Sdružení HLASOHLED vzniklo v roce 2005, aby rozvíjelo práci s hlasem a kreativní chápání světa vůbec. Přesně tato kritéria naplňoval i workshop s divadelním režisérem, hercem i hudebníkem Thomasem Johannsenem, který se sice narodil v Hamburku, ale již téměř dvě desetiletí působí v Amsterdamu.Jeho dílna instantní improvizace – dobrodružství vokální 
tvořivosti se odehrála na začátku září v karlínském Spektru a svedla dohromady šestnáct odvážlivců s rozličným hudebním zázemím i cítěním. Oproti Feral Choiru Phila Mintona, který jste mohli zažít v rámci festivalu Alternativa 2009 nebylo tentokrát cílem veřejné vystoupení, ale interakce mezi jednotlivými účastníky. Thomas není dirigentem jako Phil, ale spíše „našeptavačem“ i „naslouchačem“. Tahle dílna nebyla pouze o tříbení hlasových ekvilibristik, ale určitou školou empatie v jejím nejhlubším slova smyslu. Bylo to opravdu o vzájemném dialogu, tetralogu či multidialogu lidí, kteří se převážně viděli poprvé v životě. Inspirace pro hledání vlastní duše skrze hlas, který může šumět, bouřit, vyluzovat libé i nelibé tóny, být melodickým i perkusivním nástrojem. V některých si tuacích to bylo velice jemné brumendo, jindy přehlídka zvuků domácích zvířat na společném 
dvorku. Thomas rozhodně není žádným diktátorem, ale naopak vyzývá všechny, aby projevili svá přání a touhy. Nedělá rozdíly mezi stydlivkami a exhibicionisty, tudíž dává všem obrovský prostor, aniž by musel někoho umírňovat. Spíše pomáhá těm „slabším“, kteří v sobě mohou nést obrovský hlasový potenciál, ale musejí v sobě překonat vnitřní strach. Takováto setkání mají svou nesmírnou a de facto i vesmírnou sílu právě v tom, že boří generační, navyklé i strukturální klišé. Mezi účastníky byl student dirigování nebo jazzová zpěvačka či člen kostelního chóru. Některé hrátky dopadly skvostně, jindy mohlo dojít i k tápání. Jedním z vrcholů celé seance byla hra na hrocha a ptáka. Jeden se pohybuje velmi pomalu, druhý může přelétávat a opět se vracet zpátky. Hlasohled (Foto Hlasohled) Jsou to chvějivé okamžiky, kdy se dostáváte do jistého druhu orgasmu, který ovšem nemá sexuální, ale čistě senzitivní kontext. Můžete svému vokálnímu partnerovi hledět na ústa nebo naopak vnímat pouze vibraci jeho hlasových eskapád. Každopádně je to workshop in progress. Sobotní ráno jsou všichni unavení, 
nervózní a „nenaladění“. Nedělní večer už je o něčem úplně jiném. S někým jste si „sedli“, s jiným možná úplně ne. Někdo chce být tahounem, jiný potřebuje vést a je za to vděčen. Ale i tyhle role se mohou nejrůzněji obměňovat. Šeptání, hrdelní zpěv, bublání, dynamické výkřiky, robotické drndění, mlaskání, industriální chrčení, ňufkání, éterické vzdychání, držení nekonečného dlouhého tónu, cvrlikání, parafráze folkloru či popsongů – vše dostává nový prostor. Je to návod na přežití tohoto ohavného světa politikaření a byznysu. Sám výraz hlasohled nabízí prostor pro sebezpytování, které může mít celou řadu poloh. Dílna Thomase Johannsena je jedním z nich. Pokud ovšem chcete zkusit i jiné věci, máte možnost navštívit dílnu ukrajinské lidové hudby s Jurajem Petrušenkem 15. a 16. října či adventní dílnu staroslověnských zpěvů s Igorem Angelovem 27. listopadu. Když vše dobře dopadne, tak by se Thomas Johannsen mohl vrátit se svým tentokrát celotýdenním workshopem příští léto na česko-rakouské pomezí. Na jednu stranu je tahle dílna docela vyčerpávající, ale může ve vás na druhou stranu vyvolat novou energii a životní mízu bez ohledu na věk a duševní rozpoložení. Je to jiný druh vnímání, k němuž nepotřebujete podpůrné chemické látky. Sledujte stránky www.hlasohled. cz a hlavně zpívejte a zpívejte a zpívejte. Nejen doma v soukromí, ale třeba polehounku i v tramvaji.
Thomas Johannsen Na střední škole v rodném Německu studoval a obdivoval francouzštinu, ale nakonec dostal ve svých devatenácti letech místo vysněné Francie stipendium do Holandska, které se stalo jeho druhou domovinou. Dnes sedmatřicetiletý performer má zkušenost se živými herci i loutkami, výtvarným divadlem i prací s texturální poetikou, vede improvizační vokální kapelu Genetic Choir a zároveň je psychologickým poradcem pro nejrůznější firmy i jednotlivce. Není psychologem či psychoterapeutem v pravém slova smyslu, ale spíše učitelem herectví, které pomáhá lidem řešit problematické situace. Zároveň praktikuje aktivně aikido a je nositelem černého pásu v tomto japonském bojovém sportu. Má jednoznačné charisma, ale nikoliv přehnanou sebestřednost. Vokálním workshopům se věnuje cca pět let především ve své nové vlasti. Jeho hlavní devizou je schopnost vcítit se do duší a uší svých spolupracovníků i „žáků“. Ačkoliv je především režisérem, dokáže se niterně ponořit do světa nesmělých lidí a pochopit jejich životní rezonanci.