Málokterý label se zasloužil o současnou barevnou podobu elektronické hudby jako londýnské vydavatelství Ninja Tune. To vydalo stovky alb urban muziky zmutované na desítky způsobů často vizionářským způsobem. Řada ocenění, tisíce oddaných fanoušků, desítky objevených výjimečných talentů. To vše má na svědomí kreslený ninja útočící na posluchače vinylovou plackou. Následující Mejdan se ponese v duchu oslav čtvrtstoletí fungování labelu, který je znovu na vrcholu.
Ještě před vznikem samotného vydavatelství existovala rozhlasová show Solid Steel, se kterou jacísi Coldcut začali šířit své evangelium. Původně na pirátském rádiu Kiss FM, posléze na veřejnoprávním BBC, aby se nakonec transformovala v týdenní dvouhodinový podcast pravidelně uváděný více než patnácti rozhlasovými stanicemi po celém světě. Dějiny labelu Ninja Tune pak sahají do roku 1990. Těmi, kdo tehdy poklepal na základní kamení, byli dva DJs – Matt Black a Jonathan More, kteří jsou dohromady známí právě jako duo Coldcut. Definitivní rozhodnutí založit si vlastní vydavatelství padlo po jejich společné návštěvě Japonska, kde bylo nezávislé vydávání muziky na denním pořádku. Přes společné známé se spřáhli se Strictly Kevem. Ten dodal novému vydavatelství ono nezapomenutelné logo a krátce na to se stal designérem a grafickým konzultantem zodpovědným za specifický vzhled většiny nosičů labelu.
Hybridní hip hop, taneční podhoubí rozkročené od ambientu, přes funky odlesky, industriál až po abstraktní experimenty, to vše byla reakce na hlavní trendy tehdejší popkultury. Čím dál šťavnatější odpadky tohoto druhu se hromadily v tanečních mixech řady DJs a bylo jen otázkou času, kdy z této melanže vytryskne nový autorský proud. První tři roky fungování Ninja Tune si vystačili zakladatelé sami, přesto nemůžeme brát tyto roky za promarněné. Svými kompilacemi (především Jazz Brakes) i autorskými alby oba pánové prokypřili půdu pro své následovníky. A jejich příchod znamenal malou revoluci, která se postupně přelila z britských ostrovů doslova do celého světa. Eklektismus v 90. letech díky míchání všech možných stylů dohromady dosáhl dalšího stupně, a právě v tom měli nováčci typu Funki Purcini, Amona Tobina, Herbaliser nebo DJ Krushe, až na výjimky všichni umělci upsaní u tohoto londýnského labelu, prsty.
To, co následovalo mezi roky 1995 a 2000 lze nazvat zlatou érou Ninja Tune. Řadu alb v tu dobu zde vydaných můžeme s klidným svědomím přiřadit ke zlatému fondu populární hudby konce minulého tisíciletí. Jen namátkou:
– The Herbaliser: Remedies Suverénní debut, který při příležitosti loňské reedice časopis Wire označil za „instrumentální hip hop, který nejméně o dekádu předešel dění na triphopové scéně“.
– DJ Food: A Recipe For Disaster Vyvrcholení první etapy fungování eklektického projektu, pokřtěného na zbrusu nové klubové noci Stealth.
– DJ Vadim: U.S.S.R. Repertoire (The Theory Of Verticality) Další suverénní debut, tentokrát londýnského turntablisty ruského původu. Znovu velmi barevný mišmaš uzamčený v líně hiphopových rytmech.
– Amon Tobin: Bricolage Odosobněná verze retrofuturistických spádů pocházející překvapivě od brazilského umělce. Funky, drum’- n’bass, samba a další vlivy spletené dohromady na oběžné dráze.
– Kid Koala: Scratchappyland I nosič střední stopáže pomohl odhalit neobyčejně bohaté imaginace kanadského šikuly, kterému gramofonové desky pod rukama zpívají zcela nové písničky.
Jen tato namátkově vybraná alba postačila k urban revoluci indie rozměrů. Není divu, že pár let existující label si mohl dovolit založit své pobočky v Severní Americe i na kontinentální Evropě. Žánrový rozsah upsaných umělců postupně začal zasahovat do míst, která s původním směřováním labelu moc nesouzněla, a tak v roce 1997 vznikl hiphopověji orientovaný oddenek Big Dada, který po dvou letechpřivedl na scénu rapera Rootse Manuvu, který dal pádnou odpověď na to, zda britské ostrovy mají hip hopu co dát. Po nich rozrazil dveře vydavatelství grimeový pionýr Wiley nebo soulová zpěvačka Speech Debelle, ale to už jsme zase začali nepřiměřeně předbíhat dobu.
Ještě do konce milénia vydavatelství s kresleným ninjou ve svém znaku vytáhla na světlo další zásadní esa. Svou kariéru zde odpálila britská nu-jazzová veličina The Cinematic Orchestra nebo samplovací hračička Mr. Scruff. Pak ale, i přes netenčící se vydavatelskou kadenci, labelu jakoby došel dech. Zde vydávané projekty žily trochu z podstaty a točily se neustále v kruhu. Label se snažil chytnout druhý dech mimo klasická žánrová schémata, a tak vznikly sublabely Counter records zaměřený spíše na rock (se svěřenci jako The Heavy, Pop Levi nebo The Death Set), Ntone specializující se na elektronickou hudbu (Flanger, Hexstatic, ale i futuristický folkař Fink), Darren J. Cunningham alias Actress pak založil všežravé vydavatelství WerkDiscs.
Před pěti roky oslavil label Ninja Tune dvacet let vydávání hudby. V průběhu oslav vyšla kniha nazvaná Ninja Tune: 20 Years of Beats and Pieces shrnující v jedné publikaci grafiku, design, fotografie a mnoho dalších artefaktů spojených právě s tímto vydavatelstvím. Společně s knihou také přišla na svět exkluzivní kompilace Ninja Tune XX obsahující šest CD, šest sedmipalcových vinylových singlů, knihu, plakát a další dárky. Výročí vydavatelství zakončilo jednorázové představení řady koní labelu ve společnosti Londýnské filharmonie. Ninja Tune jako by s oslavou chytl druhý dech. Upsal pod sebe řadu výrazných noviců, mezi nimiž najdeme například FaltyDL, rodačku z Příbrami Emiku, Machinedrum, Young Fathers, Portico (dříve Portico Quartet) nebo Beat Spacek a naopak překvapením, s pozitivním vyústěním byla zde vydaná poslední deska popová hvězda Kelis v producentské režii Davida Siteka z TV On The Radio.
Za čtvrtstoletí si label Ninja Tune prošel lecjakým obdobím. Eklektická současnost populární hudby mu ovšem hraje do karet a vydavatelství toho dokáže maximálně využít. Navíc matadoři vydavatelství – Bonobo, Jaga Jazzist nebo Mr. Scruff – se nenechali zahanbit a připravili své nejlepší desky dekády. Vydavatelství, které postavilo svoji živnost na promíchávání starých témat s novými v urban zatěžkaných rytmech, prorocky vykolíkovalo území, na kterém se i dnes dějí na populární scéně důležité věci. Z toho label dokáže po právu těžit (viz řada ocenění včetně nejlepších desek roku v řadě významných anket), a nám nezbývá, než mu popřát vše nejlepší do dalšího fungování.
