Ganesh Anandan – světoběžník s rezidencí v Praze

Ganesh Anandan spatřil světlo světa ve třetím nejlidnatějším městě Indie Bangalore 19. února 1954. V raném dětství sedával dědečkovi na kolenou a poslouchal s ním rádio. Jako teenager si oblíbil stanici All India Radio, kde se vysílala severoindická i jihoindická klasická hudba, poté však objevil BBC, kde poprvé uslyšel Beatles nebo Erika Claptona, a hlavně Voice of America, který mu odhalil řadu černých umělců od Elly Fitzgerald po Jimiho Hendrixe. Jeho rodina byla velice progresivní a podporovala ho ve studiu západní hudby a sestra, která hrála na piano, ho učila základy. Ve čtrnácti letech začal navštěvovat v sousedství lekce klasického indického tance Bharatanayam s učitelem G. Venugopalem, jenž hrál také na karnatickou bambusovou fl étnu, která Ganeshe uchvátila a věnoval se jí šest let. Stále víc ho ale přitahoval rytmický aspekt karnatické hudby, a tak začal hrát na zásadní perkusivní nástroj jihoindické hudby mrdangam pod vedením guru K. K. Partasarthyho. Současně ovšem studoval ekonomiku – podle jeho slov každý, kdo bere soukromé lekce od guru, musí dosáhnout titulu v jiném odvětví, aby se uplatnil v praktickém životě. Po absolvování bakalářské zkoušky v roce 1976 odjel do Kanady, kde pracoval čtyři roky v továrně, aby mohl fi – nančně pomáhat rodině a umožnil své sestře studovat v Kanadě. V té době sice částečně pokračoval v soukromém studiu hudby a navštěvoval dílny kubánského stylu bata a brazilské samby, ale víceméně se ocitl v izolaci a hrál si jenom podomácku. Po splnění závazků ke své rodině odjel zpátky do Indie a pokračoval ve studiích na věhlasné Karnata College of Percussion, kde se věnoval především rituálnímu dvoustrannému bubnu tavil a jihoindické tamburíně kanjera. Do Kanady se však neustále vracel a získal také několik grantů na další studia a posléze transponoval techniky karnatické hudby pro potřeby rámových bubnů, hybridních tamburín a nejrůznějších objektů a nástrojů vlastní výroby. Tyto poznatky pak popsal v učebnici s DVD Solkattu (www.coopermandrums. com).
11_hans_reichelZcela zásadní vliv na něj měl objev tvorby Harryho Partche. Sám to popisuje: „Doslova to mnou otřáslo. Vůbec jsem nechápal, co se tam děje… dokud jsem to neposlouchal neustále dokola. Pak jsem si koupil jeho knihu a studoval jeho myšlenky o alternativním a přírodním chápání ladění. Velice mě to zaujalo a začal jsem stavět nástroje založené na Shruti systému s dvaadvacetitónovou oktávou, které jsem později využil pro interdisciplinární projekt Espace Shruti s francouzským sochařem Pascalem Dufauxem, jenž vytvořil obrovské kovové znějící sochy, do nichž jsem umisťoval své nástroje a tam se na ně také hrálo. To vše pak bylo prezentováno na řadě performancí v Montrealu v letech 1994 a 1995.“ Ve stejném období byl Ganesh také členem The Bicycle Orchestra, který sestával z Dufauxem sestrojených zvukových kol.
Montreal je, jak známo, místem pro alternativní umělce zaslíbeným. Není proto divu, že si tu Ganesh záhy našel inspirativní spoluhráče – především mistra preparované kytary Rainera Wiense (původem z Německa) a inovativního houslistu Malcolma Goldsteina (původem z USA), který inspiroval k napsání houslových skladeb například Johna Cage, Pauline Oliveros či Ornettea Colemana. Jejich trio GaMaRa na albu Speaking In Tongues z roku 2003 přináší dokonalou souhru tří individualit, které ovšem neprosazují své ego, ale slouží celkové mozaice navzájem propletených tónů a zvuků, v nichž se mísí ozvěny indických rytmů, principy současné vážné hudby i jazzových forem. Na ve stejném roce vydané CD Imaginaria (pod markou GaPa) je Ganeshovi dokonalým partnerem perkusista Patrick Graham. Oba protagonisté tu hrají na nesčetné množství různých rytmických nástrojů, gongů, cinkátek a dalších udělátek a ve svých kompozicích i improvizacích využívají motivy z Irska, střední Asie a Japonska. Ganesh se tu představuje i jako zpěvák. Spřízněnou duší musí dozajista být pro Ganeshe mexický strůjce olbřímího perkusivního monstra zvaného Urukúngolo Gibrán Cervantes, s nímž natočil v roce 2006 CD pod hlavičkou GaGi. V témže roce se Anandan prezentoval také čistě sólovým albem Double Identity, kde představuje své dva v současnosti stěžejní nástroje vlastní výroby, dvanáctistrunný preparovaný shruti stick a metalofon. Ty využívá i v duu s Johnem Gzowskim na opusu Shruti Project (2007). Gzowski přizval Anandana ke spolupráci do svého mikrotonálního Critical Bandu již v roce 1996 a ten mu o deset let později na oplátku nabídl účast na sérii koncertů strukturované improvizace s indickým a indonéským laděním. Gzowski tu hraje na repliku kytary Harryho Partche, devatenáctitónovou kytaru či ukulele a zvony. Výsledkem je nesmírně procítěná hudba, v níž se opět střetává orientální melodika se západní improvizací.
Anandan si vydobyl mezinárodní renomé i jako skladatel, o čemž svědčí především spolupráce s renomovaným frankfurtským tělesem Ensemble Modern, pro něž napsal například skladby Autoricshaw Ride, After Life nebo Dhruba Ghosh a zúčastnil se s nimi mimo jiné i německého turné v roce 2005.
V neposlední řadě se Ganesh věnuje skládání fi lmové hudby, především ke kanadským dokumentárním snímkům. Ten nejnovější se jmenuje Breaking The Silence, Burma’s Resistance a Anandan ho nahrával v pražských studiích a posílal režisérovi demosnímky i finální verzi přes internet. O tom, jak se vlastně dostal do Prahy vypráví: „Po dvaceti letech práce v Montrealu jsem potřeboval potkat nové lidi pro spolupráci, nové prostředí a energii. A možná také nový trh, abych mohl rozšířit své projekty s různými evropskými umělci. Do České republiky jsem přijel v roce 2007 na festival Islands s SoCalled Orchestra vedeném židovským hiphopovým akordeonistou, s nímž jsme byli na evropském turné. Prahu jsem si zamiloval. O pár let dřív jsem se v Kanadě spřátelil s designérem světla Janem Komarikem. On se pak vrátil do Prahy a znovu jsme se spojili na podzim 2007, kdy se mi zmínil, že ví v Praze o malém bytě na pronajmutí. A já řekl ano. Všechno je o načasování. Byl jsem akorát připraven někam přesídlit a dostal jsem nabídku. Prostě když se všechny věci sejdou dohromady…
V Praze Ganesh rozhodně nezahálel. Záhy spojil své síly s perkusistou Jaroslavem Kořánem, s nímž vystupoval například v rámci instalace Labyrint světla či v La Fabrice s Film and Improvising Orchestra. Ve Znojmě si pak zahrál na Voc Festivalu i s Pavlem Fajtem či sólově na festivalu Na jednom břehu v Hradci Králové. Letos v létě si odskočil nejprve do Slovinska a Rakouska, aby si tam zahrál s místními muzikanty Jurem Torim (akordeon) a Ewaldem Oberleitnerem (kontrabas) – s nimi bude na začátku listopadu natáčet CD, poté se přesunul do Bogoty v Kolumbii, kde vystupoval s mexickým interdisciplinárním projektem Luminico, který spojuje elektroakustickou hudbu s interaktivním videem a na konci prázdnin pobýval v městečku Pobiedna v Polsku, kde zkoušel s Baroque ensemble současné kompozice Jasona Seeda. V současné době pracuje na mixu dvou nových počinů s rakouským hráčem na čtvrttónovou trubku Franzem Hautzingerem a slovenským skladatelem a pianistou Palko Rinowskim. Jeho aktuální projekt Self Made s německým kytaristou a hráčem na nástroj vlastní výroby daxofon Hansem Reichlem představí 27. listopadu v rámci festivalu Alternativa v KC Kaštan. Recenze na CD viz rubrika Nos na nosiče.
Foto archiv

Přidat komentář