Kontroll: Asfalt
Kontroll jsou absolutní zjevení. Koncentrovaná energie výbuchu. Syrová brutální materie prima basy a bicích z prehistorických dob, kdy punk a hard core nebyly žánry s danými pravidly, ale přístup. Kdy takový nezvyklý přístup a neobvyklé obsazení nevzbuzovaly podezření, ale naopak byly předností, protože přinášely něco nového. Podstatné bylo vyjadřovat se po svém, jak každému „zobák narostl“. Hledat nové formy a ne plnit předem schémata. Tohle všechno Kontroll splňují v plné míře.
Syrový špinavý zvuk, potrhané přerývané struktury, něco z raných Minuteman nebo Saccharine Trust. A taky NoMeansNo a Lightning Bolt, což je pochopitelné, protože Kontroll jsou další partou, kterou tvoří jen basa a bicí. Přesto záměrně neuvádím Sabot či Ruins, a není to jen kvůli tomu, že nejsou čistě instrumentální. Kontroll nejde o virtuozitu, přestože jejich hudba není jednoduchá a přímočará. Jsou ale mnohem zemitější a méně sofistikovaní. Připomínají natlakovaný papiňák těsně před roztržením. Vedle rozervaných struktur ale nabízejí jako kontrast i jemnější pasáže, ve kterých se objevují i jednoduché klávesy.
Kontroll však nejsou zjevením z jiné dimenze, jsou také zakotveni v českém prostředí. Svou syrovostí a naléhavostí i rozbitými strukturami připomínají Dunaj ve vrcholném období nebo rané FPB, k čemuž přispívá i pěvecký projev a povedené zkratkovité texty, v nichž se často opakují klíčové fráze. Nechybějí ani repetitivní motivy, typické pro tuzemský underground, ani ohlasy minimalismu. Za jejich jemnější pasáže by se nemuseli stydět ani STP. Navíc mají neuvěřitelně špinavý zvuk, jaký se linul z aparátů punkových kapel osmdesátých let. Kontroll nabízejí to, oč se marně snažili Deverova chyba i Kusumam a divokou energií se jim vyrovnali z novějších souborů jen Esgmeq.
Rozervanou zběsilost a erupce energie nabízejí obě úvodní skladby na obou stranách desky, rozevlátější Živo a úplně první M.O. Jejím základem je sice opakující se figura basy, ale Kontroll figuru v duchu eruptivního jazzcore zahušťují a gradují na textu „Vlasy, vousy svaly prodloužená mícha – nechávám to růst“ až k překotné přerývanosti. A erupce chaosu do našeho světa řádu podtrhává ještě extrémní zkreslení za hranici snesitelností.
I následující Lov ukazuje kořeny kapely v hard core punku, vpřed se ženoucí skladba stojící na naléhavém riffu basy. Ovšem Bude-li a Ve mně stejně jako Pro vás ukazují, že je záběr skupiny širší, i když druhá začíná takřka klasickým punkovým riffem basy a opět nechybí gradace umocněné překresleným zvukem. V kontrastních pasážích vztek střídá rozčarování z bezútěšnosti. Ten je nejlépe vyjádřen v textu: „Podám vám ruku / pevnou ruku / tětivě luku / pevnou ruku / holkám i klukům / pevnou ruku / tichu hluku / pevnou ruku / To všechno dělám pro vás / Krátkej řetěz / a silnej provaz / To nejlepší chci pro vás / Tvrdost z lásky / pro vás.“ Zatímco jeho úvod zní pod tklivou figurou, závěr už je křičen do brutálního nářezu, který ale podobně jako ve Ve mně zjemňují jednoduché monofonní klávesy.
Největší kontrast nabízí Hurá, začínající ve středním tempu punkovou figurou basy. Dvakrát přejde ve zběsilý speedcore, kdy se oba nástroje snaží udržet maximální tempo evokující davovou psychózu přesně v duchu textu: „Voláme / Křičíme / Polámem / Zničíme / Hurá!. / Dav!“ Země vzduch zase nejvíce ukazuje vazby na raný tuzemský underground PPU a DG307, i když energie je mnohem větší.
Asfalt není jen nejlepší tuzemská rocková deska začátku roku 2013, je to nejlepší deska posledních několika let. Deska, kvůli které stojí za to uvažovat, zda by se nemělo zajít do sklepa, vytáhnout zaprášené amátky, natáhnout na basu opřenou v koutě struny a zapnout ji do prskajícího zesilovače Tesla, který nikdo nechtěl ani zadarmo. O zvuk přece nejde. A v téhle těžké době, kdy je to opět my a oni, vztek kypí, jen ho pustit ven. A ještě jedna poznámka. Play it loud!!!!
Silver Rocket, 2013, 34:57