Ne nadarmo se o Herschovi říká, že je mistrem sólových recitálů. Tím, že repertoár volí až na pódiu, dokáže se úžasně přizpůsobit prostředí i situaci. Trochu jinak zní na slavných nahrávkách z klubu Village Vanguard, jiným způsobem okouzloval v koncertní síni. Berte tohle tvrzení s rezervou, i ve Village přece stylově zahrál „schumannovskou“ kompozici Pastorale. Ovšem v Besedním domě Filharmonie Brno volil spíše klasicizující polohy. Nebo si pod dojmem staroslavného sálu domyslel klasicizující atmosféru samotný recenzent? Vždyť ani jazzových standardů, byť výrazně autorsky upravených, a swingujících rytmů nezaznělo málo. Ale to je vlastně jedno, šlo zkrátka o fascinující klavírní koncert, který posluchače vtáhl do děje hned od první noty a už nepustil.
Komorní nálady navodil už zahajující Tomáš Liška se svým česko-německým projektem Pénte. Provedením rozsáhlé skladby Bercheros Odyssey bez problému udržel pozornost diváků. Bavilo pestré aranžmá, kdy se střídala hra celé pětice s duety i sóly. Vše příkladně harmonické a soudržné, byť například provázání houslí s tenorovým saxofonem muselo dát šikovným interpretkám Fabianě Striffler a Natalii Hausmann docela zabrat.
Fred Hersch se nebránil rozverným ani hlasitějším momentům. Třeba roztrhání Caravan na až tangově znějící rytmické fragmenty a poskládání známé melodie zase zpět do orientálních souvislostí. Nebo odlehčenému provedení melodie Dôce de Coco brazilského skladatele Jacoba do Bandolim. Došlo i na razantní verzi Monkovy I Mean You, kterou vygradoval hlavní blok koncertu před přídavky. Ovšem převládaly plochy lyrické, přičemž s vlastními kompozicemi jako West Virginia Rose a navazující Down Home, či s úpravou Both Sides Now od Joni Mitchell, nakládal Hersch podobně, jako např. „klasický“ skladatel přistupuje k úpravám lidových nápěvů. Bouři nadšení vyvolal i první z freneticky vytleskaných přídavků, klavírní imprese Valentine. Právě Valentine byla jednou ze skladeb prozrazujících, jak moc si z mistrových lekcí odnesl slavný žák Brad Mehldau.
JazzFestBrno, pod jehož zastřešením se koncert konal, zaslouží za uspořádání zdejší premiéry Freda Hersche (a samozřejmě i za celkovou dramaturgii) velké uznání. Doufejme, že nejde o poslední návštěvu pianisty. Zahájili jsme sice recenzi chválou Herschova sólového klavíru, ale v triu je také výtečný.
