Ig Henneman a její vydavatelství Wig

Nizozemská violistka Ignatine Hermina Maria Henneman (narozena 21.12. 1945 v Haarlemu) vypadá na první pohled velmi přísně a akurátně, ale její tvorba dokáže být poetická i rozdováděná. 4_Ig_Henneman1Pochází ze sedmi dětí a celá rodina si zpívala národní písničky u piana. Sama začala tento nástroj ,testovat‘ ve čtyřech a od pěti navštěvovala hodiny klavíru. O něco později ji bavilo hrát Bacha a Ravela, ale nesnášela Brahmse a Schumanna. Její o tři roky starší bratr poslouchal Thelonia Monka a Charlieho Parkera, ale to prý ,nebylo pro holky‘, tak malá Ig pro začátek holdovala francouzskému popu, Mozartovi a Marii Callas. Ve dvanácti přesedlala na housle a začala hrát v ,dorosteneckém‘ orchestru. Pak přesídlila do Amsterdamu na konzervatoř, která jí připadala opravdu staromódní, a tak si to vynahrazovala návštěvami koncertů tělesa Concertgebouw Orchestra, které mělo progresivní repertoár. Záhy nastoupila v komorním souboru ASKO na post violy, protože ten zkrátka nebyl obsazen. Byla to klasická láska na první pohled a Ig se navíc líbilo, že díky svému novému nástroji stojí uprostřed hráčů. Skrz svou jinou lásku saxofonistu Janna Ceese Tanse ,potkala‘ jazz a jejími favority se stali Monk a Albert Ayler. Živila se však na volné noze a hrála v různých symfonických orchestrech.
V polovině sedmdesátých let minulého století se Ig stala spoluzakladatelkou ženské rockové kapely F. C. Gerania, po níž zůstala dvě dnes prakticky nesehnatelná, vlastním nákladem vydaná elpíčka. Důležitější však bylo, že si jednotlivé členky uvědomily svoji samostatnost a schopnost psát vlastní materiál. Když si to všechno vyzkoušely a definitivně ujasnily, kapela se rozpadla a ony se vydaly vlastními cestami. 4_Ig_Henneman2
V roce 1981 potkala Ig také ve studiu při nahrávání hudby pro nějaké taneční číslo klarinetistu a saxofonistu Aba Baarse a její další osud byl zpečetěn. Nejdřív hostovali navzájem ve svých souborech a pak se stali celoživotními partnery a dnes často vystupují jako duo dvou muzikantů, kteří si opravdu dokonale rozumějí, což dokládá i deska Stof. Jejich flexibilita jim však dovoluje si případně přizvat spoluhráče z lokality, kde právě vystupují. Sama Ig se věnuje v posledních zhruba dvaceti letech skládání pro vlastní proměnlivá tělesa i další soubory a orchestry. Jedním z jejích velkých opusů z poslední doby je například Finalmente napsaný pro New Trombone Collective, Percussion Group Amsterdam a Henneman String Quartet, který měl premiéru v listopadu 2004.

Vraťme se ale do roku 1990, kdy Ig hledala vydavatele pro svou suitu In Grassetto. Po několika nikam nevedoucích jednáních si vzpomněla na to, že si už vlastně ,samizdatovou‘ zkušenost prožila, a tak vznikl label Wig, což v holandštině znamená ,klín‘. Původně to měl být vlastně spíš jednorázový projekt, ale postupem času se začala objevovat další dílka a dnes už Wig funguje jako sice malé ale stabilizované vydavatelství. In Grassetto nezapře Iginu zkušenost s rockem ani oblíbenost jazzových modernistů. Následující album Dickinson je kolekcí sedmi zhudebněných básní od Emily Dickinson a tentetu tu vévodí téměř operní zpěv Jannie Pranger a za bicími dokonce najdeme Katrien EX (tedy pochopitelně z postpunkové úderky The Ex). Právě tady se dokonale snoubí hravost s poetičností. Další díla, především věci pro smyčcové kvarteto, jsou už vážnější. Variabilní tentet však vždy přináší, byť občas nenápadné, prvky humoru. To platí zejména o vynikajícím ‚oratoriu‘ Indigo, kde vedle další divy Ilse van de Kasteelen polozpívá a 4_Ig_Henneman3polorecituje Han Buhrs (mj. člen kapely Palinckx). Na basklarinet tu hraje Quebečanka Lori Freedman, kterou Ig tehdy náhodně potkala na koncertě a ihned ji přizvala ke spolupráci. Tak i přes vzdálenost bydlišť obou umělkyň trvá spolupráce dodnes, a to především ve formaci Queen Mab Trio, kde je doplňuje ještě kanadská pianistka Marylin Lerner. Jejich společnou tvorbu popisuje kritik Julian Cowley v časopisu The Wire jako dokonalý průnik nejrůznějších stylů a vlivů od Erika Satieho přes Louise Andriessena až po neevropské hudební tradice, zároveň však oceňuje jejich naprosto svrchovanou identitu. Na většině projektů Ig Henneman se podílí také kontrabasista Wilbert de Joode, není tudíž divu, že mu ,paní šéfová‘ umožnila vydání sólového alba Olo. De Joode zde v sedmnácti drobných etudkách prezentuje posluchači všechny způsoby pizzicato i hru vlastnoručně sestrojeným smyčcem a dává nahlédnout až na dno svého nástroje, který bývá mnohdy v kapele poněkud upozaděn. A v neposlední řadě vyšlo na Wig i jedno DVD se záznamem vystoupení smyčcového kvarteta a harfenistky. Zkrátka pochopitelně nezůstal ani Igin druh Ab Baars, ale o jeho projektech pro Wig i dalších aktivitách se dočtete až v některém z příštích čísel.
Foto Kateřina Ratajová

Diskografie Wig:

Ig Henneman Quintet: In Grassetto (1990, 1991)
Ig Henneman Tentet: Dickinson (1993)
Ig Henneman Tentet: Repeat that, repeat (1995)
Ig Henneman Tentet: Indigo (1998)
Henneman Strijkkwartet: PeS (1999)
Wilbert de Joode: Olo (2002)
Henneman String Quartet: Piazza Pia (2002)
Ab Baars + Mariette Rouppe van de Voort: Veer and Haul (2003)
Ab Baars Trio + Guests: Party at the Bimhuis (2003)
Henneman String Quartet + Harp: Strepen (CD/DVD 2004)
Queen Mab Trio: See Saw (2005)
Ab Baars Quartet: Kinda Dukish (2005)
Duo Baars-Henneman: Stof (2006)
Queen Mab Trio: Thin Air (2006)

www.stichtingwig.com


Poznámka: Profil nakladatelství Wig si můžete po dva sobotní večery 14. a 21. dubna poslechnout od 23:15 na stanici Vltava v rámci pořadu Svět jiné hudby.

Přidat komentář