Mám obavy z neonacistů posedlých nenávistí

Pod vlivem povznášejícího, snivého, uvolněného, bezčasého koncertu SAVINY YANNATOU na Colours Of Ostrava bychom od řecké zpěvačky čekali jen rozjímání nad dávnými tradicemi a magií zvuku. Skutečně ji velmi zajímá subtilní okamžik zrodu hudby při improvizaci, splývání s filozofií ECM či obohacující spolupráce s originálními muzikanty. Ale s opravdovou vášní se vyjadřovala také k politické situaci. Fráze o umělci jako svědomí doby zkrátka platí i pro bytost s hlavou zdánlivě v oblacích.
saviny_yannatou
V Ostravě jste vystoupila s kapelou Primavera en Salonico. Jde vlastně o váš „nejstálejší“ projekt, že?
Jistě, dokonale jsme si totiž sedli. Zaměření na Středomoří i starou hudbu symbolizuje už název skupiny v jazyce španělských Židů ladino, který velmi připomíná španělštinu 15. století. Primavera en Salonico, Jaro v Soluni, je stará sefardská píseň ze soluňské (řecky Thessaloniki) oblasti, kterou jsme nahráli na naše první společné album. Hned jak jsme nahrávku dokončili, rozhodli se muzikanti naprosto spontánně, že musíme vytvořit v tomhle obsazení stálou skupinu a nazvat ji Primavera en Salonico. Proč jsme se nepojmenovali řecky? Líbí se nám, že názvu rozumí i lidé mimo Řecko, vždyť slovo „primavera“ je málem mezinárodní.

Váš žánrový záběr je úctyhodný. Můžete najít něco společného v tak odlišné hudbě, jako jsou sefardské písně, řecká lidová muzika, soudobá opera, jazzové inspirace, BPM, Can?
V sefardské a řecké hudbě a v hudbě celého Blízkého východu samozřejmě najdeme společné prvky. Už díky stejnému geografickému areálu vzniku, Středomoří a Balkánu. Ale jazzové písně nezpívám. Jenom svobodně improvizuji. A free jazz je něco úplně jiného než jazz. Stejně jako jsem nespolupracovala na repertoáru BPM nebo Can, ale s konkrétními členy těchto kapel Geraldem Preinfalkem respektive Damo Suzukim. S nimi jsem také volně a po svém improvizovala, což je úplně jiná situace. Ale je pravda, že se snažím hledat společné základy ve staré i současné hudbě, ve způsobu, jak jednotlivé melodie vytvářejí harmonie. Je překvapivé, kolik shodných momentů najdete v naprosto odlišných hudebních tradicích. Pokaždé však záleží na samotném muzikantovi, jaké momenty chce a dokáže propojit.

saviny_yannatou2Jak důležitá je ve vaší současné hudbě improvizace? Repertoár, který hrajete s kapelou Primavera en Salonico, působí promyšleně a „napsaně“, ale obsahuje i volné pasáže.
Improvizaci považuji za naprosto zásadní, nezbytný prvek. Vždyť díky ní vnášíme svoje nejautentičtější niterné pocity do tradiční hudby, díky ní transformujeme písně tak, abychom je co nejhlouběji prociťovali. Improvizace je svobodná cesta, jak písně oživovat.

V posledních letech vydáváte alba na značce ECM. Jak úzce spolupracujete s jejím majitelem, „ideologem“ a producentem Manfredem Eicherem?
Docela úzce, dokonce mi navrhuje ideje k některým nahrávkám. Pro mě je důležitý především Manfredův způsob vnímání hudby. A také fakt, že ECM patří k jazzově orientovaným, ale nejen jazzovým labelům. Pod značkou vnímanou jako jazzová si můžeme dovolit mnohem větší otevřenost, mnohem svobodnější improvizaci než u „tradičních“ vydavatelů. Právě to bylo pro mě i kapelu při volbě labelu velmi důležité.

Jednou z vašich nejzajímavějších nahrávek z poslední doby a mimo kapelu Primavera en Salonico je Attikos, spolupráce s Barrym Guyem…
Zbožňuji hraní s Barrym! Kdykoliv začne improvizovat, mám pocit, jakoby se protrhla přehrada hudby a zaplavila mě. Deska Attikos, která vyšla na značce Maya Recordings, zachycuje náš koncert v amsterodamském koncertním sále Bimhuis. Momentálně chystáme další společná vystoupení ve Švýcarsku a Anglii. Tentokrát ovšem nepůjde o čistý improvising, ale o novou Barryho kompozici.

Dlouholeté vztahy vás pojí také se skladatelem Nikosem Mamangakisem, v posledních letech jste se podílela hned na několika jeho dílech.
Poprvé jsme se profesně setkali už v roce 1985, kdy jsem zpívala hlavní roli v jeho opeře Erotokritos a Aretousa, inspirované starou krétskou romancí. Potom jsem nazpívala některé jeho kusy pro německý televizní seriál Heimat. Zve mě opravdu často a mohu prozradit, že ve spolupráci pokračujeme. (Bohužel, 24. července, nedlouho po našem rozhovoru, přišla smutná zpráva o Mamangakisově úmrtí, pozn. aut.)

Pokračujete také ve svojí práci pro Řecké národní divadlo a Národní divadlo Severního Řecka?
Ano, kdykoliv jsem pozvána a kdykoliv mě režiséři potřebují, tedy pokud nemám na stejný termín již domluvené koncerty. Práce v divadle mě mimořádně zajímá. Jde o úplně jiný svět než ten muzikantský, ale používá podobné kódy. A přestože nemůžete kontrolovat finální podobu práce celého divadelního souboru, je výsledek vždy trochu záhadný a dobrodružný. Cítíte se jako součást něčeho většího.

Mimochodem, vzpomínáte na nahrávání s Vojtěchem a Irenou Havlovými pro desku Tvá zlatá loďka? Dovedete si představit, že na spolupráci navážete?
Jednou jsme se s Havlovými setkali v Aténách, ale pak jsme zase ztratili kontakt. Ve volné improvizaci je docela běžné, že spolupracujete s někým, koho jste dříve vůbec neznali. A když ho potkáte po letech, klidně si můžete zase zahrát – a nebo ne.

Ze zdejších muzikantů má vám podobný přístup např. k lidové hudbě Iva Bittová, znáte ji?
Ano, znám, slyšela jsem Ivu Bittovou před pár lety na nějakém festivalu ve Francii, kde vystupovala spolu s Florosem Floridisem (jazzový klarinetista pocházející ze Soluně a často působící na německé scéně, hrál i se Savinou Yannatou, pozn. aut.). Opravdu obě používáme podobné hlasové improvizační techniky. Je zajímavé a také docela zvláštní, když muzikanti, kteří se dříve neslyšeli, dospějí k podobnému vyjadřování.

V poslední době se v médiích často hovoří o ekonomické krizi v Řecku. Má krize vliv na vaši práci?
Samozřejmě má. A v mnoha ohledech. Jenže problém není jenom ekonomický, ale také politický. Možná spíš hlavně, vyhraněně politický. Do parlamentu se teď dostaly neonacistické skupiny, což pro Řecko představuje naprosto novou situaci. Mezi lidmi se objevila tendence podceňovat parlament a politiku vůbec. Jenže tihle lidé ve vládě jsou posedlí nenávistí, třeba nenávistí proti přistěhovalcům. Nikdo neví, co se stane, když je nikdo nezastaví. Zdá se, že pravicová strana, která má ve vládě největší zastoupení, proti nim nehodlá nic podniknout. Plány na protirasistické zákony politici snadno zahodili pod stůl. Řecká televize byla brutálně a neočekávaně umlčena, charakterizována jako ten hlavní „hříšník“! Tahle tísnivá situace vás nemůže neovlivnit, sleduji ji velmi pečlivě. I když tu přemítáme o hudbě, uvnitř mě neustále trápí obavy, co se v Řecku stane.

Foto Tomáš S. Polívka

Přidat komentář