Komara: KoMaRa

komaraNapřed vás může vyděsit zubaté monstrum, které se hrůzně kření na obalu alba s napohled nesrozumitelným názvem KoMaRa. Pak sice pojmenování rozluštíte, když dešifrujete, že patří ke jménům Davida Kollara (elektrická kytara, basa a elektronické textury), Pata Mastelotta (akustické a elektrické bicí a perkuse) a Paola Raineriho (trubka, hlas a zvukové drcení). Jenomže pak vás zase může zaskočit brutální monstróznost tria, které vzniklo v listopadu 2014 a za své sídlo udává Texas, hned se etablovalo koncertem v pražské Akropoli a své CD KoMaRa s deseti kolizemi vydalo ve slovenské Hevhetii. Telegraficky a z jedné vody načisto: Mastelotto pochází z okruhu King Crimson, Kollar má za sebou osm desek a hudbu k osmnácti filmům a Raineri zdatně vyplňuje proluku mezi zemskou tíží a éteričností. Výsledkem je dobrodružná agrese, plná smýčivé burácivosti a bezbřehé hlučivosti, vichrné vřavy i rozsólovaného rozbrouzdávání. Přes zdánlivou zádešnou pokojnost počátků skladeb se vždy vrací neúplatná techno-valivost, vyrumplovávaně se stupňující širočinění, vybičovávané kulometnými bicími a zarputilou výřevností, kterou hudebníci zaplňují celý prostor (za pomoci spoluaranžéra a zvukostrůjce Adriana Benavidese). Následuje jedna kolize za druhou s rotující probíjivostí, záhy po rozhalení tématu (a la God Has Left This Place) se vše zdramatizovává s fascinující, až strojovou náběžností, odpalestrovávanou do zdivočující excitace. K tomu napomáhá zatajemňovaný hlubinný hlas, oscilující mezi truchlivostí a strašněním, průrazný a plný rozhárané hrůznivosti (na čemž se s Rainierim podílí i Bill Munyon). Ustavičné proudnění probíhá na plné obrátky, dospívá od spontánního vyrojování k řezavému potýkání (včetně napínavého sporu trubky a bicích), od mýtivého vrásnění k vřídelní střemhlavosti, od výbušninového vření až do popraskanosti, dokud… dokud po velké pauze vše nezakončí poslední incident do záhalného odvrácena. Kdosi přirovnal toto album k soundtracku filmu Davida Lynche. Měl pravdu.

Hevhetia, 2015, 46:20

Přidat komentář