Ti, kteří pamatují dobu bezprostředně po listopadu 1989, moc dobře vědí, jak se tehdy na pódiích dalo snadno narazit na leccos nezvykle svobodného či opravdu netradičního. Byla to doba, kdy nebylo překvapivé narazit na nejrůznější performery 
a kdy projekt Sv. Vincent, ve kterém démonický Vincent Venera své šílené vize deklamoval a chroptěl do hlukové stěny ve velkém sále Lucerny. Kdy na Filipa Topola, který si v alkoholickém rozmaru rozbíjel klouby prstů o klavír chodily stovky fanynek se zasněným pohledem. A Ecstasy Of St. Theresa se svými stěnami zvuků elektronicky proměněnými v jednu rozmazanou hlukovou kouli vystupovala v kostele sv. Ducha. O pár let později to všechno zmizelo. Právě ve světle podobné historie je teprve patrné, jak moc se skupina Kodet vymyká ze současné alternativně rockové scény.
Kodet, aktuálně fungující v kvartetu, s názvem vypůjčeným od známého herce, na kterém protagonisté obdivují „jeho neodolatelný aristokraticko-bohémský přístup k životu“ totiž na pódiu funguje jako ryzí improvizace. Ačkoliv to tak často nevypadá, struktury skladeb nejsou dopředu připraveny a vše vzniká až přímo na místě. Výsledkem může být stejně tak noise-rockové běsnění (což je častější) jako temný post-rock nebo ambientně meditativní pasáže se zřejmým bluesovým feelingem.
U zrodu stála dvojice přátel – hyperaktivní kytarista Petr Humpál, všeobecně přezdívaný Bugrr (najdete ho zároveň i jako frontmana syrově brutálních rockerů Děti deště a už nějaký čas i jako baskytaristu kosmopolitního tria Atlantic Cable) a Zdeněk Neustupný zvaný Nezdenda. Ten do hudebních struktur přináší samply mluveného slova z převážně, ale nejen, starších českých detektivek, které ve výsledku suplují zpěv či spíš inovativně vyplňují prostor, obvykle mu vyhrazený. Útržky slov, často ve smyčkách opakovaných, skvěle doplňují atmosféru nejistoty a ve výsledku mohou mít ve vyznění lepší dopad než různé rádobytajemné, pokrytecky se fantazie dovolávající, a ve skutečnosti jen pouhému autorovi srozumitelné texty. Formací Kodet prošla celá řada dalších muzikantů. V zakládající sestavě z roku 2003 figurovali ještě tehdejší rezident klubu Wakata DJ Boschka a bubeník Jan Podzimek (dnes Loyca), později se objevovali především členové spřátelených formací. Sestava se nakonec stabilizovala na trio, když za bicí usedla mladá a dnes už renomovaná výtvarnice Laďa Gažiová. Zatím služebně nejmladším členem je od loňského podzimu baskytaristka Eva Švecová. Spolu s nimi
původně sporadické vystupování nabylo na intenzitě, Kodet se začali postupně objevovat v klubech po celé republice a zahráli si třeba i v Berlíně.
Celý improvizační model není žádným pokusem udělat ctnost z nouze, ale naprosto předem daným konceptem. „Kodet prostě přijede a zahraje, z jedné vody načisto, žádné trable se sháněním zkušebny, žádné trable se zkouškami v mraze a vedru, žádné sraní, jen čisté výstupy na sonickou horu. Někdy je to psychický tlak, stát na pódiu a čekat co přijde, ale zároveň je to zajímavá výzva – leckdy (ne přímo, ale v principu) inspirovaná geniálním divadelně hudebním improvizováním Jaroslava Duška s divadlem Vizita,“ komentuje to Bugrr.
V roce 2008, ještě bez Evy, navštívila formace studio Ondřeje Ježka, aby tu natočila album. Jeho pobavení prý nebralo konce: „To jako vůbec nevíte co budete hrát?“ Když byl pak věhlasný zvukař v půlce nahrávání dotázán na stopáž, pravil: „Ještě hrajte, to jsem tu měl partu jazzmanů a ti za hodinu nahráli 90 minut hudby. Tak se snažte.“ Rok byla nahrávka, obsahující deset tracků, u ledu, aby byla konečně studiově smíchána a následně vystavena zájemcům k volnému stažení – jednak na webu Diycore.net, a jednak později i na myspace profilu. Pro zájemce je v plánu i verze na CD-R.
Vystoupení Kodet jsou určitým dobrodružstvím, podobným cestě labyrintem. Nikdy nevíte, jak to celé ještě bude dlouho trvat ani co se stane v nejbližší chvíli. Můžete absolvovat naprosto ojedinělý zážitek, kterému se nevyrovná koncert zavedené progresivní kapely, a můžete přihlížet jen zcela nesmyslnému zvukovému chaosu. A právě ona unikátnost je na všem tím nejcennějším.
Foto archiv