AKRON/FAMILY ukazují, že i v novém tisíciletí je stále živá idea skupiny, která funguje jako komunita a absorbuje široké spektrum vlivů. Právě proto je soubor těžce zařaditelný. Skupina, jejíž jádro nyní sestává z tria tvořeného bubeníkem Danem Janssenem, kytaristou Sethem Olinskym a baskytaristou Milesem Seatonem, sice nabízí křehké písně a vokální harmonie, za které by se nemuseli stydět ani westcoastové kapely nebo Peter Paul and Mary, na druhou stranu ale dokáží přejít do noisu. Jemné melodie se snoubí se podivnými skřípoty a občas až překvapivě dunivými bicími a 
hutnou basou. Ve volných pasážích občas působí jako epigoni Grateful Dead, nejsou jim cizí dlouhé jamy a inspiruje je psychedelie, což je patrné i v zálibě v podivných zvucích, ale stejně tak se v jejich tvorbě objevují ohlasy gamelanu i klávesové linky jak vystřižené od představitelů artrocku.
O tom, že skupina, která se dala dohromady v roce 2003 v Brooklynu, skutečně nehleděla na žánrové škatulky, svědčí, že svá dema (jen v roce 2003 vyprodukovala tři CD-R) poslala Michaelu Girovi ze skupiny Swans. U jeho labelu Young God začala vydávat své desky. Debut nazvaný prostě Akron/Family vyšel v roce 2005 a tvořily jej nahrávky pořízené v brooklynském bytě skupiny. Zaujaly kombinací až pastorálně laděného folku s post rockem. Girovi byla skupina tak blízká, že ještě v témže roce vyšlo split album, kde na jedné straně desky hráli Akron/Family a na druhé tehdejší Girova kapela Angles Of Light. Akron/Family byli v té době mimořádně aktivní, o rok později vyšla deska Meek Warrior s hostujícím perkusistou Hamidem Drakem. Skupina také nahrála sbory na dvě desky kanadské postrockové skupiny Do Make Say Think. Po vydání další desky Love Is Simple odešel v roce 2007 jeden ze zakládajících členů Ryan Vanderhoof a na turné se ke skupině přidali Greg Davis a Megafaun. Akron/Family v té době působili v sedmi. Spojení s Megafaun ještě nějakou dobu pokračovalo, ale pak se Akron/ Family vrátili k triu, které tvoří Dana Janssen, Seth Olinsky a Miles Seaton. V roce 2011 vydala kapela pestré album S/T II The Cosmic Birth and Journey of Shinju TNT. Nahrávky také poskytli svým přátelům, a ti jen pak dotvořili na desce <bmbz>. I to ukazuje, že Akron/Family stále fungují jako komunita, jak tomu bylo už v počátcích existence, kdy se soustředili okolo williams burgského Gimmie Coffee.
Jak důležitá je pro vás při živých vystoupeních improvizace?
Seth Olinsky: Všichni jsme velcí fandové improvizace, pro nás je důležitá myšlenka spontaneity. V každé písni jsou momenty nebo místa, která jsou otevřená, a my se můžeme vydat jakýmkoliv směrem. Často také mícháme více písní dohromady, z jedné spontánně přejdeme do druhé. Někdy se rozhodneme i improvizovat jen tak. Koncerty jsou směsí pevného materiálu a improvizace, ale poměr necháváme vždy na náladě, naší i publika, i na tom, jak zní samotný prostor. To nám umožňuje, aby každý večer měl svou vlastní náladu. Snad to dává smysl.
V hudbě vaší kapely je patrná řada vlivů od psychedelie přes westcoastové vokály až po folk. Co na vás ale působilo na počátku?
Když jsme dali dohromady kapelu, každý měl zájem o různé žánry. Od popu, jaký hráli Flaming Lips až po folk. Já jsem byl hodně ovlivněn právě folkem a starší americkou hudbou, delta blues i folkem, které vyšly u Folkways a které sbíral Harry Everett Smith. Když jsme začínali, byli jsme rozštěpení. Bydleli jsme v domě v Brooklynu, kde jsme měli jen jednoduché nahrávací zařízení s počítačem a nemohli jsme hrát nahlas, takže jsme doma nahrávali klidnější akustické věci. Na koncertech nebo když jsme měli k dispozici zkušebnu, hráli jsme hlasitější hudbu, byla víc improvizovaná a hlavně důraznější. Freak outový rock. A tyto dvě linie nás provázely i dál. Naživo nás více inspiroval rock, jak od spřízněných kapel, tak hlavně od japonských Boredoms.
Při poslechu vašich nahrávek jsem ale cítil i spřízněnost s Grateful Dead a psychedelickými kapelami z šedesátých let, které experimentovaly se zvukem a spojovaly ho s folkem.
Grateful Dead mě hodně ovlivnili, možná ale víc svým duchem než zvukem. Byli unikátní. Jejich přístup k hudbě a k tomu, co je vlastně kapela, se hodně lišil od ostatních souborů a pořád na mě působí. Ale všichni jsme velkými fandy hudby z šedesátých let. Máme rádi Grateful Dead i Jimiho Hendrixe, Dylana nebo Creedence Clearwater Revival, kapely ze západního pořeží. Hodně rád mám i Jefferson Airplane. I když si každý z nás oblíbil trochu jiná jména, skupiny z šedesátých let nás všechny ovlivnily.
Já ale cítím, že vás ovlivnila i jiná idea, která se objevila v šedesátých letech – že kapela není profesionálním uskupením muzikantů, ale komunou. Je to vidět i na tom, že máte široký okruh lidí, kteří s vámi pravidelně spolupracují, nebo s nimiž pravidelně spolupracujete vy.
Proto jsem taky říkal, že Grateful Dead mě ovlivnili ještě duchem než jen zvukem na koncertech a deskách. Měl jsem pocit, že je tu idea, že kapela může být víc než jen pár kluků, které spojuje jen to, že spolu hrají, že to může být něco jako kmen nebo hnutí, něco, co má hlubší společenský význam, nejen obchodní. Pod tímto dojmem jsem zakládal kapely jako kmenové záležitosti, jako něco, čeho se mohou účastnit rozliční lidé a mohou vytvářet něco skutečně důležitého a netvořit hudbu jen proto, aby se ocitli na obálce Rolling Stoneu nebo měli desku na čele žebříčku.
Když zmiňujete, kdo vás inspiroval, tak mne trochu překvapuje, že jste začali vydávat u labelu Young God vedeného Michaelem Girou ze Swans. Jak k tomu došlo?
Bydlím v Brooklynu, kde je malý sálek Pitkin Store. Hraje se vzadu a vejde se tam tak třicet lidí. Fakt pohodové místo. A tam jsem viděl poprvé hrát Devendru Banhardta. Byla to úžasná muzika, takže jsem si koupil jeho desku. Vydal ji na labelu Young God. To bylo poprvé, co jsem zaregistroval existenci tohoto labelu. Nevěděl jsem nic o Swans. A když jsem slyšel Devendrovu desku, tak jsem se podíval na katalog Young God a zkusil jsem Angels Of Light, jejich první desku, a pár dalších věcí. Obrátil jsem se proto na Michaela. Jemu se líbilo, co děláme. Byli jsme v kontaktu asi tak rok, aniž bychom se viděli, ale on byl velmi otevřený. Nakonec jsme začali spolupracovat, produkoval naši první desku. Byla to velmi tvůrčí spolupráce, takže nás požádal, abychom se přidali k jeho desce (výsledkem byl split – pozn. aut.) Až dodatečně jsem zjistil, co všechno má za sebou. Pamatuju si, že lidi, kteří znali Swans mnohem líp než já, mi říkali, že nemohou ani věřit, že hrajeme s Michaelem Girou. Je to docela zajímavé. Miles, který s námi hraje, vyrůstal na hard coru a těchto věcech, takže Swans znal a touhle hudbou byl více ovlivněn. Já mám úplně odlišné kořeny, vyrůstal jsem na malém městě, začínal jsem s jazzem, hrál jsem ho, studoval jsem ho a chtěl jsem být freejazzovým hudebníkem. Ale bylo fajn poznat i tohle. Swans mají bohatou historii, měli velmi kreativní začátky v době, kdy jezdili na společná turné s Black Flag a Sonic Youth. Pro všechny muzikanty z téhle doby, které jsem potkal, nebo lidi, kteří třeba vedli malá vydavatelství, byl hluboký duch DIY realitou. Tihle lidé představují skutečný hard core, nejen hard core jako hudbu, ale opravdu „tvrdé jádro“. Vytvořili systém, který fungoval a byl velmi inspirativní. I když jednotlivé kapely zněly hodně odlišně, měly stejného ducha. Vytvářely hudbu, která měla smysl a šla až na hranu. Tyhle dny jsou už pryč, ale to, co je nyní normální a běžné, bylo tehdy nové. Dnes je slovo „nezávislý“ vlastně žánr, nálepka, která nemá moc význam. Ale oni skutečně nezávislí byli. A jsem velmi hrdý, že jsem měl možnost s Michaelem pracovat, protože pocházel z doby, kdy se věřilo, že umění má skutečnou sílu. Vlastně to mezi námi bylo jako u starých jazzmanů: Miles Davis hrál v kapele Charlieho Parkera, Coltrane zase s Milesovou kapelou a Artem Blakeym. Mladší hudebníci prostě ve svých počátcích hráli se staršími a učili se od nich.
Když jsem letos mluvil s Michaelem, říkal, že Swans obnovil právě kvůli tomu, že hrál s vámi. Zaujaly ho vaše hlukové struktury. Takže jste se ovlivnili vzájemně.
Jo, už mi o tom někdo říkal. Pamatuju si i ten koncert. Byli jsme na turné s Angels Of Light. Když začali, byli velmi specifičtí, měli osobitý zvuk, neměli žádné bicí. Chtěli se skutečně hodně odlišovat od Swans. Ale na konci turné už byl více uvolněný a chtěl hrát hlasitěji. Řekl, ať dáme hlasitost na maximum, a protože já mám opravdu výkonný zesilovač, bylo to jako výbuch. Na Michaelovi bylo hned vidět, jak si to užívá, že ho zase baví i jiné věci než jen Angels Of Light. I album, které jsme s ním udělali, bylo hodně rockové. Bylo znát, že je na to připraven.
Proč vlastně máte v názvu slovo Akron (jméno několika amerických měst, největší je ve státě Ohio –pozn. red.)? Začínali jste přece v Brooklynu.
Znělo nám to velmi americky. A taky je to dvojznačné, což máme rádi. Původně jsme já a Miles pracovali v mém bytě v Brooklynu a tomu, co jsme dělali, jsme chtěli dát nějaký název, nejlépe akronym. Tak jsme si to poznamenali a nakonec z toho vyšlo Akron.
A Family?
To vzniklo, když se k nám přidali Dana a Ryan. Začalo to jako u Grateful Dead vytvořením kolektivu. Už jsem říkal, že nás všechny spojovala idea nebýt jen kapelou, ale spíše uměleckou komunitou, která dělá dohromady hodně věcí. A jak se k nám přidávali další lidi, přidali jsme tedy k názvu Family jako vyjádření téhle myšlenky. Po letech se tahle naše „rodina“ stále rozrůstá. Jak jezdíme po světě, potkáváme různé lidi, se kterými spolupracujeme, včetně jazzmanů nebo elektroniků. Dává nám to prostor rozšiřovat se a nebýt jen tou kapelou, která dělá jednu jedinou věc. Teď plánujeme založit nahrávací společnost Family Tree, kde bude ještě víc prostoru pro další spolupráci, pro interakci s dalšími umělci, pro více různých myšlenek. Čímž se zase vracím k vaší otázce na náš vztah ke Grateful Dead.
Koncert podporuje Velvyslanectví Spojených států Amerických v Praze.
www.alternativa-festival.cz