Takzvaně primitivní (ale v čem primitivnější než my, mohli bychom se tázat, mít dost sebekritiky a odvahy) národy dobře znají kouzlo masky. Umožňuje beztrestně hlásat věci, za které by vás sousedi/soukmenovci jinak lynčovali. Proč lynčovali? Třeba proto, že jim bez příkras řeknete, jací jsou a jak žijí („Naši kartičku máte? A bodíky sbíráte?“). Magii masky skvěle využívá na „svém“ druhém albu i virtuální hip hopový tlouštík Kapitán Demo, zrozený někdy před sedmero lety v hlavách Jiřího Buriana a Tadeáše Haagera. Kapitánovým prostřednictvím se mohou protagonisté krásně trefovat do samolibosti a velikášství (Všechno je moje), kulturního vyžití obyvatelstva (Seriály), módy „pozitivního“ životního stylu (Láska, pokora a sluníčko), mafiánského podsvětí (Moje famílie), hry na dekadenci (Jebat Berlín) i samotného hip hopu (vše).
Ačkoliv album stojí především na textech a slovních hříčkách (ještě vypíchněme vtipné Beatmakerky a Až vyrostu, budu Nohavica), převlek Kapitána Dema umožňuje skrytým protagonistům také značnou hudební nevázanost. Posluchači nejsou svázáni očekáváním příbuznosti s indie folkovou křehkostí Republic Of Two ani někdejší kytarovkou Southpaw s principálem Jiřím Burianem, neorientují se na oblíbené jazzově elektronické laskominy Tadeáše Haagera. Pánové mohou do věci řachat bez svazující sebekontroly, zařazovat do hudby samply věru úchylné nebo dát na úvod alba třeba patnáctiminutové „preludium“ saxofonu, vskutku náladotvorné – akorát, že navodí úplně jinou náladu, než následuje. Jak rapuje pan Demo, „moje beaty jsou vypečený jak uzený“.
Autor recenze přiznává, že do hip hopu se normálně nemontuje a tudíž by se necítil oprávněn psát ani o panu Kapitánovi, kdyby neměl zároveň slabost pro všemožné parodie. Jenže tahle parodie (?) je, alespoň podle skromného mínění autora nepříliš znalého problematiky, v lecčems lepší než obvyklé předlohy. Tudíž vlastně nejde o parodii, ale „naozajstný hip hop“? Ne, není třeba se do klubka ironie na druhou, do parodování parodované parodie zamotávat. Stačí užít si legraci na konto nás, obyčejných Ovcí (ehm, lidí), ze které zatraceně zatrne. Maska Kapitána Dema vyzařuje nakažlivý škleb.
Indies MG, 2015, 53:51