George Mraz & Zoe Rahman: Unison

george_mrazJe skvělé hrát si jazz pro radost sobě i posluchačům tak, jako si jen tak pro radost zpívat pro sebe či s někým pís­ničky! Tento fenomén jazzu vzorově předvádí na svém prvním společ­ném albu Unison náš světem jazzu protřelý a od počátku šedesátých let stále vysoce ceněný kontrabasista Jiří Mráz, tentokrát v té „nejintimnější“ možné kapele – v duu, s anglickou pianistkou Zoe Rahmanovou. Mráz se s ní poprvé setkal v květnu 2012 a následně vznikla živá nahrávka eti­kety Cube/Metier jako třetí v pořadí ze sídla Greneville Lodge, dlouholetého lokálního kulturního střediska brit­ského Cheltenhamu (sérii otevřela sólová nahrávka Najponka Just For My Friends, 2009).
george_mraz2Zoe Rahmanová (1971) se narodila v Londýně, v otcovské linii má kořeny v Bangladéši. Vystudovala klasickou hru na piáno na Královské hudební akademii a na hudebním oddělení Oxfordu. Věnovala se interpretaci a skládání vážné hudby, na jazzové scéně začala být činná až od roku 1998. Jistěže si pak zajela pro zkušenosti také na Berklee College v Bostonu. Autorsky na albu převlá­dají Mrázovy skladby, Rahmanová přispěla titulem April Sun, v němž se silně projevuje její zabydlení ve vážné hudbě první třetiny dvacátého století. Pro toto časové ukotvení je přirozené, že skladba se zvláště za přispění kontrabasu snadno mění ve svěží jazzový opus, v němž se velmi náznakově objeví i folklórní motivy, o jejichž původu můžete bádat, je-li „bangladéšský“ či snad „podkarpat­ský“. Další autorskou výjimkou je folk­lorní moravský motiv v úpravě Emila Viklického pojmenovaný Pennyroyal, lidově po našem Polajka, což je druh máty známé z léčitelství, nikoli pepr­né, do jídel prý nevhodné. Než se zjeví klavírem hraný vlastní motiv, skladbu zahajuje obsáhlou sólovou zpovědí na dané téma Jiří Mráz. Skladba se díky výraznému klavíru už ve druhé minutě však přerodí v hardbopovou improvi­zaci se silným bluesovým podtextem – původní motiv se ještě objeví až v úplném závěru. Třetí výpůjčkou je Morriconeových milostné téma z Cinema Paradiso, z čehož naše duo udělá příjemný zážitek zbavený veškeré hudební banality, dříve u nás označované přízvisky „maláskov­ská“ nebo „slováčkovská“. George Mraz svůj výběr sestavil ze skladeb Unison, Wisteria, Three Silver Hairs a Blues For Sarka. Ve všech titulech si nechává velký prostor pro sebe a vzhledem k výborné zvukové čitelnosti, umožněné jak komorním obsazením „kapely“, tak skvělým zpracováním po technické stránce, si můžeme Mrázovo umění kontra­basu vychutnat se všemi detaily jeho úžasné techniky. Zoe Rahmanová hraje rytmicky výrazně, její stylové odezvy z moderní vážné hudby neškodí, naopak, k Mrázově hře se dobře hodí (slyš třeba Wisteria), protože neztrácí rytmický cit jazzo­vého podání. Mrázovy Tři stříbrné vlasy jsou romantizující impresí vy­cházející z imitace folklorních motivů a fúzujících hlavně v klavírní impro­vizaci. Blues For Sarka je baladou s výrazným melodickým motivem. Nenapadá mi žádná jiná nahrávka, na níž by si posluchač mohl tolik užít Mrázovy hry.
Cube/Metier, 2013, 58:28

Přidat komentář