Industriální krautrock současných parametrů

Večírek nejen pro pamětníky. To bude setkání dvou významných německých hudebníků, jejichž krédem byl experiment se zvukem. Často na hraně mezi kakofonickým lomozem a melodickou avantgardou.
11_krautrock_1Zakladatel a klávesista kapely Faust Hans Joachim Irmler je průkopníkem krautrocku, F. M. Einheit je známý zejména jako zakládající člen a dlouholetý perkusista německé industriální kapely Einstürzende Neubauten. Obě jména jsou těžkými kalibry, které teď násobí svou sílu ve společném hraní na mnoha pódiích po celé Evropě. Bude to vzpomínání na staré dobré časy, nebo pánové mají říci leccos i dorůstající generaci posluchačů, kteří v době, kdy Hans byl na vrcholu popularity, ještě nebyli na světě?
Začneme právě s letos jednašedesátiletým Hansem Joachimem Irmlerem, kterému byl experimentální duch vlit rovnou do kolébky. Se zvukem začal experimentovat už ve velmi raném věku. Jako dospívající si začal stavět první elektronické varhany, v roce 1969 se přestěhoval do Hamburku za studiem umění a za prací pro televizi. Škola rychle uhnětla dohromady kolektiv hudebníků a filmových tvůrců a z tohoto volného sdružení brzy vykrystalizovali Faust, kapela, která následně přitáhla pozornost tisíců fanoušků celého světa se zájmem o avantgardní hudbu. Dva roky po svém vzniku si kapela vyjednala smlouvu s vlivným vydavatelstvím Polydor, které muzikantům dokonce přispělo na vybudování vlastního studia se speciálním zařízením pro záznam i mixováním nahrané muziky. A dobře udělali, poněvadž už o pár měsíců později vydané eponymní debutové album představilo rock v nové podobě, která asi nejlépe charakterizuje škatulku „krautrocku“, ke které se pro inspiraci obrací velká řada muzikantů. Velkou zásluhu na tom, že Faust zněli tak jak zněli, měl právě Hans Joachim Irmler, který stál za velkou řadou hudebních a technologických revolucí Faust. Koláží stvořené album The Faust Tapes nebo brilantní a nanejvýš jiskrná spolupráce s Tonym Conradem jsou dalšími důležitými kameny v krautrockové mozaice. Rozepře kapely s vydavatelem v roce 1975 způsobila její hibernaci, která probíhala až do roku 1992. Hudební a technologické proměny se staly ústředním motivem Irmlerovy práce. Ten vždy pracoval s vlastnoručně sestavenými nástroji a není divu, že po rozpadu Faust v roce 1975 si založil vlastní dílnu na výrobu klávesových nástrojů a dalších elektronických instrumentů.
11_krautrock_2V osmdesátých letech se sice Irmlerova postava dostává do pozadí, přesto o sto šest produkuje a začátkem devadesátých let je nazpět, aby podpořil reunion Faust spoluúčastí na desce Rien, první řadovce po dvaceti letech ticha, která v produkci od Jima O’Rourkea vyšla na labelu Table Of Elements, jednom z prvních domovů přicházející vlny post-rocku v 90. letech. O dva roky později, to znamená v roce 1996, Irmler na svém čerstvě založeném vydavatelství Klangbad vydává nejen Faust, ale i další zajímavé kapely, včetně Cluster, Dietera Moebiuse nebo později Dälek. Přesto svoji první sólovou desku Life Like svěřuje do vydavatelské péče labelu Staubgold a v roce 2004, přemisťuje své studio do rozlehlých prostor nepoužívané venkovské papírny. Konečně se všem nashromážděným nástrojům, ať už koupeným nebo vlastnoručně vyrobeným, dostane dostatečného prostoru. Zde také probíhá vyhlášený Klangbad festival, který každoročně přitahuje odvážné místní i mezinárodní milovníky hudby z celého světa. Švábská vesnička Scheer nechala Hansi-Joachimovi narůst křídla. V posledních sedmi letech je totiž neobyčejně aktivní. Rád spolupracuje s dalšími hudebníky (Alfred Harth 23, Z’ev, Christian Wolfarth a Lucas Niggly nebo Franz Hautzinger) nebo připravuje a skládá hudbu pro rozsáhlé instalace. V poslední době ho můžeme zachytil ve společnosti postrockerů To Rococo Rot, ale od roku 2009 nejvíce s dlouholetým přítelem, ex-bubeníkem Einstürzende Neubauten F.M. Einheitem. Jejich spolupráce nejdříve přinesla plod v podobě desky No Apologies a posléze se přenesla do živelných vystoupení, která probíhají dodnes.
11_krautrock_3V době, kdy Faust končili svoji první, nejslavnější kapitolu fungování, student Frank Martin Strauß teprve končil studia střední školy. Dortmundský rodák se nejdříve vrhnul po uši do pučícího punkového kvasu (spolu s Markem Chungem) s kapelou Abwärts, ale brzy se ukázalo, že klasický ’77 model mu zdaleka nestačí. Minimalistickým postpunkem načal kariéru mnoha dalších vlivných hudebníků v kapele Palais Schaumburg, ale pak už přišly na řadu divoké hlukové hrátky v rámci Einstürzende Neubauten. F.M. Einheitova chvíle přišla. Tuny kovu na pódiu, kladiva, šrouby, rozbrusky a oheň jako třešnička na dortu. Punk přelitý do industriální estetiky, čistá agrese do hudebního výraziva. Velkou zásluhu na šokantním vyznění „Hroutících se novostaveb“ měl právě tento přímočaře kovový perkusionista, který tlukoucí srdce souboru popoháněl vpřed od roku 1981 celých 14 let, kdy z kapely odešel po déletrvajících rozporech s předákem Blixou Bargeldem uprostřed nahrávání desky Ende Neu.
Po odchodu z kapely zůstává F.M. Einheit stále velmi činný. S dánským zpěvákem Gry Bagoienem natáčí jako Gry dvě desky The Touch Of E! (1998) a Public Recording (2000). Na druhé z nich uslyšíte hostující Pan Sonic i Alexandera Hackeho z Einstürzende Neubauten. S Casparem Brötzmannem natáčí radikální improvizaci něžně nazvanou Merry Christmas, na celé další řadě alb spolupracuje s Andreasem Ammerem. Mezi dalšími muzikanty, se kterými v posledních 15 letech natáčel ve studiu najdeme tak rozdílné osobnosti, jako například Phila Mintona, Jamie Lidella, Michaela Espozita nebo Massimo Pupilla ze Zu. I na těchto deskách zůstává Einheit svůj. Živočišný a zvukově nekompromisní, stejně jako na už jednou zmíněné společně desce s Hansem Joa chimem Irmlerem No Apologies. Podle videí, která zachycují interakci obou pánů na pódiu se máme na co těšit. A rozhodně to nebude nostalgické poklepávání po ramenou.

www.alternativa-festival.cz

Přidat komentář