Bývá označován jako semitská reinkarnace Jimiho Hendrixe, sám je přesvědčen, že tak či onak má české kořeny, a je docela posedlý sdílením nej různějších klipů a dalších obrázků na facebooku. Své ostruhy si získal coby kytarista pozdního období Magic Ban du Captaina Beefhearta a objevil se na jeho deskách Doc At The Radar Sta tion a Ice Cream For Crow. Od roku 1988 vystupuje sólově, ale má i ka pelu Gods And Monsters a v nejrůz nějších konstelacích působí jako víta ný sideman. Zkrátka muž tisíce tváří a tisíce kytar. Do Čech jezdí opravdu často, už v roce 1996 se podílel na desce uskupení Urfaust Pražská stra šidla, pojí ho přátelství i spolupráce s Pavlem Zajíčkem a mnoha dalšími domácími muzikanty. Charakterizuje ho nesmírná energie a prakticky ne vyčerpatelnost. Poprvé jsem ho pot kal v klubu Železná, kde si vystřihl asi čtyřhodinový koncert, potom se seznámil s dívkou, která ho sice pro tento večer opustila, ale dala si s ním sraz druhý den v poledne. Jenže tou dobou už Gary seděl zase v Železné, tentokrát u stolu s hrstkou příznivců a hrál a hrál a hrál až do večera. Pak odjel hrát někam jinam.
Dívka to asi po třech hodinách vzdala, ale Gary si toho nějak nevšiml, protože byl příliš ponořen do svého brilantního prsto kladu. Jak Gary vzpomíná na své po byty v Čechách jsem se ho zeptal po emailu: „Poprvé jsem byl v Praze v rámci JAM Tour společně s uměl ci z okruhu Knitting Factory v roce 1993. JAM znamená Jewish Alterna tive Music. Hráli jsme tehdy k němé mu filmu Golem v Reduta Jazz Clubu. Od té doby miluju Českou republiku, opravdu se tady cítím jako doma. Loni jsem tedy v Kroměříži měl premiéru svého projektu Monster from the Id (Rated X), což je také spojení hudby s projekcí, což by se mělo letos zo pakovat v Jablonci nad Nisou. Také bych měl nahrávat něco pro rádio, na Beatu se mnou plánují rozhovor.“ Ohledně spolupráce s Michalem Nej tkem Gary podotýká: „Pracoval jsem s ním už loni společně s Pavlem Za jíčkem. Je to ohromující klávesista, opravdový čaroděj.“ A jak vzpomí ná Gary na svou minulost a hlavně beefheartovskou éru? „Těžko se to dá ignorovat – stále jedu v projek tech, které reflektují mou práci s Do nem Van Vlietem a také Jeffem Bu ckleym. Na druhou stranu mám na svém kontě víc než dvacet sólových alb, která s těmito vzpomínkami vů bec nesouvisí, ale to mě právě baví. Střídat různé věci. Ale na své začát ky nikdy nezapomenu, protože mne zformovaly a proto jsem tam, kde jsem.“ A jak se Gary dívá do ješ tě vzdálenější minulosti na své se známení s hudbou? „Mí rodiče měli doma strašnou spoustu desek s kla sickou hudbou, filmovými sound tracky, broadwayskými představe ními. Když mi bylo asi šest, utkvěla mi v hlavě písnička One od Thurstona Hartuse. Bylo to v rádiu v Top 40 a bylo to v mamin čině autě po cestě do pekárny. To mě úplně dostalo a zaháčkovalo mě to do rock’n’rollu a rhythm and blues. Když mi bylo devět, táta se mě zeptal, jest li bych nechtěl hrát na kytaru, takže jemu jsem taky hodně vděčen za to, co jsem dnes. Ostatně právě z jeho strany mám české předky, jmenova li se Lichtensteinové. Ve školní kape le mě pak kapelník přinutil hrát na les ní roh, což mi opět rozšířilo hudební rozhled.“ Ohledně Garyho hudebního obzoru vypovídá právě jeho aktivita na facebooku, kde sdílí například koncert Franka Zappy, což celkem nepřekva puje, ale nedávno se mi tam vyhoup la i skladba La Paloma Blanca od Gin ger Baker Selection, což mě poněkud zaskočilo, protože si ji pamatuji hlav ně z pořadu východoněmecké televize Ein Kessel Buntes.
Takže jsem se Ga ryho zeptal, jestli to měl být vtip. „Ne, mně se ta písnička fakt líbí. Líbí se mi nejrůznější hudební styly. A jsem vděč ný facebooku, že dává možnost inter akce, že můžeš komunikovat s velkou spoustou lidí. Na druhou stranu uzná vám, že je facebook dost šílený požírač času, ale docela mě baví prostě posí lat lidem hudební vzkazy a být tako vý VJ. Nechci tam propagovat jenom svoje věci a upozorňovat na své kon certy, ale sdílet s ostatními to, co jsem kde objevil.“ Těsně před dokončením tohoto článku jsem se s Garym potkal na facebooku a požádal ho, aby mi po slal seznam deseti svých nejoblíbeněj ších nahrávek. Tady jsou:
1. The Incredible String Band – The 5000 Spirits
2. Van Morrison – Moon Dance
3. Jeff Beck – Truth
4. Paolo Conte – cokoliv
5. Fela Kuti – Original Sufferhead
6. Captain Beefheart – Lick My Decals Off Baby
7. Frank Zappa – We’re Only in it for the Money
8. Skip James – Today
9. Arturo Benedetti Michelangeli – Debussy Preludes
10. Chow Hsuan a Bai Kong (to je ta kový čínský pop ze třicátých let, z to ho taky cokoliv)