Hyperdub – dekáda v basové ofenzívě

Warp, jemuž jsme už Mejdan ke čtvrtstoletí fungování na stránkách magazínu UNI vystrojili, je právem považován za label, který posunoval hranice elektronické hudby v letech devadesátých. Kdo ale po něm převzal vizionářský kolík progresivity v novém tisíciletí? Jedním z jasných kandidátů je zcela určitě vydavatelství Hyperdub, které letos dosáhlo mety deseti let fungování. Historii tohoto inovátorského labelu se budeme tedy věnovat tentokrát.
hyperdubDubstep se stal na počátku tohoto tisíciletí v Londýně celosvětově univerzálním hudebním jazykem. A po prvotních rozpacích se ukázal jako daleko hudebnější a variabilnější hudební odnož, než se prvotně zdálo. Dub & step – zdůrazněná basa, efekty, zvuková echa a složité synkopické rytmy, které mají svůj prvopočátek v ostrovní garážové scéně – to je stručná charakteristika stylu, který převzal z dubu i bojovnou a zlobnou náturu a své posluchače uhranul temnými barvami a pocity, co evokují nálady spojené s klaustrofobií, těžkou melancholií, samotou, paranoiou, nečekanými výbuchy agresivity, nejistotou a vůbec nějakou duševní nepatřičností. Tohle není hudba pro neonové rave parties, na druhou stranu jako žánr projevila obdivuhodnou schopnost fúzování, nabalování nových prvků a vytváření subžánrů. Jako každá jiná hudební odnož má po letech evoluce své hvězdy i nudné epigony. Prominentní londýnský label Hyperdub pod svými křídly dlouhodobě sdružuje jejich nejvýraznější zástupce.

Za jeho založením stojí Steve Goodman, šikovný DJ a producent tvořící pod přezdívkou Kode9. Ve svých šestnácti (tedy na samém začátku devadesátých let) začal veřejně roztáčet vinylové placky a jak později vzpomínal, setkání s jungle a drum’n’bassem bylo pro jeho hudební dráhu zcela zásadní. Goodman strávil nějaký čas v anglickém Warwicku, kde spolupracoval s výzkumným oddělením pro kybernetickou kulturu tamní univerzity a studoval rave kulturu, kybernetiku nebo afrofuturismus. Tam získal tento dubstepový intelektuál i doktorát z filozofie. Bez zajímavosti určitě není ani jeho obsáhlá kniha z roku 2009 Sonic Warfare, v níž zkoumá potenciál hluku ve smyslu zbraně či mučícího nástroje. Koncem devadesátých let se Goodman usadil v Londýně, kde pokračoval s DJingem ve znamení basů a breaků a zkoušel publikovat vlastní producentskou práci jako Kode9. V roce 2004 přišel zásadní krok – Goodman založil label Hyperdub. Tuto značku nejprve reprezentoval webzine a rozhlasový pořad na pirátském londýnském rádiu, ovšem teprve poté přišel na řadu první nosič, Goodmanův desetipalcový vinyl Sine of the Dub. Netrvalo dlouho a o novém vydavatelském jménu se začalo mluvit široko daleko. Dubstep právě hodlal vyrazit na zteč z garážového podzemí britské metropole. Stačilo pár dalších nosičů a Hyperdub se stal ztělesněním neustále se proměňujícího britského syntetického undergroundu.
Kode9 uvažuje o svém vydavatelství jako o viru: „Hyperdub je mutace britské elektronické hudby, infikovaná kulturou jamajských soundsystémů,“ prozradil Steve v loňském roce listu Guardian. „Jenže těmito dvěma zdroji inspirace cesta nekončí, naopak začíná. Přibírá podle libosti prvky dubu, reggae, jungle, grimeu nebo funku,“ dodává jedním dechem pan vydavatel. Kode9, inovátor podzemní hudby v Londýně, je stejně jako dříve John Peel kritizován, že jakmile jeho kůň dosáhne prvního většího úspěchu, přestává být pro něj zajímavý. Tyto hlasy se ozvaly především v souvislosti s přestupem enfant terrible lonýnského undergroundu Zombyho od Hyperdubu k legendárnímu labelu 4AD. Goodmanovo neklidné hledačství nepramení ze snobismu, šéf labelu je jen poháněn nezkrotnou touhou po nové inovativní muzice. Hyperdub zasáhl do černého hned po roce fungování, když světu představil tehdy neznámého tanečního snivce Buriala. Jeho eponymní album vzbudilo zaslouženou pozornost a umístilo se pohodlně tam, kde mělo: na špičkách nezávislých hitparád. Dubstep ukázal po letech taneční zkoušky ohněm i mainstreamovému posluchači, že dokáže být plnohodnotným poslechovým zážitkem, jako jsou jiné elektronické odnože. Za část úspěchu mohly i dohady o tom, kdo vlastně onen Burial je. Proběhly zprávy, že by to snad mohl být Richard D. James aka Aphex Twin nebo Norman Cook, co si říká Fatboy Slim. Celý humbuk, který se dočkal patřičného rozpliznutí i v anglickém bulváru, skončil 5. srpna 2008, kdy se Burial rozhodl odhalit svou pravou tvář a přiznal, že je jenom obyčejný William Bevan, který prostě chce dělat to, co ho baví – tedy mixovat muziku.
Hned o rok později se do Hyperdub rodiny připojila první ženská interpretka, producentka Ikonika, londýnská DJka s občanským jménem Sara Abdel- Hamid. Ta patří k druhé generaci ostrovních dubstepových tvůrců, kteří začali své subbasové meditace obohacovat o osmibitovou estetiku. Hned v závěsu za ní se na prahu kanceláře labelu zjevil stín dalšího futuristického elektronika, který si libuje v anonymitě. Zomby, o kterém jsme se už zmínili, je pádným důkazem tvrzení, že dubstep lze několika jednoduchými tahy upravit do zcela jiné podoby. Jeho hudba je totiž jakýmsi neustále prodlužovaným milostným dopisem raveu, který je pro něj už od dob první desky stále jednou z vrcholných inspirací. Ale aby to nevyznělo, že autor je prachsprostý revivalista, hudba tohoto Angličana není jen barvitou vzpomínkou na extatické klubové orgie. Připomíná spíš kvalitní učebnici, která probíraný předmět obohacuje o zbrusu nové kapitoly: raveové syntezátorové motivy, sirény a breakbeatové rytmy Zomby zahušťuje brutálními subbasovými linkami a osmibitovým pípáním.
Po vydání debutu přišla sprška dalších nosičů kratších stopáží a také se naplno projevila vlastnost nevyzpytatelného umělce. Ten je krom výborné muziky nechvalně známý nedodržováním předem nasmlouvaných vystoupení. Pořadatelé domácího průběžného festivalu Stimul by mohli vyprávět. Dvojice Darkstar se na singlech zpočátku profilovala také jako dubstepová úderka. Na cestu pryč od undergroundové současnosti se ale vydali už na svém debutu North, který byl ovlivněný temným synth-popem. Na loňské desce News From Nowhere se dokázali odpoutat i od svých osmdesátkových hrdinů a propojili futuristický zvukový design se silným písničkářstvím. The Bug se v projektu King Midas Sound odhodlal spolu s hostujícími vokalisty odhalit na Hyperdubu svojí písničkovější tvář, i když do prosluněné selanky mají jejich dvě alba zatraceně daleko. A ještě dvě dámy z Hyperdubu vám dnes představím. Když Kode9 zakládal Hyperdub, měl vizi taneční hudby, která vůbec není určená pro parkety. Dnes ji na jeho značce nejlépe naplňují ženské interpretky – nejprve Laurel Halo se skvělou deskou Quarantine a následně přišla na řadu kolekce Playin’ Me od Cooly G. Ta se netají svojí láskou k romantickým polohám tanečních horeček – ať už je to pomalá verze reggae známá jako lovers rock, nebo třeba flirtování jungleových producentů s r’n’b v 90. letech.
Ano, u vyjmenovávání jsme zamrzli, až na pár výjimek, pouze v první pětiletce. Ale i poté se dařilo Steveovi nacházet pro svůj label inovativní elektronické umělce, jakým je například mladík z Manchesteru Walton. Na svém debutovém albu popouští uzdu inovativnímu grimeu, jindy nechává zaznít až nezvykle vyzrálý house. Na Hyperdubu se v poslední době také etabloval jukeový mentor DJ Rashada a blýskla se zde Jessy Lanza, zpěvačka a producentka, která svůj albový debut uchystala ve zklidněném tanečním duchu. K dekádě fungování vyšly nedávno hned dvě kompilace. Zatímco Hyperdub 10.1 se soustředí na nedávno nebo dokonce nikdy nevydaný materiál, pokračování Hyperdub 10.2 je spíše best of mixem toho nejlepšího, co zde vyšlo v posledních pěti letech.
hyperdub_2To, že jeho label je i po dekádě na progresivní elektronické špici, se dá přičíst především způsobu, jakým k neustále se proměňující tvorbě především londýnského undergroundu Steve Goodman přistupuje. „Důležité je dělat hudbu, která je kulturně a sociálně relevantní – jako protiklad k odpadu, na který narážíš každodenně okolo sebe. Proč dělat muziku, která je na jedno použití? Kolem dokola je spousta lidí, kteří jsou mi upřímně odporní. Pouze několik málo odvážných je ochotno přijít s kůží na trh. Momentálně najdeš fakt jen málo hudebníků, kteří tvoří z čistě uměleckých pohnutek, s čistou vášní na dlani. Spousta z toho, co slyšíme kolem sebe, se dává na trh pouze ze zcela zištného důvodu,“ prohlásil na závěr rozhovoru pro Guardian Kode9. A k tomu snad není třeba nic dodávat.

Přidat komentář