Jaromír Typlt / Michal Rataj: Škrábanice / Scribbles

Spojení hudby a textu patří k nejpůsobivějším, hudba dokáže slovo umocnit. To není nic nového, po staletí to ukazují písně i opera, formy kolikrát dovedené k dokonalosti. Trochu jiné je to ale s mluveným slovem doprovázeným hudbou. Ta často slouží jen jako doprovod, mnohdy dokonce jen jako podkres, i když pomáhá spoluutvářet náladu, nebo se naopak slova ztrácejí v hudbě, jsou jen dalším prvkem ve zvukové struktuře a svou neúplnou srozumitelností zvyšují napětí. Málokdy se však stane, že řeč by byla s hudbou integrálně propojena a společně vytvářely proměňující se a přesto konzistentní strukturu. Ale přesně takovéto komplexní dílo nabízejí Škrábanice básníka a recitátora Jaromíra Typlta a skladatele Michala Rataje. Důvodem je zvolený přístup, kdy ani jedna ze složek nehraje doprovodnou roli. Hudba reaguje nejen na text, ale na melodii řeči a výraz přednašeče, na jeho podání jednotlivých slabik. Expresivní recitace vytváří výslednou koláž spolu s nehudebními zvuky, ruchy, šramoty prokládanými elektronikou a útržkovitými motivy kytary nebo baskytary. Objevují se přístupy click and cutu a glitche stejně jako hypnotické rytmy s kovovým témbrem a názvukem techna i etnické hudby nebo elektronické zvuky jak ze starých sci-fi filmů postavené na oscilátorech.
Na Škrábanicích je vidět, že oba protagonisté mají zkušenosti s radioartem, že dokáží přistupovat k textu i ke zvuku inovativně a nenechají se svazovat zavedenými schématy a přístupy. Není to přitom samoúčelné, vede k výjimečnému výsledku. Zkušenost z Premedice Radioateliéru, jehož dramaturgem byl Rataj a kde Typlt poprvé představil své zmutované autorské čtení, je také dovedla k tomu, aby vytvářeli ucelené rozsáhlejší kompozice. Přestože množství použitých prvků je široké, album působí konzistentně, oba protagonisté se nebáli použít některých prvků opakovaně v odlišném kontextu, dokonce i některé verše se opakují, takže oněch třináct skladeb lze spíše brát jako třináct dílů rozsáhlejší kompozice. Většina částí ale obstojí i samostatně. Mimo kontext je navíc lépe patrné, jak se mění uplatňované prvky.
Nahradit nebo smazat je hodně elektronické, stojí na lupání a syntetických zvucích, k nimž se pak přidá i beat. Naopak Ohyb stránky stojí na osamělých tónech kytary s hodně slyšitelnými sjezdy prstů po opletených strunách, které podmalovávají táhlé zvuky smyčce. Vrcholem je nervní skladba Vráceno zpět plná ruchů a elektroniky, které sledují rytmus naléhavé a stále přerývanější recitace základního verše „Poslals mi to na starou adresu, pošli mi to radši na tu ještě starší“. V závěru se slova rozpadnou na slabiky a vzdechy a podobně potrhaný je i zvuk. V kompozici Ze čtyř útržků se dokonce ruchy snaží připodobnit Typltově hlasu. Výrazově ještě bohatší je Prodřené naskrz, kde se objevuje nejširší spektrum použitých prvků od ruchů až po vyhrávky kytary. Naopak kratičké Na cáru novin stojí na zvucích kovových perkusí místy připomínajících preparované piano.
Neméně důležité jsou ale i texty, protože Typlt se dokázal přizpůsobit formátu, dokáže pracovat s osamocenými verši, jako je „Zkostnatělý nádech a vylámaný výdech“, „Ta a ta je zakletá, ten a ten je vypleten“ nebo „Podél odpovědi se plazilo několik zuřivých zimomřivých vět“. Mnohé verše rovnou evokují zvuk, jako „Vedle mne tance a jiné chrapoty“ nebo „Všechny ty vynálezy, které cvaknou“, Rataj se přesto dokázal vyvarovat ilustrativnosti a podlehnout návodnosti.
A i když poskládal více veršů za sebou, zůstal úsporný a zneklidňující jak ukazují verše „Ještě než se tam doškobrtá, ještě než se tam doškrtám, ještě než se tam doškrábu“, které v úvodu doplnilo šustění tužky po papíře rozhozené do sterea. Škrábanice jsou opravdu dotažené do detailu, k čemuž přispělo, že oba protagonisté koncept rozvíjejí pět let. Na výjimečnosti jim nic neubírá, že nejde o blesk z čistého nebe, že by nevznikly, nebýt dadaistů Huga Balla a Richarda Hülsenbecka, art brut nebo recitace členů Vídeňské skupiny a s ní spřízněného Ernsta Jandla, stejně jako tvorby Heinera Goebblese. Hlavní byla invence obou protagonistů. PS: Křest desky se koná 19. května v pražském Café Neustadt.
Polí5, 2014, 40:09

Zanechte komentář: