„Střelil jsem chlápka v Renu/jen abych viděl, jak bude umírat.“ Tuto chladnokrevnou zmínku utrousil Johnny Cash stoicky v textu své písně Folsom Prison Blues nahrané na Sun Records v roce 1955, kterou započala jeho strmá kariéra. Tento verš, jakkoli hrůzně vyznívá, též navždy zformoval Cashovu image u jeho posluchačů. Za uplynulých padesát let od data nahrávky byly popsány stohy papíru kontemplující nad Cashovou interpretací a pravdivostí tohoto příběhu z americké morytátové mytologie. Nevyřešenou otázkou dodnes také zůstává, proč si vybral zrovna Reno v Nevadě, kde se taková věc měla stát. Nedávno se webový server Reno News & Review pokusil celou věc analyzovat, neboť městu se díky tomuto songu odedávna dostávalo značné celosvětové popularity. Řada diskutujících došla k závěru, že jde o romantizující a zcela fiktivní městský folklor. Že Cash nikdy v Renu nikoho nezastřelil, i když v některých svých interview naznačoval, že kdysi postřelil jakousi ženu v Kalifornii. Jeden právní expert dokonce argumentoval, že i kdyby střelil někoho v Nevadě, skončil by ve vězení v Carson City a nikoli v kalifornském Folsom Prison, kde Cash opravdu nějakou dobu ,seděl‘ a na čemž dále stavěl svoji image tvrďáka. Šéfredaktor ,bible‘ alternativní country No Depression nabídl interpretaci, že Cash zvolil Reno jako umělecké podobenství, a sice pro nechvalnou pověst Sodomy a Gomory, kterou toto městečko odjakživa mělo. Cash byl totiž hluboce věřící a byl vychován jako ortodoxní baptista v Arkansasu. Cashův životopisec Michael Streissguth (Cash: The Biography) tento názor podporuje zjištěním, že Cash sám v Renu nikdy předtím než text samotné písně napsal nebyl a že jeho inspirace musela pocházet z pověstí cirkulovaných v médiích, kterými ,přibarvil‘ svoji uměleckou autenticitu. Jenže skutečnost je ještě komplikovanější. Cash totiž na sklonku života příteli přiznal, že ve své sloce o Renu trochu pozměnil řádku převzatou od Jimmieho Rodgerse z písně Blue Yodel No. 1 a rovněž si ,vypůjčil‘ kousek textu z písně Gordona Jenkinse Crescent City Blues. Cash to desítky let tutlal, neboť musel tehdy Jenkinsovi zaplatit mimosoudní vyrovnání. Třebaže v archivech Rena není ani zmínka o případu, který mohl inspirovat Cashův song, existují nicméně dvě potenciální kulturní reference. Jednou je song Woodyho Guthrieho s původním názvem Reno Blues (1937), v němž jakýsi právník z Philadelphie odloudí ženu místního pistolníka, který ho zastřelí, a rovněž román Waltera Clarka The City of Trembling Leaves (1945), který podobným způsobem jako Cashův song popisuje děsivou pustotu a osamělost Rena, kde ozvěna houkání nočního vlaku dlouho a smutně krouží nad údolím.
