Matt Wilson a John Medeski se dobře znají, vždyť spolu v 80. letech působili v The Either/Orchestra. A protože je Medeski, zdá se, v posledních letech unaven elektrickými nástroji a rád a často se vrací ke klavíru, do sestavy akustického kvarteta vynalézavého bubeníka Wilsona dokonale zapadl. K prvotním inspiracím E/O patřil i Duke Ellington, proto asi příliš nepřekvapí, že v rámci nového setkání těch dvou dojde i na relativně konzervativní (což vůbec neznamená špatnou) interpretaci dávných Ellingtonových kusů Main Stem a You Dirty Dog. Album se nese především v post bopových, ba i hard bopových (slyš nadšené podání Rouseovy skladby Pumpkin’s Delight) náladách. Tradicionalistický je vlastně i sound kvinteta v klasickém obsazení kornet – saxofon – piano – kontrabas – bicí nástroje. Nicméně Wilson, Medeski a spol. úplně nerezignovali ani na umírněné experimentování. Tak hezká a funkční disonance jako v Get Over, Get Off and Get On, kde se vzájemně hecují John Medeski s Jeffem Ledererem divoce přefukujícím saxofon, se hned tak neslyší. O půvabném hlasitém chaosu volné improvizace titulní drobnůstky Gathering Call ani nemluvě. Převládá ovšem melodická přehlednost až líbivost. Slyš třeba elegantně rozvrženou baladu If I Were a Boy – ano, opravdu jde o na prvotní komponenty rozložený, do jazzové podoby vkusně přeskládaný hit Beyoncé z roku 2008. Navzdory uvedeným standardům a coververzím zůstává hlavním autorem alba Matt Wilson. Jako skladatel a aranžér si užívá logicky vystavěné unisono běhy, coby bubeníkovi si nechává prostor k efektním breakům a krátkým sólovým vsuvkám. Medeski se omezil na roli hvězdného sidemana, ale slyšitelně se „omezuje“ rád. I do „pouhých“ harmonických výplní se pokládá s chutí. Album Gathering Call (v překladu Výzva k setkání) je zkrátka přesně takové, jak se prezentuje: jako příjemné setkání starých známých, kteří i po letech snadno nacházejí společnou řeč. Je příjemné jim naslouchat a snadné porozumět.
Palmetto, 2014, 54:56
