Jan Burian nikdy nebyl „konzervativní“ písničkář. Tehdy moderní elektronikou se obklopoval už ve druhé polovině 80. let při spolupráci s Danem Fikejzem, spojení s alternativní scénou navazoval třeba v triu Burian-Jeřábek-Janče. Netřeba asi připomínat, že v posledních letech udržuje kontakt se současným zvukem díky synovské pomoci a vybírá si jako hosty svých alb důvěryhodné osobnosti, Lenku Dusilovou, Dorku Barovou či Petra Vášu. V případě alba Jiná doba svoji kooperativnost ještě znásobil. Téměř každou z písní nejen produkoval, ale vlastně přepisoval a dotvářel jiný hudebník. A to především z generace současných elektronických experimentátorů, například Bonus, Kittchen, DVA nebo Petr Marek z kapely Midi lidi. Pochopitelně nejde o samoúčel. Jan Burian dal novému písňovému cyklu téma a podtitul Dialog přes hranice času a už přizvaní hudebníci prostřednictvím svého názoru a soundu onen rozhovor napříč pokoleními reprezentují. Nejde přitom o nic mezigeneračně vypjatého, o žádnou demonstraci vzájemného nepochopení a posunu smyslu slov, věcí i života jako v textu titulní písně Jiná doba („zkuste si třeba říct/mám v bytě štěnici“). Naopak nám to tady všechno moc pěkně souzní.
Co po hudební stránce překvapí asi nejvíc a nejpříjemněji je fakt, jak celá deska drží pohromadě. Ať už se o formu postarali OTK (nesentimentální píseň Starý rocker o tom, že skutečné rebelství neztrácí na hodnotě, i když může po čase působit komicky), dávný partner Dan Fikejz (Do ráje) nebo zmínění elektronici. A nejen díky nezaměnitelnému hlasu a vypravěčství Honzy Buriana. Možná spíše zásluhou Jiřího Buriana, který na otcovu kolekci s absolutním pochopením věci produkčně dohlížel, a Ondřeje Ježka, který se staral o mix a mastering. Při vší chvále účelné modernosti a hudební soudržnosti samozřejmě zůstávají nejdůležitější samotné písně. Právě díky nim je Jan Burian v elektronickém hávu stále důvěryhodný. Ať už mění zklamané stanovisko vůči internetovému nátlaku a informačnímu balastu v pohled smířlivý (V srdci Maca), nebo jen „melancholizuje“ v jedné z nejzdařilejších písní (i díky sugestivnímu aranžmá Martina Kyšperského z Květů) Podvečerně. Je dobře, že „nadgenerační freak folkař“ Jan Burian stále hledá a stále si udržuje přehled o scéně. Dokázal se tak písněmi trefit už do několika Jiných dob a lze předpokládat, že se mu to díky jeho tvůrčí poctivosti ještě dlouhou dobu bude dařit.
Galén, 2015, 47:38