Vydavatelství Merge Records slaví tento rok 25 let fungování na hudební scéně. K této příležitosti pro své fanoušky připravilo celou řadu speciálních akcí, reedice ikonických alb z historie labelu a dokonce i několikadenní festival, kde vystoupí desítky kapel spojených s historií nezávislého vydavatelství.
Jsou labely, o kterých můžeme hovořit jako o těch, jež postrkovaly hudební dění kupředu. Vydavatelství Merge Records, které v letošním roce slaví čtvrtstoletí svého fungování, mezi ně sice nepatří, přesto přineslo do společné indie pokladnice dostatek kvalitní hudby z celého nezávislého spektra. V Československu právě probíhala Sametová revoluce, když se dvacetiletí nadšenci, Mac McCaughan a Laura Ballance z kapely Superchunk rozhodli, že kašlou na všechny vydavatelské upíry, a vydají si své první výpotky sami. Na začátku přišlo pár kazet, poté hrstka sedmipalcových vinylů a od roku 1992 se rozjela výroba série CD nosičů a vinylů, která dnes přesáhla více než 500 dílů.
Vedle vlastní kapely (a jejich vedlejších projektů jako Bricks nebo Portastatic) dostali prostor pro prezentaci nejdříve nejbližší kamarádi Maka a Laury. To znamená math rockoví Polvo, garážoví rockeři Rocket from the Crypt, indie rockeři Butterglory nebo vedlejšák Stephina Merritta z The Magnetic Fields – The 6ths. Ač se devadesátá léta obecně považují za zlatou éru gramofonového průmyslu, nejtučnější roky u Merge Records přišly až s příchodem nového milénia. Trefou do černého byl především objev indie Kanaďanů Arcade Fire, ale léta poctivé práce se začala zúročovat také u The Magnetic Fields nebo Lambchop, kteří jako neznámé naděje, neustále pučícího amerického podhoubí, spojili svoji kariéru s vydavatelstvím ze Severní Karolíny v polovině 90. let. Díky úspěchu těchto pilířů se dostalo pozornosti dalším pilným stájovým kolegům a samorostům, jako jsou indie popaři The Ladybug Transistor, letos vzkříšení Neural Milk Hotel, svérázný písničkář Matthew Stephen Ward, rockeři Spoon nebo nátlaková pětice The Broken West.
„Vždy, když upisujeme novou kapelu, neslibujeme jim víc než prodeje okolo 2000 výlisků,“ prozrazuje Laura Ballance svou taktiku. „Myslím, že pro úspěšnost spolupráce je dobré říkat si věci narovinu, než zbytečně balamutit očekávání hudebníků,“ dodává v zápětí. „To sedí,“ přitaká Britt Daniel, zpěvák party Spoon, kterou Merge Records upsali v roce 2001. „Majitelé jsou velmi skromní lidé, kteří neutrácejí spoustu peněz za nezbytně nutné výdaje,“ poodkrývá vlastnost, kterou musí oplývat snad všichni majitelé indie labelů. Právě načatá spolupráce Spoon s Merge stála za současným úspěchem vydavatelství. Dnes to tak není zřejmé, ale relativně úspěšní a zavedení Američané nebyli na přelomu milénia v nejlepší kondici. „Líbila se jim naše připravovaná nahrávka a Merge Records po výbuchu předchozí desky po nás nepožadovali závratné prodeje. Do novinky Girls Can Tell investovali pouze standardní obnos, jako u každé jiné kapely, takže zde nebyla podmínka nutného prodeje statisíce desek, abychom se dostali na nulu. Navíc na nás netlačili, nechali nás tvořit vlastním tempem, což je přesně ten přístup, který jsme potřebovali,“ souhlasí Britt Daniel. Vzkříšení Spoon přivábilo pod křídla Merge další major odpadlíky, jako například newyorské artpopaře Versus, pozitivní indiepopaře Imperial Teen, ale i alternativního country barda Richarda Bucknera. I ti chytli na půdě indie labelu druhou mízu. Na úspěch Spoon ale nedosáhli. Zásadní milník labelu přišel zcela nenápadně 14. září 2004. Tehdy vyšla debutová deska kanadských nováčků Arcade Fire, kolem které se strhlo doslova šílenství. Funeral, jak se kolekce jmenuje, vstoupila poprvé v patnáctileté historii labelu do prodejního Top 10 žebříčku amerického Billboardu. O tři roky poté ho následovalo druhé CD Neon Bible a dokonce i šesté album Spoon, které tak dokonalo heroický návrat Texasanů na rockové výsluní.
Už dvacáté výročí Merge Records oslavili, jak se patří. Nejen, že pro své fanoušky připravili masivní porci výročního merchandisingu, ale do světa vypravili také knížku Our Noise, shrnující dvacetiletí labelu slovem i obrazem. Na závěr vydalo Merge Records dvě kompilace předělávek a remixů ukazující tehdejší sestavičku kapel vydavatelství v nezvyklém dvojím světle.
Jak je na tom label v dnešní době? Výborně. Stále se mu daří objevovat výrazné talenty, které dokážou zaujmout posluchače ve větší míře. Mezi ně patří například dvojice She & Him (herečka a zpěvačka Zooey Deschanel plus ostřílený písničkář M.Ward), výrazní folkrockeři The Mountain Goats, rozjuchaní indie popaři Hospitality nebo zpěvák Hüsker Dü Bob Mould. Vydavatelství se také věnuje reedicím výrazných milníků alternativní scény, jako deskám Sugar, Dinosaur Jr. nebo Archers of Loaf.
V letošním roce se čtrnáctičlenný tým Merge Records rozhodl oslavovat čtvrtstoletí na scéně celý kalendářní rok. Už v březnu uspořádal půlmaratón (dobrá, 25 kilometrový závod), který začal v klubu Cat’s Cradle v Carrboro (zásadním prostoru, kde se dohadovaly první plány Merge Records) a mířil do centra čtvrtmiliónového Durhamu v Severní Karolíně, kde má label dnes své kanceláře. Po celý rok budou také vycházet sedmipalcová vinylová splitka, na kterých se novou skladbou pochlubí například Superchunk, Mikal Cronin, Mount Moriah, The Mountain Goats, The Clientele, Destroyer, King Khan & the Shrines nebo Lambchop. Znovu celkově 25 spolků. Label si dal také za cíl vydat každý měsíc reedici vybraných ikonických alb historie labelu. V lednu sérii načala opulentní dvojdisková verze alba Nixon od Lambchop, kterou následují desky od Richarda Bucknera, Spoon, The Clean a dalších. Už před pěti roky uspořádal Mac s Laurou na počest dvou dekád fungování vydavatelství několikadenní festival, na kterém vystoupily pouze kapely vydávající u tohoto labelu. Letos festival v červenci proběhne v Durhamu znovu. Organizátoři ještě přihodili sólová vystoupení v Cat’s Cradle (celkem tedy se během čtyř dní představí publiku stylových 25 uskupení) a už měsíc před vypuknutím celého Merge svátku je polovina lístků v trapu.
Jak už jsem prohlásil na začátku, na rozdíl od mnohých jiných, například od Davida Byrnea, si nemyslím, že Merge Records zásadním způsobem pohnulo kormidlem populární hudby. Spíš souhlasím s komentátorem časopisu The New Yorker Alexem Rossem, který tvrdí, že „diskografie Merge Records je reprezentativním průřezem současné populární muziky s důrazem na alternativní nebo indie rock posledních 20 let.“ Zpočátku nenápadný label mocně expandoval a stal se základním stavebním kamenem současného amerického indie impéria.
