Anthology of American Folk Music, kterou v roce 1952 zkompiloval pro značku Folkways na šesti LP deskách newyorský experimentální výtvarník, muzikolog a filmař Harry Smith, je jednou z nejdůležitějších hudebně-sociologických kolekcí podávajících informace o stavu americké ,lidové‘ hudby na počátku 20. století. Smith vybral 84 nejeklektičtějších nahrávek již tehdy zapomenutých interpretů pořízených mezi lety 1927 a 1932. Šlo o období od zavedení reprodukčně věrné nahrávací technologie a rokem, kdy hospodářská krize jednak utlumila prodej 78 ot. desek a jednak se hudební situace na Jihu změnila a zkomercializovala rozvojem rozhlasového vysílání. Silně ovlivněn mysticismem a alchymií mohl Smith díky tehdy novému formátu dlouhohrající desky soubor rozdělit na tři souvislé tematické sekvence – Balady, Společenskou hudbu a Songy, které navíc kategorizoval třemi přírodními živly: vzduchem, ohněm a vodou. Každou nahrávku doplnil krátkým popiskem, který lakonicky sumarizoval příběh daného songu. Vytvořil tak folkový kánon, který syrovostí a autenticitou zachycených emocí fascinoval Dylana, Davea van Ronka, Joan Baez a další, čímž podnítil masový rozvoj folkového revivalu 50. a 60. let, ale též navždy ovlivnil nové a nové generace užaslých posluchačů. Ještě na sklonku života byl Harry Smith, mimochodem prý takový excentrik, že s ním nechtěl společnou domácnost sdílet ani jinak velmi tolerantní Allen Ginsberg, za svůj převratný počin odměněn v roce 1991 cenou Grammy. V roce 1997 projekt vyšel jako 6CD reedice na zn. Smithsonian Folkways a předloni producent Hal Willner uvedl v New Yorku pásmo AAFM Revisited, kde songy z antologie alternativně přetvořila řada současných avantgardních umělců. Nejnovějším počinem šíření ,evangelia‘ těchto nesmrtelných nahrávek je putovní výstava s názvem Harry Smith Anthology Remixed, kterou letos v červnu otevřela umělecká Alt.Gallery v Newcastle v Anglii. Její kurátorka požádala na sto současných výtvarných umělců z Anglie, Ameriky a Japonska, aby každý z nich pro účely uchování kolektivní historie ve svém pojetí vizuálně ztvárnil některý z oněch 84 hudebních snímků antologie. Výsledkem je fascinující soubor artefaktů, jež jsou svoji podstatou stejně chytré, dojímající, inovativní a plné lidských emocí jako samotné nahrávky. Převážně jde o tzv. outsider art ve formě grafiky, koláže, fotografie, kresby či drobné plastiky, přičemž každý objekt má uniformní formát A4 a je zarámován podobně jako kdysi slavné krabičky Josky Skalníka. Zajímavé je, že britské práce jsou pojaty spíše hravě, kdežto americké mají někdy dost silný a současný politický podtext.
