„Mother Goose“ je imaginární – jakousi archetypální venkovanskou matkou, jíž se úšklebně připisují anglické tradiční příběhy a rytmické odrhovačky zpívané dětem, leckteré zpívané v kolovrátkovém stylu „furt dokola“. Je to tedy jakási Jára Cimrmanová, přes níž se do tradice dostaly nejrůznější texty a písně a jejich varianty skutečných autorů, jejichž osudy jsou obvykle muzikologům známy. Zpěváci Theo Bleckmann a Japonka Akimuse doprovázená septetem multiinstrumentalistů pokračují ve stylovém trendu, jak jej známe třeba z nahrávek Refuge Tria, z reinterpretace písní Kate Bushové či ze zdařilého alba písní Charlese Ivese v doprovodu kapely Kneebody. Pianista Fumio Yasuda upravil a zaranžoval většinu ze šestnácti písní, v jedné si také zapěje (Mary Had A Little Lamb). Zjištěný zrod písní leckdy sahá až do sedmnáctého století, patří k nim minstrelské písně amerického 18. a 19. století, z prostředí Londýna a staré dobré Anglie, ale také písně složené Stephanem Fosterem (1826–64) považovaného za otce původní americké písňové tvorby (zde Camptown Races – v roce 1959 ji nahrál na LP také Dave Brubeck, a Old Folks At Home, známá také jako Swanee River – později hymna státu Florida). O prapůvodu tradičních písní lze vždy spekulovat, protože nikdo neprokáže, stala-li se oblíbená melodie variantou přenášenou po generacích rodiči, nebo ji mladší autor složil podobnou náhodně, neboť chytlavé melodické nápady se vynořují samovolně. Zvukový nosič tomu ovšem zatnul tipec! Soudy o autorství známé z pop music jsou toho směšným dokladem. Například anglická rytmizovaná písnička Three Blind Mice byla zaznamenána už počátkem 17. století a na jejím motivu je založena jedna fuga Roberta Schumanna, symfonická variace Josepha Hollbrocka, finální téma jedné symfonie Josepha Haydna, část věty klavírního koncertu Sergeje Rachmaninova a jistě má ještě další využití. Rukopis z počátku 19. století o tradicionálu Little Be Peep Has Lost Her Sheep (jediná skladba hraná sólově Yasudou na klavír) dokonce uvádí, že se objevila už v 16. století v Shakespearově Králi Learovi. Anglickou ukolébavku Twinkle, Twinkle, Little Star na podkladu francouzské písně najdeme u skladatelů vážné hudby, v Mozartových klavírních variacích, v díle Erwina Schulhoffa. A takto bychom mohli probírat osudy každé z písní, z nichž mnohé zdomácněly i mimo anglo-americké folklórní prostředí.
Theo Bleckmann má školený hlas příjemného zabarvení a do instrumentálních úprav zapadá jako přirozený sólový tón. Spoluhráči obsluhující nejrůznější nástroje – sám Bleckmann pracuje s elektronikou a hudebními hračkami. Dále jsou tu Caleb Burhans, hráč na akustické i elektrické housle, violy a kytary, všestranný basista Drew Gress, klarinetista a saxofonista Bohda Hilash. John Hollenbeck je tradičně obložen různými nástroji bicími, perkusními, zvonkohrami a vibrafonem. Strunný arzenál doplňují Rubin Kodheli na cello a Jo Lawry na housle. Nástroje vstupují do hry s úžasnou citlivostí, často zní jako drobné improvizace, byť jsem přesvědčen, že úpravy písní mají instrumentálně daný tvar. Melodie zůstávají původní, hudba zachovává hravost melodických nápadů stařičkého původu. Je to hudba pro potěšení z melodie a čistých zvuků, hudba – zákusek.
Winter&Winter/2HP, 2013, 53:48
