Svět norského perkusionisty Hakona Steneho je velmi barevný. S Nilsem Oklandem a Benedictem Maursethem hraje folk, s Pantha de Princem a jeho Bell Laboratory zase tanečně laděnou elektroniku, s Rolfem Lislevandem barokní hudbu a se sdružením asamisimasa, vítězem Spellemannspris (norské Grammy), soudobou komorní klasiku. Jako sólista se rozhodl věnovat svou debutovou sólovou desku britské škole minimalismu. Jeho kolekce devíti skladeb z pera Laurence Craineho je asketickou meditací osvobozenou od tradiční tonální logiky (podobně jako hudba Gavina Bryarse, ke které je Lush Laments for Lazy Mammal často přirovnáváno). Bicí nástroje na albu nenajdeme, paličkami Hakon hraje pouze na melodický vibrafon a marimbu. Navíc netradičně usedá ke klavíru a čas od času se chápe elektrické nebo akustické kytary. I přes další vstupy hostů (pianistky Heloisy Amaral nebo cellistky Tanji Orning) máme stále co dočinění s primárně akustickou, střídmou muzikou, která se v určitých pasážích nevyhýbá srovnání s rukopisem Arvo Pärta. Celkový ráz kolekce nenarušuje ani závěrečná Low Genths z pera Christiana Wallumroda, kterou pianista složit pro Steneho před pěti roky. I další nosič norského vydavatelství Hubro Music se věnuje komorní muzice. Trio Building Instrument složené ze zkušených muzikantů (bubeník Oyvind Hegg hraje například s José Gonzálezem v jeho kapele Junip, zpěvačka Mari Kvien Brunvoll spolupracovala s Bugge Wesseltoftem) se původně hodlalo věnovat elektronice, jejich snažení se za šest let společného fungování stočilo výrazně jiným směrem. Čistá elektronika byla téměř kompletně odhozena a nahrazena rafinovanou prací se samply, ale i akustickými instrumenty jakými jsou například kazu, citera nebo melodika. Materiál trojice je do značné míry výsledkem improvizací a pohybuje se na pomezí folku, avantgardy a zmutované verze skandinávského folkloru. Vždyť se Mari ve skladbách vyjadřuje pouze v norštině, navíc v dialektu, který se používá v oblasti města Molde, odkud zpěvačka pochází. Vezměte hudbu kolegyně Hanne Hukkelberg a posuňte ji do více submisivní polohy. Přihoďte norštinu, repetitivnost většiny skladeb a tu a tam takřka sámijský rukopis Mari Boine. A jsme v prostoru, ve kterém se pohybují Building Instrument. Jsme v místech, kde se severská tradice střetává se popovými, ale avantgardními výboji 21. století. Norsko a současná avantgarda, to už není pouze soubor kapel okolo labelu Runne Grammofon. Stejně bedlivě je třeba sledovat vydavatelskou politiku Hubro Music, která stojí v současné době na stejné kvalitativní úrovni.
Hubro Music, 2014, 52:59
Hubro Music, 2014, 37:00
