Jedním z hlavních témat básníka a písničkáře Jakuba Čermáka alias Cermaque je rodina. Dotkl se jí už v roce 2009 v písni Anežko, věnované malé sestřičce, a pokračoval například před třemi lety na Rodinném albu, na kterém už také hostovala jeho žena, písničkářka a překladatelka Iamme Candlewick. Skutečné „rodinné album“ však Jakub s Andreou (neboli Iamme) vydali letos pod názvem Gravitace. Jak jinak totiž charakterizovat desku, která vznikla na cestě Evropou v autě, jehož dočasnými „obyvateli“ byli mladí manželé s roční dcerou Agátkou? Jenže Gravitace není jen album rodinné. Je to pochopitelně album cestovní, dále album angažované a album proaranžované. A v diskografii obou manželů zatím nejsilnější.
Jeho síla tkví v kombinaci témat a jejich zpracování – ve spolupráci s více či méně náhodně potkanými hudebníky z celé Evropy a především pak s producenty, kteří se postarali o postprodukci. Náladovou, lehce dramatickou a přitom silně osobní píseň Racci (s ústředním sloganem „Já a ty, vlna za vlnou, to moře mává křídly“) různými zvuky vyzdobil Martin Kyšperský, mimochodem producent Jakubova staršího alba Dům slzí. Píseň Provence doplnil vkusnou elektronikou Martin „Bonus“ Tvrdý a verše „Chvála matkám, chvála dětem a zázraku života“ navíc zbavil hrozícího patosu zralý hlas přizvaného Vladimíra Merty. Skladba Imigranti reaguje na aktuální téma mimořádně silným textem, ve kterém autor neřeší ani tak téma „uprchlíků“, jako spíše psychické stavy těch, kterým „včera vadili cikáni a dneska imigranti“. Verše, které nastavují zrcadlo nejen radikálům, ale mnohým z nás, jsou tak působivé, že při poslechu snadno odpustíte drobné chyby v přízvucích. Iammina skladba Barcelona zaujme opět jemnou elektronikou (Marek Doubrava) a kombinací polovyprávění s hiphopem, ale pochopitelně i textem plným zajímavých obrazů, v některých pasážích bohužel rychle skandovaným, a tedy hůře srozumitelným. K vrcholům desky patří také anglicky zpívaná píseň Israel o plotech kolem nás i našich psů, o jejíž konečnou úpravu se postaral Tom Háček (Listolet). Jakubova komornější skladba Barocco sice řeší zdánlivě banálnější téma („Když se muž ohlídne za ženou / jako za nebem Santini“), ale do kontextu „rodinného alba“ zapadá a připravuje půdu pro závěrečné vyznání a „požehnání“ jménem Agátka. „Ať se ti vyhnou dějiny,“ zpívá dcerce tatínek Jakub, a shrnuje a završuje tak některá silná témata předchozích písní.
Že Jakubovu spíše nenápadnému projevu pomůže dobrý aranžér a/nebo producent, víme už několik let. Na albu Gravitace se takových spolupracovníků našlo několik a díky tomu je deska pestrá a přitom nikoli roztříštěná. Andrea je jako autorka naladěna na podobnou notu jako její muž, kombinace obou tichých hlasů pak dodává albu na napětí. Kdybych byl producentem celého alba, asi bych vypustil tři krátké vsuvky pojmenované Kmo Hayam, které mi připadají zbytečné. Ale jinak je Gravitace mimořádně silná deska – hudebně i textově.
Indies Scope, 2016, 40:51