Je vždy zajímavé z povzdálí sledovat, kdy se libovolné hudební seskupení, řekněme, ,vyloupne‘. Oprostí se od stádia začátků, začne hrát mimo svou lokalitu, šířit za úplatu záznamy svého snažení, přestane spoléhat jen na spřátelené skupiny i kamarády v řadách publika atd. Někomu to trvá krátce, velkému proce
ntu se to nepodaří nikdy, jiní tu cestu nevydrží. Pražskému triu Fetch! (ten vykřičník v názvu mi přijde příznačný) se to podle mého daří právě teď. Nijak zlomově, postupně a zvolna, tak v posledním roce, dvou. V záhlaví svého webu mají uveden slogan „ostrý jako břitva, hustý jako žito“. Lze se nad tím pousmát a nebo časem zjistit, že je to podivný souhrn ironie i suché reality v jednom. Začátky se datují do přelomu minulého a tohoto desetiletí, kdy se k základní dvojici Jiří (baskytara) a Michal (kytara), různě hlučící již předtím, připojil i bubeník John. Několik let hlavně zkoušeli a koncertovali jen výjimečně. Ve zkušebně natočili demo Gaduh Untuk Makan Siang, rozdali ho kamarádům – a pak se prý jednoho dne rozhodli, že je potřeba začít ,to‘ dělat pořádně. A co je důležité, nezůstali jen u rozhodnutí. 
V roce 2005 poprvé zavítali do Kakaxova studia 3bees a výsledkem bylo debutové minialbum Jemně a výrazně zvýšili frekvenci koncertů. Vymetají spřízněné kluby i menší festivaly, a po brázdění celého našeho území začínají vyrážet i do Německa a relativně často i do Polska. Předskakují celé řadě zahraničních jmen a jejich snažení dostává vybroušenější tvar i tvář. Bývají řazeni do noise i punku, ale je to nemálo zavádějící. Od každého tam něco je, ale stejně tak v tom jsou i temné plochy nebo alternativně rockové rytmické zlomy. Hodně si libují ve střídání nálad, ostře řezavé pasáže střídají repetitivní melodické vyhrávky, aby se vše vyvalilo v hutné vlně, která se rozlije v celém prostoru a dojde k vzácnému zklidnění. Drtí i drbou za ušima. Texty jsou zkratkovité, často se omezují jen na několik málo veršů, přesto dovedou až mrazivě vtáhnout do atmosféry. Spíše než zpěv pak jejich projev provází zoufalé volání o pomoc, často gradující až do bezmocného řevu. 
Ne, není to veselá záležitost. Zatím jsou stále spíš utajení, známí jen v určitém okruhu. Nikam se ambiciózně necpou. A není to snad ani škoda – ti, kteří se zajímají, si je dřív či později stejně najdou. Aktuálně třeba prostřednictvím čerstvého nesmrtelného vinylového sedmipalcového singlu, o který se dělí s královéhradeckými Elektročas. Jak říká jejich vydavatel: „Cíl? A vážně je tak důležitej? Fetch! jsou výkřik, krátkej, zběsilej a mnohoznačnej. Co jste komu udělali? Nic. Ale musíte utíkat. Pořád dopředu, vždycky dopředu. A zvuk Fetch! je jak práskání bičem nad hlavou.“
