncem (hendrixovské licky, princeovské sebevědomé rytmické odsekávání… plus patřičná trocha aktualizací), ale jak se zpívá ve vtipné sebereflexi Tereza Whaat?, „groove je všechno“. Na zdejší poměry neuvěřitelná profesionalita, spolu s autenticky zachycenou výbušností a dravostí Electric Lady potvrzuje, že nemáme čest s Popelkou, ale sebevědomou a věru elektrizující kytarovou heroinou.
Rocking Planet, 2015, 24:46