Gurun Gurun, Haco

Punctum, 29. září 2016, Praha
Tenhle koncert byl na jednu stranu výzva, ale částečně i tak trochu sázka do loterie. Gurun Gurun jsem znal spíše z doslechu nežli z poslechu (i když o invenci jejích členů jsem neměl pochyb) a Haco jsem měl v dávné paměti coby zpěvačku a vůdčí osobnost kapely After Dinner z širšího okruhu Rock In Opposition. „Hrozilo“ tedy, že budu svědkem pro mne nestravitelného kroucení čudlíků a přerodu někdejší avantgardní divy do opět pro mne nestravitelného popového milieu. Obavy se však víceméně nenaplnily.
Pánové Jára Tarnovski, Ondřej Ježek, Tomáš Knoflíček a Federsel sice kroutili čudlíky, ale ostošest, takže to byla velká jízda a vše dávalo jakýsi nonsensní smysl. Gurun Gurun sice – jak jsem zjistil při pozdějším poslechu – leckdy dle anonce „produkují repetitivní melodie a vytvářejí hypnotickou minimalistickou náladu“, ovšem tady naživo působili docela svěže, výbušně a místy až vesele, což však ve výsledku navozuje také určitý stav hypnózy.
Haco sice přešla na určité popové pozice, ale její avantpop má stále svůj nevšední esprit. Navíc japonská populární hudba zní de facto zajímavě, i když je to tamní mainstream či dokonce bubblegum. To ovšem není případ Haco, která gejšlí své někdy skutečně až „popěvky“ cílenou dávkou elektronických kejklí a samplů a vytváří tak jasné a skutečné nadhodnoty. Na druhou stranu je třeba říct, že jsem přece jen nejvíc ocenil, když na závěr zahrála něco od After Dinner. A nemám pocit, že by to bylo jenom zastydlým staromilstvím. Skladby z jejího nového alba Secret Garden, které tvořily páteř představení, jsem se pokusil blíže analyzovat v patřičné rubrice.
Co se týče vizuální prezentace, tudíž videoprojekce, tak jasný trumf patřil Gurun Gurun, protože jejich produkci podpořila právě v oné magické a zároveň podprahově žertéřské tajemnosti. U Haco naopak obrázky v pozadí občas tíhly absurdně jakoby k zvýraznění možné kýčovitosti. Jinak pohled na zuřivé kroutiče je sice uchvacující, ale půvabu malinké, křehké a přitom energii vyzařující Haco rozhodně v žádném směru nemají šanci docílit.
Závěrečný společný miniset byl pak příjemnou třešinkou na dortu a dohromady to fungovalo výborně. Jenom bych (pokud bych si to dříve nepřečetl) v postupech Gurun Gurun asi nehledal nějakou konkrétní spřízněnost s japonskou kulturou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *