Zpěvák Eric Boucher, řečený Jello Biafra, udělal konečně to, k čemu směřoval vlastně od rozpadu Dead Kennedys v šestaosmdesátém roce: postavil novou kapelu. Po letech sólového politického aktivismu, 
jehož horší stránku předvedl mimo jiné na olomouckém festivalu Poezie bez hranic v roce 2004, se vrátil naplno ad fontes: ke globálně vlivnému punku. Tentokrát pod hlavičkou Jello Biafra & The Guantanamo School of Medicine (TGSoM).
V tomhle má Amerika před Anglií jasně navrch: zatímco britský punk se dávno 
obrátil naruby a podle „filthy lucre“ modelu Sex Pistols, střiženého v šestadevadesátém roce, ohlásil totální výprodej, Henry Rollins, Ian MacKaye nebo Ray Cappo se raději ze scény stáhli. Ve prospěch mluveného slova, hudební produkce nebo výuky jógy. Biafra nezmizel, jen ve svých padesáti přesunul těžiště z jedné nohy na druhou. Dočasně uzavřel dlouhou řadu vesměs velmi podařených spoluprací – od D. O. A. a NoMeansNo přes Steel Pole Bathtub nebo Mojo Nixona po Melvins a Ministry – a vydal první desku s TGSoM.
Jmenuje se Audacity of Hype (2009), volně přeloženo jako „Troufalost reklamy“, a jde o parodický odkaz na Obamovu propagační brožuru Audacity of Hope z roku 2006. Stejným poukazem je ostatně samotný název nové Biafrovy kapely. Co tedy zůstalo? Především slovo: zeleno-rudá jízlivá kritičnost, podaná ovšem s básnickou noblesou a vysokým stylem, který v moderní rockové muzice nemá srovnání – nechává za sebou jak Nicka Cavea, tak Patti Smithovou, abychom jmenovali dva nejvíc přeceňované. A
co se změnilo? Hudba. I když základní punkové kameny jsou stejné, léta různých spoluprací dala Biafrovi široký rozhled: od grind-core, který si vyzkoušel s Napalm Death, po country zmíněného Nixona. TGSoM ale tyhle extrémní polohy míjejí: berou si své z Melvins i NoMeansNo, citují Dead Kennedys stejně jako Steel Pole Bathtub. Tedy mix punku a noise – s prvky metalu a industrialu?
Letos v červnu vydal Biafra s TGSoM na Alternative Tentacles druhé album: Enhanced Methods of Questioning. Zatímco zbývající členové Dead Kennedys se od roku 2001 potácejí mezi neúspěšným hledáním náhradního zpěváka a pořizováním pochybných live-alb a „the best of“ výběrů, Biafra svůj živel neztratil. Ani svoji poezii. Ani náhodou. Přestože půl hodiny nové desky zabírá experiment nazvaný „Metamorphosis Exploration on Deviation Street Jam“. Zbývá přát si dvě věci: The Guantanamo School of Medicine naživo plus výbor z Biafrových textů v češtině.
