„Současné úpravy“ lidových písní páchá kde kdo, ovšem jen někteří opravdu objevně a přitom s citem. Jitka Šuranská patří k onomu šafránu novátorských a zároveň autentických interpretů. Na koncertech si dnes vystačí sama s elektronikou a dokazuje, že (převážně) moravský folklór si perfektně rozumí i s v reálném čase zachycenými zvukovými smyčkami. Pro svoji překvapivě teprve první sólovou desku, na kterou nejen pisatel netrpělivě čeká od výborného titulu Písňobraní (2005) dua Plocek/Šuranská alias Hudecké úderky, ovšem zvolila jiný recept. Přizvala hned několik šikovných hostů. Například Pacora Trio v čele se Stanem Palúchem (mimochodem, dvě třetiny tria výrazně pomohly s albem Marty Töpferové a Tomáše Lišky Milokraj), všestranného hráče na citeru Michala Müllera (přesně toho, který figuruje v triu Njorek s Olinem Nejezchlebou, v Rudolstadtu se podílel na nadnárodním projektu Magic Zither a letos se vrátí i na BluesAlive) a pochopitelně i někdejšího hudeckého úderníka s mandolínou Jiřího Plocka.
Album Nězachoď slunečko představuje úchvatnou ukázku, jak plasticky lze lidovou píseň tvarovat netypickým aranžmá a pro Moravu netradičními hudebními nástroji, při jejichž zaslechnutí možná padají lokální puristé do mdlob. Nebo jsou možná fascinováni, jaké nové možnosti familiární materiál skrývá. To když třeba Marek Pastírik vymaluje v Lanžhotském poli uvolněné, jazzující sólo na tárogató nebo přenese morytát Išla Andulka zadumanými vyhrávkami duduku daleko přes Balkán na pastviny Kavkazu. Samotné písně přitom zůstanou pevnýma nohama v „rodné“ zemi, to díky srdcovému projevu Jitky Šuranské. Projdou i „keltské“ ornamenty v rozverné Za vodů a dokonce i konvenční folkrocková rytmika ve finále Polajky.
Velmi dobře ovšem dopadly také skladby, které natočila osamocená protagonistka v duchu koncertních verzí. Třeba balada z uherskohradišťska Bílovští pacholci s barokizujícími vyhrávkami, navrstvenými pomocí playbacku. Tím se dostáváme k jedinému, co lze zpěvačce a houslistce vytknout. Zatímco někdo chrlí alba zbytečná, ona si klidně trpí podprodukcí. Nězachoď slunečko je výborný titul – ale už měla být dávno na světě další deska, třeba koncertní, zachycující právě práci se smyčkami. Jistě, vydávání nahrávek není dnes z ekonomického hlediska vůbec jednoduché. Ale, Jitko Šuranská, nějak si to prosím zařiďte a točte. Od Vás by se dalo ustát snad i vánoční album.
Happy Trails, 2013, 41:05
