Elektroakustická hudba je v centru pozornosti řady labelů a obstát v této konkurenci, zaměřené na takzvaně menšinovou obec příznivců, znamená odlišit se. Právě o to se kanadské empreintes DIGITALes snaží. Nejde ani tak o marketingovou charakteristiku, že 
přinášejí „to nejlepší z elektroakustické hudby“, jako o sám výběr, ale i o neobvyklou prezentaci.
Už spřízněné Ambiances Magnétiques zvolily systém papírových překládacích krabiček, které je na první pohled zviditelňují, ED však tento systém ještě dotvořily a zkomplikovaly, takže s každým jejich dalším kompaktem dostáváte do rukou malý hlavolam, protože z útrob obalu vylovíte nejenom CD, ale také podrobný text ve francouzštině a angličtině, který můžete studovat shora dolů, zdola nahoru a ještě ležmo. Nemyslím, že je v tom zřejmá pouze snaha vymanit se ze stereotypu obvyklé ambaláže, cítím, že v této komplikovanosti je i záměr souznít s tím, co celá edice přináší: naprosto výlučné a mnohdy jinde nepředstavitelné hudební zážitky. Řečeno lapidárně, byť možná poněkud zjednodušeně: hudební hlavolamy. Ale abych předem neodradil ty, kteří se neobvyklosti obávají, doplním: hlavolamy, které nejsou přehnaně zaumné či nesrozumitelné, ale které naopak pročišťují a tříbí vkus, neboť v umění podle mého názoru ne vždy platí odrhovačkové pořekadlo, že opakování je matka moudrosti.
Abychom byli zcela konkrétní: empreintes DIGITALes vznikly v roce 1990 v kanadském Montrealu (v provincii Québec, tedy v centru francouzské Kanady), jsou zastřešeny distribuční firmou electrocd.com a za dobu své existence vydaly sto čtyři titulů (do února tohoto roku), což obnáší suma sumarum čtyři sta tři kompozice od
devadesáti tří skladatelů z různých zemí (včetně Mexika, USA, Kuby, Kolumbie, Itálie, Irska, Rakouska, Německa, Švédska, Argentiny, Jižní Afriky, Madagaskaru, Holandska, Izraele či Austrálie), přičemž skladatelé z domovské země mají (oprávněnou) převahu. Nejfrekventovanějšími tvůrci jsou Francouz Francis Dhomont (1926) s devíti tituly, Kanaďané Robert Normandeau (1955) rovněž s devíti tituly, z nichž Figures právě vyšel v reedici, Gilles Gobeil (1954) a Paul Dolden (1956) s šesti tituly, Angličan Jonty Harrison (1952), Novozélanďan Denis Smalley (1946), Belgičanka Annette Vande Gorne (1946) a další Kanaďané Stéphane Roy (1959) a Yves Daoust (1946) se třemi tituly. Což můžeme znásobit ještě různými editorskými počiny (včetně knížek) a kompendii.
Elektroakustická hudba (včetně sondáží do hudby konkrétní, elektronické, akusmatické atd.) je ovšem pojem značně široký a taková je i škála přístupů jednotlivých skladatelů: od živlových (nikoli živelných!) eskapád, bazírujících až na Beethovenově odkazu a využívajících spektrální čirosti, ale i Sibyllina věštebnictví, jako je tomu v případě Řeka Theodora Lotise (1967) a jeho díla Époque de l’eau (2008) či zvukové cykličnosti alba Matériaux composés (2008) od Kanaďana Louise Duforta (1970), přes Dhomontovu typickou zvukovou naléhavost a variabilnost, obklopující nás objekty (jako je tomu v Cycle du son, 2001), ale také vyjadřující zcela originálně cynismus, hororovost, stud a tragičnost bratrovražedných střetů v Sarajevu, jako je tomu v hudební oběti Lettre de Sarajevo z let 1995 až 1996 (na desce Jalons, 2001) po Gobeilovu dramatickou spřízněnost s přírodními jevy, jemně valivou i narušovanou občasným natržením me-lodické linky téměř do diskrepance (viz Trilogie d’ondes, 2005) a obdobně koncipovanou polyfonii, bazírující na literárních předlohách i na „nádherném
odkazu hudby minulosti“ (tak je tomu na CD Trois songes, 2008). Samozřejmě v řadě případů nacházíme spojitost i s takzvaným biografem pro uši, protože vizuálnost hudbou prosakuje.
Což je pouze drobná a zdaleka nikoli celkovou inspiraci (a zároveň inspirativnost) vyčerpávající rešerše několika alb z mnoha. Snad k pochopení celkového habitu katalogu ED napomůže zjištění, že ve většině případů jde o hudební sondáže do zvukovosti tohoto světa i vesmíru (s odkazem, jak jsem se zmínil, na aktuální otázky, byť nepřímé nebo do jisté míry hudebně zašifrované), s přesahem jisté utopičnosti (viz Francis Dhomont: …et autres utopies, 2006), o sondáže, jejichž průzračnosti je zapotřebí se zcela podat, souznít s nimi, pročistit se jimi. Jak je však ve vzájemném souladu ona čirost a zároveň komplikovanost? Asi v totožném, jako je tomu u převahy opusů s prolínáním jemnosti a průraznosti, zamlklosti a výtržnictví. Soustředění pouze na jednu eventualitu by totiž ochuzovalo výsledný dojem. Nadto je namnoze patrné, jak skladatelé docházejí k renovované jednoduchosti po spletité trase rozvětvené delty, ústící do konečného tvaru. Nezříkají se proto občas ani jisté puzzlovosti motivů, což si můžeme ověřit například u již zmíněného Normandeaua (Puzzles, 2005).
Je třeba se zmínit i o zvukové stránce edice, která je skutečně brilantní, protože má až koncertní prostorovost. S otazníkem naopak beru smíšení hudby s nepohyblivým obrazem, což je výsledkem hybridu DVD -Audio, vedoucí k tomu, že některá alba nemůžete přehrát na obvyklých přístrojích, ale musíte je zasunout do počítače.
V roce 2007 vyhlásila holandská webová stránka EARLabs anketu o nejpreferovanější label. Empreintes DIGITALes se umístila v Top 10, to znamená v první desítce. A pak že menšinové žánry nemohou mít u posluchačů úspěch! Záleží ovšem i na tom, jak je dokážeme prezentovat.
Diskografie 2007–2009:
IMED 0785 Elsa Justel: Mats
IMED 0786 Martrin Leclerc: Horizons du silence
IMED 0787 John Young: Lieu -temps
IMED 0788 Jonty Harrison: Environs
IMED 0789 Sndrew Lewis: Miroirs obscurs
IMED 0890 Annette Vande Gorne: Exils
IMED 0891 Laurie Radford: Les ponts de l’espace
IMED 0892 Gilles Gobeil: Trois songes
IMED 0893 Louis Dufort: Matériaux composés
IMED 0894 Theodore Lotis: Époque de l’eau
IMED 0895 Ned Bouhalassa: Gratte -cité
IMED 0896 David Berezan: La face cachée
IMED 0897 Jacques Tremblay: Chroniques d’une séduction
IMED 0898 Mathew Adkins: /60/Project
IMED 9944 Robert Normandeau: Figures
http://www.empreintesdigitales.com/doc.e/