V listopadu vyšel CD box, který bude nepochybně jedním z aspirantů na titul nejlepšího reedičního počinu roku 2011. Label Dust-to-Digital z Atlanty, proslulý mimo jiné 
nepřekonatelnou reediční antologií starého jižanského bílého i černého gospelu Goodbye Babylon (2003, 6-CD, DTD 01), vydal svůj další výpravný projekt s názvem John Fahey – Your Past Comes Back to Haunt You: The Fonotone Years, 1958–1965 (DTD, 2011, 5-CD, 88 str. kniha, 80 dol.), představující dlouho chybějící a zaslouženou poctu jedné z největších, byť dnes již pozapomenutých amerických legend prsty vybrnkávané akustické kytary.
John Fahey (1939–2001), jeden z nejoriginálnějších hudebních inovátorů a excentriků, byl v 60. a 70. letech interpretem, který dokázal vymanit akustickou kytaru z jejích do té doby obecně akceptovaných výrazových poloh v žánru old time music, blues, hillbilly a folku. Jeho tvorba byla natolik eklektická, že je vůbec sporné, zda jej lze označovat za hudebníka čerpajícího ze žánru staré folkové jižanské hudby. Za svůj život nahrál desítky alb, na nichž mísil blues, hudbu amerických Indiánů, starou country, exotiku indických rág a impulsy z dobového rocku. Jako asi vůbec první z takto orientovaných kytaristů prokázal, že tzv. fingerpicking, tedy vybrnkávání prsty na kytaru s kovovými strunami, používané v blues, country nebo gospelu, lze využít též pro vyjádření v tomto žánru dost netradičního hudebního myšlení – třeba pro synkopování melodie či užití harmonických postupů spíše asociovaných s Bartókem, Charlesem Ivesem nebo indickou modální exotikou.
Fahey byl svérázný samorost. Od raného mládí skvělý kytarista, navíc posedlý sběratelským zájmem o stará blues a hillbilly. Své první album nahrál v roce 1959 pod pseudonymem Blind Joe Death. Na University of California v Los Angeles, kde studoval folklor a mytologii, napsal závěrečnou práci na 
tehdy značně neobvyklé téma – odkaz dávného country bluesmana Charleyho Pattona. Byl to také on, kdo ještě jako student „vystopoval“ zapomenuté černé bluesmany Bukka Whitea a Skipa Jamese, přivedl je na Sever a byl jedním z iniciátorů zrodivšího se bluesového a folkového revivalu. Profesionálně začal vystupovat teprve v polovině 60. let, tedy v době, kdy už měl vydaná tři alba na labelu Takoma. Již tato jeho raná alba indikovala směr, kam se hodlal vydat. Jeho instrumentálky, v nichž do svého velmi originálního stylu metamorfoval podněty z nejrůznějších hudebních žánrů, hudebně utkávaly neuniknutelné, stále se měnící filigránské ornamenty, symbolizující bezbřehou volnost stavu mysli. Někdy konejšivé a kontemplativní polohy, jindy naopak neklidné až disonantní vzruchy. Ještě experimentálněji pojaté aspekty jeho tvorby předeslaly příchod pozdější psychedelie. Dlouhé improvizace (až dvacetiminutové stopáže kompozic), užití indické modality, nepředvídatelné stylistické zvraty, a to celé jakoby zahaleno v oparu neuchopitelné mimočasovosti. Fahey byl též proslulý svými bizarními a nezvykle dlouhými názvy svých skladeb. Používal velmi neobvyklých ladění své kytary, která dodnes inspirují mnohé soudobé hráče.
Od samotného počátku až do poloviny 80. let měl Fahey sice velmi omezené, ale o to oddanější publikum. Chvíli sám vedl label Takoma, pro který 
objevil další alternativní kytarovou legendu, Leo Kottkeho. Dokonce přispěl ke vzniku bluesrockové kapely Canned Heat, když dal dohromady svého občasného spoluhráče Ala Wilsona s Bobem Hitem. Po celá 70. léta pravidelně nahrával a koncertoval, i když jeho pozdější veřejná vystoupení už byla velmi chaotická. V roce 1986 u něho navíc propukl tzv. Epstein-Barr virový syndrom, který spolu s cukrovkou a těžkým pitím notně podkopal jeho zdraví a psychiku. V polovině 90. let živořil v Oregonu, kde opakovaně zastavoval své kytary nebo prodával sběratelské desky s klasikou. V roce 1994 jeho dávný kamarád vystupující pod pseudonymem Dr. Demento vydal na svém reedičním labelu Rhino Records retrospektivní antologii Faheyho nahrávek pod názvem Return of the Repressed, což pomohlo oživit jeho kultovní statut. V roce 1997 dokonce začal znovu nahrávat s kapelou City of Refuge. Kromě toho spolu s přáteli založil v Texasu znamenitý nezávislý label Revenant, na němž vyšly nádherné a luxusně vybavené sběratelské skvosty jako do té doby neznámé, kontextem raritní či nikdy nevydané nahrávky Cpt. Beefhearta – Grow Fins (Revenant 210, 1999, 5-CD), definitivní reedici starého bluesmana Charleyho Pattona nebo tzv. čtvrtý díl The Anthology of American Folk Music Harryho Smithe (již roky beznadějně rozebraný a bez šance na dolis). John Fahey zemřel po operaci srdce v 61 letech v roce 2001.
Tento nejnovější 5-CD box na značce Dust-to-Digital obsahuje 115 nejranějších Faheyho nahrávek. Zvukově skvěle znějící snímky byly digitálně remasterovány z kotoučových pásků z fondů legendárního sběratele Joe Bussarda. Nad některými posluchač doslova trne nepopsatelnou krásou – třeba snímek Weissman Blues nebo Stomping Tonight on the (Old) Pennsylvania/Alabama Border. Přiložená vázaná kniha je současně první soubornou studií o jeho osobě. Svými eseji do ní přispěli renomovaní autoři jako Eddie Dean, italský badatel Claudio Guerrieri, Glenn Jones či Malcolm Kirton. Zahrnuto je i nepublikované interview, které s Faheym v roce 1967 pořídil Douglas Blazek. Spoluproducenty projektu jsou labely Revenant a Dust-to-Digital s podporou Joe Bussarda a správců pozůstalosti John Fahey Estate.