Křehce působící písně vnuka norského přistěhovalce jsou vesměs málo známé – s jednou výjimkou. Skladbu Thirsty Boots o demonstracích ve státě Mississippi, kterou Eric Andersen napsal pro svého přítele z hnutí za občanská práva, během let přejali John Denver, Bob Dylan, Kingston Trio a další. Stojí za zmínku, že populární protest song by nevznikl, nebýt jiného Erikova kamaráda – Phila Ochse. Ten si píseň, respektive její torzo, vyslechl ve stanici podzemky na newyorské 14. ulici cestou do bohémské čtvrti Greenwich Village a přesvědčil autora, že ji má dokončit. Pak pozval Andersena na pódium Filadelfského folkového festivalu, kde písnička zazněla historicky poprvé. Mimochodem: její nejznámější interpretka Judy Collinsová tvrdí, že poslední sloku naškrábal Eric na krabičku od sirek u ní doma v koupelně…
Andersen pochází z Pittsburghu, vyrůstal však ve Snyderu, na předměstí Buffala ve státě New York. Jako teenager viděl naživo Elvise Presleyho a Everly Brothers, ale také Milese Davise. Začínal v kapelkách kopírujících angažovaný folk Woodyho Guthrieho a Weavers. Po dvou letech studia medicíny na Hobart College se pod vlivem svých milovaných beatniků vydal s kytarou stopem do San Franciska, kde se seznámil s Ginsbergem, Ferlinghettim i předobrazem Kerouakových hrdinů Nealem Cassadym. Na jejich čtení si zašel zrovna v den, kdy zastřelili prezidenta Kennedyho. Na Erikovo vystoupení ve „Frisku“ se zase v listopadu 1963 přišel podívat písničkář Tom Paxton. Pozval ho do New Yorku a v Greenwich Village ho seznámil s Dylanem a Ochsem. Po skvělých recenzích z pera publicistů, jako byl Dylanův životopisec Robert Shelton, získal Andersen smlouvu s Vanguard Records a během následujících čtyř let natočil prvních pět alb: debut Today Is The Highway, který zapadl, ‘Bout Changes ‘n’ Things s jeho nejoceňovanějšími písněmi Violets Of Dawn a Thirsty Boots, dále záznam koncertu na newyorské radnici s repertoárem z předchozí desky ‘Bout Changes ‘n’ Things Take 2, nástrojově bohatší album More Hits From Tin Can Alley a jižansky řízný A Country Dream, nahraný s předními nashvillskými muzikanty.
Na Andersenových textech je znát, že četl prokleté básníky i Jamese Joyce. Ve velkoměstě se ho ujali lidé z okruhu Petea Seegera (který nazpíval jeho skladbu My Land Is A Good Land), stejnou měrou však inklinoval k undergroundu. V roce 1966 se představil publiku na Newportském folkovém festivalu a zároveň se objevil v experimentálním filmu Andyho Warhola Space. V sedmašedesátém si ho už už vzal na starost manažer Beatles Brian Epstein – bohužel, brzy nato zemřel na předávkování. Sám Eric byl přítomen natáčení „Brouků“ v Londýně a v roce 1970 se stal svědkem další památné události: spolu s Janis Joplinovou, Grateful Dead a skupinou The Band nastoupil do legendárního Festival Expressu, vezoucího americký rock, blues a country přes celou Kanadu. Rok nato si ho vzal do své televizní show Johnny Cash. V té době se Andersen usadil v pověstném hotelu Chelsea, kde trávil večery s Patti Smithovou a básníkem Gregorym Corsem. Roku 1972 vydal komerčně úspěšnou desku Blue River, na které hostuje Joni Mitchellová. Časopis Rolling Stone ho vychválil do nebe, pak se ale cosi pokazilo. Pásky s připravovaným albem Stages se lidem v Columbia Records podařilo ztratit, a znovu byly objeveny až v roce 1990! Erika to málem stálo kariéru; naštěstí se vrátil dvěma alby zaštítěnými jménem slavného producenta Clivea Davise, zúčastnil se kočovné Rolling Thunder Revue Boba Dylana, složil soundtrack k filmu Istanbul a v roce 1989 zažil definitivní comeback s nahrávkou Ghosts Upon The Road. Roku 1990 se dal dohromady s baskytaristou Bandu Rickem Dankem a norským písničkářem Jonasem Fjeldem. Spolu nahráli dvě alba a D. J. Pennebaker o nich natočil dokument. V listopadu 1996 v italském Coneglianu doprovázel Andersen svými písněmi čtení ruských básníků Andreje Vozněsenského a Jevgenije Jevtušenka.
THIRSTY BOOTS
You’ve long been on the open road / You’ve been sleepin’ in the rain / From dirty words and muddy cells / Your clothes are smeared and stained / But the dirty words and muddy cells / Will soon be hid in shame / So only stop to rest yourself / ‘Til you go off again / So take off your thirsty boots / And stay for a while / Your feet are hot and weary / From a dusty mile / And maybe I can make you laugh / Maybe I can try / I’m just lookin’ for the evening / The morning in your eyes / But tell me of the ones you saw / As far as you could see / Across the plains from field to town / A-marchin’ to be free / And of the rusted prison gates / That tumbled by decree / Like laughin’ children one by one / They looked like you and me / So take off your thirsty boots… / I know you are no stranger down / The crooked rainbow trails / From dancing cliff-edged shattered sills / Of slander shackled jails / For the voices drift up from below / As the walls they’re being scaled / Yes, all of this and more / Your song shall not be failed / So take off your thirsty boots… / Yes, you’ve long been on the open road / You’ve been sleepin’ in the rain / From dirty words and muddy cells / Your clothes are smeared and stained / But the dirty words and muddy cells / Will soon be judged insane / So only stop to rest yourself / And you’ll go off again / So take off your thirsty boots…
ZTVRDLÝ BOTY
Šel jsi cestou necestou, / nocoval jsi v dešti, / umazal ses od zlejch slov / a zablácenejch cel. / Ale zlý řeči a špinavý vězení, / to si ještě někdo zodpoví! / Tak se zastav, odpočiň si / a pak můžeš jít dál. / Sundej si ty ztvrdlý boty, / chvilku posečkej, / nohy tě pálí a bolí, / jak jsi šlapal v prachu. / Třeba ti zvednu náladu, / můžu to aspoň zkusit. / Do konce dne to nějak doklepem, / vím, že bys chtěl, aby už bylo ráno. / Vyprávěj mi o těch, cos tam potkal, / na který jsi narazil / na polích a ve městech, / všude, kde volaj po svobodě. / Povídej o rezavejch mřížích, / a jak se rozpadly lusknutím prstu. / Těch dětsky šťastnejch pohledů! / Poznal ses v každým z nich. / Tak sundej si ty ztvrdlý boty… / To je tvoje: na křivolakejch stezkách / hledat druhej konec duhy, / balancovat na kraji srázu, / jednou nohou v kriminále. / Slyšíš, jak se zvedá hlas? / Přelítne každou zeď. / Jen houšť! Vidíš, že tvá / písnička není marná. / Tak sundej si ty ztvrdlý boty… / Jojo, šel jsi cestou necestou, / nocoval jsi v dešti, / umazal ses od zlejch slov / a zablácenejch cel. / Ale zlý řeči a špinavý vězení, / to už prostě není možný! / Tak se zastav, odpočiň si / a potom půjdeš dál. / Sundej si ty ztvrdlý boty…