John Henry

Když se řekne A, má se říci i B. A jestliže jsme v minulé kapitole odhalili osud Johna Hardyho, měli bychom si teď povědět něco málo o Johnu Henrym. Ty dva totiž historikové často zaměňují, dokonce se najdou tací, kteří je považují za tutéž osobu. Smutným faktem je, že zatímco u Johna Hardyho známe jeho podobu i datum smrti, John Henry po sobě nenechal žádný nezvratný důkaz, že byl skutečnou postavou. Ovšem i kdyby si ho lidé vymysleli, události a místa s ním spojené lze v americké historii opravdu najít, a neexistoval -li konkrétní John Henry, mohl docela dobře fungovat jako zástupný symbol pro řadu bezejmenných železničních dělníků z přelomu 19. a 20. století, kteří našli záhubu při ukrutné dřině v skalnatých oblastech jižních států USA.
7_pribehy_pisni_1Jméno ,železného muže‘ Johna Henryho je spojeno s vlakovou tratí C&O (Chesapeake -Ohio) v západní Virginii, kterou údajně pomáhal stavět. Byl prý nejsilnějším z mužů, kteří usilovně pracovali na vylámání míli a čtvrt dlouhého tunelu v horském ohybu Big Bend poblíž města Talcott. O stavbě Big Bend Tunnelu se toho ví poměrně dost: započala v roce 1870, trvala tři roky, přišly při ní o život stovky dělníků, jejichž ostatky odpočívají pod nenápadnými kopečky hlíny na vrcholu hory. Celkem se jich tu vystřídalo na tisíc, a tak by ani nebylo divu, kdyby se dokumentace k osobě Johna Henryho (byla -li jaká) ztratila.
Šlo o jedno z nejnebezpečnějších dobrodružství oné éry – v době, kdy se Amerika vzpamatovávala z války Severu proti Jihu a prováděla takzvanou ,Rekonstrukci‘, vycítily bohaté železniční společnosti svou šanci a rozhodly se prorazit si cestu Apalačskými horami. Mocné skály se však nechtěly dát bez boje, a tak bylo zapotřebí nejen lidské síly, ale i nejnovějších technických vynálezů. A zde leží jádro pudla: příběh Johna Henryho totiž posloužil za prototyp legendy o vítězství člověka nad strojem, což bylo v 70. letech 19. století velice citlivé téma. Co přesně se ale v Big Bend Tunnelu přihodilo? Povězme si nejprve fakta, a pak je můžeme okořenit špetkou fantazie…

ČLOVĚK VERSUS STROJ

Muži jako John Henry, kterým se říká ,steel -driver‘ či ,hammer man‘, postupují centimetr po centimetru do hlubin nepoddajné hory. Jejich práce spočívá v tom, že ohromnou palicí zatloukají ocelové hřeby do masy kamene před sebou, neboli, lámou skálu. Nejsou přitom sami, ale mají pomocníka, takzvaného ,shakera‘ (,třepače‘) či ,turnera‘ (,obraceč‘). Ten se krčí poblíž a po každé ráně hřebem zacloumá či zatočí, aby se vydrolil co největší kus horniny a neuvěřitelná fuška pokračovala rychleji. Netřeba říkat, že úmrtnost takovýchto obracečů byla značná. Zvláště když dalším krokem bylo naplnit vzniklé otvory střelným prachem nebo nitroglycerinem a vyhodit skálu do povětří. Ti, kteří přežili, se potýkali s mizernou viditelností, tunel se po výbuchu plnil černým kouřem a nedalo se v něm dýchat. V naší pověsti ovšem samozřejmě nechybí zmínka o tom, že John Henry dokázal bušit dvěma kladivy do dvou hřebů najednou, takže potřeboval hned dva obraceče.
7_pribehy_pisni_2Praxe byla taková, že na stavbě tunelu dělalo několik pracovních čet najednou. Jedna parta z jedné strany, druhá z druhé, a třetí postupovala svrchu. Po nějakém čase se – při troše štěstí – tyto party v určitém bodě setkaly, což bývalo řádně oslaveno. Většinou taková událost posloužila jako záminka, aby se sedření dělníci mohli opít, jak zákon káže, a občas i trochu poprat. Rovněž to byla dobrá příležitost vsadit se s kýmkoli o cokoli. A John Henry se uměl sázet! Jednoho dne vsadil život, a i když ho prohrál, jeho socha, stojící dodnes před vjezdem do Big Bend Tunnelu, zvěstuje, že nezemřel nadarmo.
Zatímco Henryho parta upřednostňovala sílu paží, druhá si vypomáhala zbrusu novým vynálezem – parní vrtačkou. Když se obě skupiny potkaly, John se prý vsadil, že naláme víc skály než ten do nebe vychvalovaný zázrak. Nakonec vylámal patnáct stop a stroj jen devět, jak se zpívá v písničce. Legenda bohužel nekončí šťastně: druhý den ráno se John neprobudil, neboť mu v noci ze vší té námahy praskla cévka v mozku. Zdali se soutěž skutečně odehrála, to se zřejmě nikdy s jistotou nedozvíme. Ale zmínka o parní vrtačce je zajímavá. Ta totiž mohla do tábora zdejších dělníků docela klidně zavítat.
Dvanáct let před stavbou tunelu v ohybu Big Bend začala společnost C&O nedaleko tohoto místa stavět jiný tunel, zvaný Lewisův. A podle dochovaných svědectví zde tenkrát zkoušela právě takovou parní vrtačku, o jaké se mluví v souvislosti s Johnem Henrym. Stejná technická vymoženost byla navíc použita při stavbě tunelu Hoosac ve státě Massachusetts, jenž byl hotov roku 1874, tedy rok po dokončení Big Bend Tunnelu. Známe i značku – jednalo se o parní vrtačku firmy Burleigh, která v té době se svým vynálezem expandovala do celých Spojených států. Je tedy docela možné, že se obchodní agenti firmy Burleigh vydali propagovat své zboží i do tábora v západní Virginii.

ALABAMSKÁ VERZE

7_pribehy_pisni_3Co když je ale všechno úplně jinak? V roce 2002 přišel člověk jménem John Garst s teorií, podle níž se osudný závod sice udál, avšak jindy a jinde. Bývalý profesor chemie na univerzitě v Georgii, z něhož se stal v důchodu nadšený folklorista, shromáždil řadu důkazů, ze kterých vyplývá, že John Henry nestavěl trať ve Virginii, nýbrž v Alabamě. Ve svém článku, publikovaném v bulletinu Journal Of The Alabama Folklife Associa tion, podotkl, že z dvanácti pamětníků stavby Big Bend Tunnelu, které během let zpovídali různí publicisté, jen jeden potvrdil legendu o soutěži. Ostatní ji odmítli s tím, že kdyby k závodu doopravdy došlo, nemohli by o něm nevědět.
Garsta k znovuotevření prastaré kauzy přiměly dopisy, zaslané ve 30. letech minulého století folkloristům Guyi Johnsonovi a Louisi Chappellovi. Jednalo se o listy od tří lidí, kteří tvrdili, že mají zprávy o Johnu Henrym z první ruky. Podle prvního z nich, bývalého ,steel-drivera‘ F. P. Barkera, slavný bijec pracoval na stavbě tunelu v Prokleté hoře (Cursey Mountain), kdežto on sám byl zaměstnán o kus dál na stavbě tunelu v Červené hoře (Red Mountain). Červená hora se nachází jihovýchodně od Birminghamu ve státě Alabama. Barker podle svých slov na vlastní oči viděl, jak John Henry umírá. Nevýhodou tohoto svědectví bylo, že Prokletou horu na mapě USA nikdo nedokázal najít.
7_pribehy_pisni_4Další dopis napsala Glendora Cannon Cummingsová, která prohlašovala, že neblaze proslulý souboj viděl její strýc. John Henry prý zemřel po závodu s parní vrtačkou, k němuž došlo roku 1887 při stavbě tunelu v Dubové hoře (Oak Mountain). A třetí pisatel, C. C. Spencer, rovněž uvedl, že byl očitým svědkem Henryho skonu. V závěru celodenní soutěže, která se uskutečnila 20. září 1877, prý Henry omdlel a když se znovu probral, neviděl a i jinak jevil známky mrtvice, jejímž následkům zanedlouho podlehl. „Porazil jsem tu vrtačku?“ stačil se zeptat. Měření ukázalo, že vylámal 27 a půl stopy, kdežto stroj pouze 21 stop.
Spencer také potvrzuje Barkerovo udání polohy, i když nepřímo, protože hovoří o Cruzee Mountain, nikoli Cursey Mountain. Dále uvádí, že John Henry byl propuštěný otrok z Holly Springs v Mississippi, jenž přijal příjmení svého bývalého pána, takže se v době své smrti jmenoval John Henry Dabner. To pro změnu koresponduje s dopisem Cummingsové, v němž stojí, že práci na tunelu skrz Dubovou horu řídili stavitelé Shay a Dabney (že by Spencerův Dabner?). Každopádně, když všechna tato tvrzení porovnáme s realitou, dojdeme k překvapivému výsledku.
Na stavbě trati mezi Goodwaterem, Alabamou a Birminghamem, kterou v letech 1887 a 1888 organizovala společnost Columbus & Western Railway, totiž skutečně pracoval jako vedoucí inženýr muž jménem Frederick Yeamans Dabney. Narodil se někdy mezi lety 1834 a 1835 ve Virginii, byl vychován v Raymondu ve státě Mississippi a po občanské válce, v níž získal hodnost kapitána konfederační armády, se se svou rodinou usadil v nedalekém Crystal Springs (že by Spencer omylem zaměnil Crystal Springs za Holly Springs?).
Strýc Fredericka Dabneyho Thomas Smith Gregory Dabney byl majitelem plantáže Burleigh (sic!), ležící na půl cesty mezi Raymondem a Crystal Springs. Podle údaje z roku 1860 vlastnil 154 černých otroků, kdežto Frederickův otec Philip Augustine Lee Dabney jich měl pouze osm. Ale jeden z nich se jmenoval Henry! Tento otrok se narodil v roce 1844, takže v osmdesátém sedmém, kdy měl John Henry zemřít, by mu bylo 43 let, což byl vskutku průměrný věk tehdejších lamačů skal. Ale pojďme dál: asi 15 mil východně od Birminghamu prochází železniční trať společnosti C&W (později přejmenované na Central Of Georgia a nyní nazývané Norfolk Southern) dvěma tunely. Jde o Coosa Tunnel a Oak Mountain Tunnel. Název ,Coosa‘ místní lidé vyslovují ,Kú-sí‘ a v některých starých dokumentech se opravdu píše ,Koo’see‘.
Je tedy Coosa Barkerovým ,Cursey‘ a Spencerovým ,Cruzee‘? Dodejme, že tunely jsou od sebe vzdáleny ani ne dvě míle a oba byly postaveny v letech 1877 až 1888. Zlidovělá písnička o Johnu Henrym, kterou snad nejvíce proslavil Pete Seeger a jejíž první verze pochází z doby kolem roku 1900, existuje v mnoha různých verzích a nutno říci, že některé z nich nejsou situovány do Virginie, nýbrž do Alabamy. Obyvatelé zdejších vesnic pevně veří, že John Henry závodil a zemřel právě u nich, stejně pevná je ovšem i víra lidí z okolí Big Bend Tunnelu, jímž přestaly vlaky projíždět v roce 1974.
7_pribehy_pisni_5O Johnu Henrym by se daly popsat desítky a stovky stránek, mohli bychom si připomenout, jak v minulém století posloužil propagandě levicových odborářů, jak bylo jeho kladivo zcela vážně považováno za falický symbol nebo jak ho autor Černošského pána boha Roark Bradford učinil hrdinou své neúspěšné knihy a ještě neúspěšnější divadelní hry, do níž byl na Broadwayi obsazen muž výjimečné postavy i hlasu Paul Robeson… Mohli bychom, ale nebudem. Ubíjejících faktů už bylo dost a další příběhy čekají. Ještě toho máme hodně vypátrat, a ne pokaždé se nám podaří zůstat na skrz naskrz prozkoumané půdě Spojených států amerických. Kupříkladu za příští záhadou musíme plout až do ráje českých podnikatelů, na Bahamy, kde budeme na rozdíl od Interpolu hledat zdánlivě ztracený vrak lodi John B.

Foto archiv

JOHN HENRY

John Henry was about three days old,
sittin’ on his papa’s knee.
He picked up a hammer and a little
piece of steel;
said, „Hammer’s gonna be the death of
me, Lord, Lord.
Hammer’s gonna be the death of me.“

The captain said to John Henry
„Gonna bring that steam drill ‚round.
Gonna bring that steam drill out on the job.
Gonna whop that steel on down. Down, down.
Whop that steel on down.“

John Henry told his captain,
„A man ain’t nothin’ but a man,
But before I let your steam drill beat me down,
I’d die with a hammer in my hand.
Lord, Lord.
I’d dies with a hammer in my hand.“

The man that invented the stream drill
Thought he was mighty fi ne,
But John Henry made fi fteen feet;
The steam drill only made nine. Lord, Lord.
The steam drill only made nine.

John Henry hammered in the mountain
His hammer was striking fi re.
But he worked so hard, he broke his poor heart.
He laid down his hammer and he died.
Lord, Lord.
He laid down his hammer and he died.

John Henry had a little baby.
You could hold him in the palm of your hand.
The last words I heard that poor boy say,
„My daddy was steel-driving man.
Lord, Lord.
My daddy was a steel-driving man.“

Well, every Monday mening
When the bluebirds begin to sing.
You can hear John Henry a mile or more.
You can hear John Henry’s hammer ring. Lord, Lord.
You can hear John Henry’s hammer ring.

JOHN HENRY

Když byly Johnu Henrymu asi tři dny,
seděl tátovi na koleně
a najednou zvednul kladivo,
kousek oceli
a povídá: „To kladivo bude moje smrt, ach bože,
kladivo bude moje smrt.“

Šéf povídá Johnu Henrymu:
„Přivezou sem parní vrtačku.

Přivezou ji sem, aby se do toho dala
a zavrtala se co nejhloub, ba jo,
a zavrtala se co nejhloub.“

John Henry povídá svýmu šéfovi:
„Já vím, že jsme jenom lidi,
ale než aby mě ten váš vrták porazil,
to radši umřu s kladivem v ruce, ach bože,
radši umřu s kladivem v ruce.“

Chlap, co ten vrták vymyslel,
měl za to, že nad něj není.
Jenže John Henry vylámal patnáct stop
a ten vrták jen devět, ach bože,
a ten vrták jen devět.

John Henry bušil do skály,
až od jeho kladiva lítaly jiskry.
Tak moc makal, až mu puklo srdce.
Položil kladivo a umřel, ach bože,
položil kladivo a umřel.

John Henry tu nechal dítě,
tak malý, že by se vám vešlo do dlaně.
Poslední, co jsem toho kluka slyšel říct:
„Můj táta, to byl byl bijec, všechna čest, ach bože,
můj táta, to byl byl bijec, všechna čest.“

Každý pondělní ráno,
sotva začnou zpívat práci,

je slyšet Johna Henryho

na míli daleko, i dál,
je slyšet, jak zvoní jeho kladivo, ach bože,
je slyšet, jak zvoní jeho kladivo.

Přidat komentář

1 komentář u „John Henry

  1. Skvěle napsaný příběh. Písnička o Johnu Henrym, kterou, jak uvádíte, nejvíce proslavil Peter Seeger, obsahuje překlep. V textu (pátý a šestý řádek od spodu) se uvádí:
    „Každý pondělní ráno,
    sotva začnou zpívat práci“
    Správně má být ptáci.
    Zajímalo by mě, zda tento text je shodný s textem písně, kterou zpívá Joe Bonamassa.
    Děkuji.